Kalouskův návrat - návrat mantry o škrtání
24. 4. 2023 / Boris Cvek
V první hodině nedělních Otázek V. Moravce jsme se, měl jsem takový pocit, tak nějak vrátili do roku 2010. Byl tam pan Kalousek a pan Rusnok a paní Schillerová. Kalousek opakoval svou mantru ze zmíněného období: škrtat, škrtat, škrtat. Bohužel nic opravdu konkrétního. A samozřejmě, dnes je to boj s inflací, ne boj s ekonomickou krizí jako minule. Asi proto můžeme zopakovat starý přístup, protože na případu inflace ještě neselhal.
Až do včerejška jsem si myslel, že po ekonomické krizi, která nastala po roce 2008, už je ustaven konsenzus, že se z krize nedá proškrtat.
To jsme ostatně mohli vidět za covidu, kdy všechny vyspělé státy lily obrovské peníze do ekonomiky. I česká pravice, i pan Kalousek, to chtěla a schvalovala. Více peněz pro podnikatele! To byl pořád omílaný požadavek tehdejší opozice na Babišovu vládu. Určitě se to přehnalo, ostatně NKÚ to jasně ukázal.
Bohužel místo debaty nad tím, co konkrétně ukazují zjištění NKÚ – ačkoli je třeba pořad pochválit, že téma otevřel – se mluvilo vlastně jen o „tupých škrtech“ jako účinném prostředku pro boj s inflací a se schodkem rozpočtu. Rusnok a Kalousek mluvili prakticky stejně. Nezvyšovat platy, vyhazovat lidi placené ze státních peněz, omezovat výdaje, jak jen to jde.
Paní Schillerová se svou obhajobou tradiční babišovské politiky byla ve značné defenzívě a už jí nepomáhalo ani vzpomínání dob Nečasovy vlády, která pomohla svou politikou dostat Babiše na koně. Obecná shoda ve studiu byla snad jen v tom, že by se nemělo hýbat s DPH a že by se mělo šetřit na ministerstvech.
Samozřejmě pan Rusnok ani pan Kalousek už nejsou v aktivní politice. Nenesou odpovědnost za sociální smír a konkrétní praktickou politiku. Rusnok sám o sobě řekl, že je špatný politik. Jeho vláda, instalovaná Zemanem v létě 2013, ostatně dovedla zemanovskou politiku ke krachu ve sněmovních volbách na podzim téhož roku. Kalousek zase sedí ve VZP, odkud se mu to dobře opakuje, že je třeba škrtat, škrtat, škrtat.
Největší zklamání pro mne bylo – a je to stále dokola – že debata nebyla konkrétní. Koho ze státních zaměstnanců vlastně budeme vyhazovat? Ptala se na to paní Schillerová. Budou to učitelé, vojáci, policisté? Nebo „úředníci“? A kteří? Ti na úřadech práce? Nebo otázka dotací: určitě mi dává smysl, že vysoká inflace byla u nás spuštěna velkým množstvím peněz, které stát nalil během covidu do ekonomiky – ale kde to „velké množství peněz je“? Je-li někde velké množství peněz, je tam bohatství, nadbytek. Proč se nebavíme o škrtání nadbytku a dotování zbytečných absurdit? Zcela konkrétně. Proč po tom nejdou novináři? Možná proto, že tam, kde jsou peníze, je i vliv.
Uvidíme, na čem se shodne vláda. Kalousek a Rusnok možná roztočili rétoriku škrtů proto, aby tlačili na vládu, která podle nich nemá dost odvahy. Zajímavé bylo, jak Kalousek tvrdě zaútočil na tzv. výchovné. Lidovci se ho ale téměř jistě nevzdají. A to jsme zpátky u politiky a u toho, že vládu tvoří pět koaličních stran (většinu ve Sněmovně má vláda ale i bez pirátů). Kalousek si může říkat, co chce, ale strany potřebují voliče, byť ta bídná tři procenta, která podporují lidovce. Nebo má být opravdu cílem české pravice to, že je třeba nějakou šílenou sociální katastrofou urychlit nástup populismu nebo přímo fašismu? Už se jim stýská po Babišovi nebo by chtěli ještě něco tvrdšího, nějaký fašismus? Pan Kalousek přece před lety proti Babišovi plamenně vystupoval ve Sněmovně, a to byla ta Babišova nejlepší léta. Nic více Babišovi nebo Okamurovi nepomůže než návrat pana Kalouska a rétoriky škrtů do veřejného prostoru.
Diskuse