Výtvarnice z Haapsalu

25. 4. 2023 / Soňa Svobodová

čas čtení 9 minut

Vysloví-li, kdokoliv z nás slovo lázně, značné většině okamžitě na mysli vyvstanou nejen Karlovy Vary, ale také i ty Mariánské, Františkovy, Třeboňské či řada dalších, ale málokdo již ví, když se vysloví slovo Haapsalu, že jde o jedno z nejznámějších lázeňských měst, které se rozprostírá na západním pobřeží Estonska, na jižním břehu Haapsalského zálivu, které není po celá staletí proslulé jen díky své teplé mořské vodě, léčivému bahnu a poklidné atmosféře, jenž zde vládne dosud, ale i díky řadě známých estonských umělců, kteří zde žili, tvořili a zanechali, tak tvůrčí kořeny až do současných dob, na něž navazuje mnoho současných estonských spisovatelů, fotografů, malířů a výtvarníků. Jednou z nich je i světově úspěšná výtvarnice a keramička Liisu Arro, která má v tomto kouzelném a poklidném městě svůj ateliér.

Paní Arro, musím přiznat, že kdybych zde bydlela, nemohla bych se té vší krásy a klidu stále nabažit. Jak to máte vy?



Velmi si vážím zdejší krásy a klidu, což je jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla žít tady. Letní čas však není tak klidný jako zimní, neboť během léta není ani jediný víkend, kdy by se nekonaly žádné akce a město bylo přeplněné. Ale rušné městečko má také své kouzlo, i když kdo z nás někdy nechtěl v létě uniknout na klidnější místo, ale celkově je to město snů, v němž žiji ráda.

Pocházíte z umělecké rodiny, ale před malbou obrazů jste dala přednost keramice. Co vás k ní tak přitáhlo?

Srdcem jsem velmi praktický člověk a keramika je pro mě dokonalým prostředkem, jak spojit praktické a estetické. Velmi oceňuji „beaux arts“, ale také miluji, že praktické předměty, které používám každý den, jsou zvláštní, s duší. V našich rušných životech plných starostí se musíme tu a tam zastavit, abychom se nadechli a ocenili dobré věci v našem životě. Třeba taková obyčejná přestávka na čaj, vždy zachrání můj den, i když trvá jen pět minut, neboť to stačí, abych si utřídila své myšlenky, a krásný čajový set mi vždy pomůže ten okamžik ocenit, o to více. Připomíná mi totiž to dobré, což mi pomáhá se v tu chvíli soustředit na shromáždění se u stolu, abychom se společně najedli a podělili se nejen o jídlo, ale i o sebe.

Musím říci, že se mi moc líbí váš talíř, na němž jsou dva zajíci a nejen on, i vaše ostatní díla. Číší z nich na mne neskutečná radost a hned mám lepší den. Co je to za kouzlo, které do svých děl přidáváte, kde ho nalézáte?

Spousta mých děl vzniká na základě nějaké diskuse nebo z něčeho, co mi chybí nebo co si potřebuji do života přivolat a připomínat si to. Ale ingredience lásky a štěstí jsou kolem nás i navzdory těžkým časům a starostem, které jsou tam také a často cítím, že si to musím připomínat. Je snadné se ztratit v každodenních povinnostech, takže prostřednictvím své práce připomínám sobě a snad i ostatním, že radost zábava, barvy, vřelost a láska jsou tu – neboť někdy prostě potřebujeme přestávku na čaj , abychom to znovu viděli. Je to ocenění maličkostí kolem nás, které ráda nazývám obyčejnou magií a to je něco, co všichni vlastní a mají. Život je dost těžký, takže naše rodina vždy věřila, že umění by mělo utěšovat a dávat naději a činit lidi šťastnými a dát jim možnost vstoupit do těchto sfér. A věřím, že praktické předměty, jako je nádobí, jsou snadným způsobem, jak přinést změnu do života a domova.

Ano, jste známa tím, že vytváříte kolekce, které mají hlubší význam. Ale přece jen nemyslíte, že v současném světě jsou lidé spíše soustředěni na peníze než na krásu přírody, života a umění?

V této éře potřebujeme peníze všichni, abychom přežili. Na severu, kde já a moje rodina také žijeme, potřebujeme dobré domy, abychom přežili zimu. Potřebujeme teplo, abychom se udrželi naživu, takže materiální věci a peníze jsou důležité, ale nejsou hlavním cílem, jsou jen prostředkem k teplému a útulnému životu. Nemyslím si, že bychom měli konzumovat a tvořit všechno dohromady. Myslím, že bychom si jen měli začít pečlivěji vybírat, co používáme a konzumujeme. Neříkám,jak by měl kdo žít nebo utrácet své peníze, ale mohu si vybrat, jak žít a utrácet je. Moje filozofie ve způsobu, jakým vyrábím a vyrábím nádobí, je, že raději vyrábím méně, ale s dobrou kvalitou, takže mé kousky vydrží dlouho. A pokud se něco rozbije za deset let , pak lze získat stejný kus, takže není třeba kupovat celou novou sadu, ale stačí vyměnit jen ty rozbité. A proto se nemusím obávat jejich nadprodukce, takže ručně vyráběné předměty jsou vždy nejlepší volbou při zvažování udržitelnosti a evropské továrny, s nimiž spolupracuji sdílí mou filozofii., což je jen dobře..

To máte pravdu, kéž by takových bylo více, ale pojďme zpět k vaší tvorbě, v níž používáte jak skluzovou řezbu, tak i techniku sgrafita, což musí být dost náročné?

Miluji ruční práci a uvědomila jsem si, že jsem typ umělce, který nemůže plánovat veškerou svou práci a kroky dopředu. Má práce se rodí z dlouhého procesu, a to se mi líbí, takže mi nevadí, jak dlouho to bude trvat. Čím déle na něčem pracuji, tím větší je pak má radost z hotového díla, i když jsou často chvíle, že se něco například při odpalu zlomí.

To zamrzí, neboť je to spousta zbytečně ztracené energie, kterou jsem na danou práci vynaložila. Proto si pak musím dát na nějaký čas oddechovou pausu než se pustím do další práce, kdy začnu znova.


A když tedy začnete znova, jak to máte nastaveno, vnímáte své okolí?

Bohužel jsem velmi citlivá na své okolí, ale v průběhu tvorby jsem se naučila více se soustředit, neboť práce s hlínou si vyžaduje dokončení předmětu, dokud je hlína dostatečně měkká a dobře se s ní pracuje. Někdy se stane, že nemám dost času dokončit to, co jsem začala, pak je to zničené. Často tedy odkládám větší práce jednoduše proto,, že mám povinnosti. Mám totiž jedenáctiletou dceru, a tím pádem jsem se naučila být flexibilnější, ale stále se flexibilitě musím více učit, k čemuž přispívá i to, že svůj ateliér vytápím dřevem, a tak mi to nějaký čas zabere než je v něm teplo, abych mohla u svého pracovního stolu plánovat práci na daný den. Úplně tím nejlepším způsobem, který mi přitom pomáhá kromě mé rodiny a přátel, je čaj a hudba.

Když se ještě vrátíme k vaší dceři, jde ve vašich stopách?

Moje dcera Elsa je velmi dobrá v ručním řemesle, zejména ve výrobě malých miniaturních věcí, které si vyrábí pro svůj miniaturní svět. Nábytek, miniaturní potraviny, obchody, pracovní zastávky atd. Ale její skutečnou vášní je herectví, a tak uvidíme jestli skončí na jevišti, nebo jestli bude v zákulisí dělat dekorace :)

Myslím, že její miniaturní dekorace by zaujaly spoustu dětí. Neuvažujete o jejich výstavě?

O tom jsme s Elsou vážně nepřemýšlely, ale vsadím se, že jednoho dne to uskutečníme, neboť je to dobrý nápad !


Děkuji.., ale nejen práce vaší dcery, ale i vaše je překrásná, a tak není divu, že jste sice prozatím sama svá ručně tvořená keramická díla vystavovala v mnoha zemích, z nichž vybírám Německo, Dánsko a Anglii. Zavítáte i do Česka a Prahy?

Ráda bych vystavovala v Praze, pokud budu mít někdy šanci, ale musím přiznat, že nerada vyplňuji přihlášky, které jsou potřeba při účasti na výstavě či výtvarné soutěží vyplnit. Ale vždy jsem poctěna a šťastna, když mohu vystavovat, když jsem pozvána.

Děkuji za rozhovor.






0
Vytisknout
3006

Diskuse

Obsah vydání | 27. 4. 2023