Miroslav Kalousek. Pokus o nástin jednoho muže, který tak pasuje do té české kotliny

22. 2. 2023 / Pavel Veleman

čas čtení 6 minut
Věnováno prvnímu příbramskému starostovi za KDU - ČSL po roce 1989 - Vencovi Chválovi (člověk evidovaný jako NEPŘÁTELSKÁ OSOBA, sužovaný StB více než 15 let) - který dokázal včas odejít z této toxické funkce, aniž by ztratil svoji lidskou tvář.

Na rozdíl od Václava Klause a Miloše Zeman, je pan Miroslav Kalousek ve stínu, ačkoli je součástí této „Svaté trojice“ která se významně podílela na veřejné politice od listopadu 1989. Tuto trojici opravdu bavila stranická politika a všichni tři to byli tvrdí pragmatici. Ano, Kalousek nebyl a asi už nikdy nebude na rozdíl od Klause a Zemana presidentem. To však neznamená, že by si nezasloužil alespoň malý rozbor jeho politické práce –  patří do této trojice.


Pan Kalousek byl „člověk Národní fronty“ – nikdy ne disentu, ani KSČ. Lidovci občas ve svých buňkách objevili i statečné postavy. Viz např. v Příbrami, která měla velmi zajímavou buňku: Po roce 1989 první starosta v Příbrami byl právě ze strany lidové. Velký řečník příbramského náměstí a moderátor listopadových dnů 1989 v Příbrami Václav Chvál již dvacátého listopadu volal z příbramské kašny: Nejen Občanské fórum, ale i Československá strana lidová mají zásluhu na této revoluci. A nikdo neprotestoval.

O panu Kalouskovi jsem do roku 1990 neslyšel ani slovo – pakliže byl v podobné pozici, já o tom nevím. Vždy asi lidový kumpán, velký extrovert. V domovské Praze 10 celkem oblíben od lidí, kteří ho pamatují a jeho rodinu. Zajímavé je, že právě všichni ho pamatují jako herce – ochotníka, případně recitátora, který měl vždy tyto umělecké ambice.

Po roce 1989 přichází do politiky velmi mladý - na Ministerstvo obrany ve velmi těžké situaci, kterou dnes například sledujeme skrze životopis nového prezidenta.

Pan Kalousek vadil již v  čtyřkoalici,  Hana Marvanová s ním nechtěla na přelomu tisíciletí mít nic společného - pan Kalousek byl člověk, o kterém se povídaly v zákulisích legendy, nikdy však nebyl za nic odsouzen, a proto se zde musí ctít – presumpce neviny.

Politicky přežil skoro vše, dokonce i domluvil koalici s komunisty, což mu však u lidovců zlomilo vaz. V osobním životě rozvod, jako většina politiků - zabezpečená rodina – děti studující a žijící v zahraničí.

Člověk na jednu stranu až nečesky přímý, rozhodně antirasistický, svým způsobem i odvážný a schopen hájit demokratické principy. V tomto si velmi rozumí s panem Karlem Schwarzenbergem ve vládě Mirka Topolánka. Jeho drsný humor, analytické schopnosti a hlavně jakýsi politický pragmatismus na samé hraně legality (sám pan kníže vždy tvrdil, že nejlepší správce lesa je bývalý pytlák) a také i životní radost, určitý hedonismus a katolictví zároveň a takové mužské kumpánství sblížily tyto dvě jinak velmi odlišné figury.

Spíše introvertní a občas depresivní Karel Schwarzenberg nachází politického spojence, kterého typologicky potřebuje a zkouší založit konzervativní stranu. Čas ukáže, že pro českou stranickou politiku se pan Schwarzenberg naprosto nehodí, stejně jako Václav Havel, a ztrácíme výborného diplomata.

Společně oba vytvářejí zásadní dvojici kolem lroku 2010, která porodila TOP 09. Už tehdy se projevila naplno u obou politikův věc, která je neustále bude pak dohánět - neschopnost pochopení sociální politiky jako zásadní funkční mechanismus při budování státu 21. století.

Účinkování ministra  Drábka na ministerstvu práce a sociálních věcí a zejména skupiny kolem něj, lidí, kteří vstupují na Úřady práce ČR jako jednoznační kořistníci (jsim byly uděleny pravomocné nepodmíněné tresty – náměstek Šiška a další) - zasazují smrtelnou ránu poslednímu zbytku TOP 09, jako straně se širším rozkročením. Pro hodně občanů se stává právě díky určité asociálnosti tato strana nevolitelná. Časem odchází pan Kalousek v rámci dohod, aby mohla vzniknout funkční koalice.

Ten politický absťák je však pro pana Mirka nepřekonatelný žádnou jinou prací a stejně jako Václav Klaus (ODS) nebo Miloš Zeman (ČSSD) - své politické dítě TOP 09 dnes Kalousek spíše ničí.

Žádná ucelená sebereflexe, přemýšlení o budoucnosti pravice, státu a zastupitelské demokracie - jen uštěpačné věty, krátké komentáře a návštěvy televizních debat.

Zdá se, že zde pan Kalousek definitivně promrhává talent bystrého, politického oka, schopnosti politicky vidět kousek dál. Navždy zaklet v póze českého milovníka dobrého pití, spíše politického vtipu a divadelního ochotníka na jevišti politického pódia. Nevidíme zde nikdy snahu uniknout české, mnohdy laciné politické šmíře, vždy spokojen sám se sebou a  českým, politickým rybníčkem, kde jejedním ze sumců. Není to málo? Myslím, že ano.

Tak si konečně oddychneme od této trojice dinosaurů, která utvářela moderní dějiny této země.

Odchod těchto tří politických mohykánů dává určitou naději. Zejména když se Babišova skupina otřásá v krizi.

Zastupitelská demokracie v této zemi se změnila na tisíce malých  partiček a velkých part, které se stále přeskupují, vylučují, slučují – jejich hlavní náplň je udržet se v systému moci, který jim zajišťuje nadstandartní materiální podmínky – oproti většině obyvatel.

Chování těchto politiků je tak podobné mým klientům stejně jako třeba i mojí osobě na pracovišti.

To jen hloupí a sociologií nepolíbení lidé si myslí, že se tito politikové chovají jinak, když sedí důležitě v parlamentu nebo ve Vladislavském sále.

Je to nakonec stejné chování jako chování party bezdomovců u večerky. Jeden potřebuje druhého, panuje  omerta. Kdo se nepodřídí, je vyloučen a bez smečky, která Tě chrání, nejde na ulici ani v politice přežít.

Zkusme změnu!

3
Vytisknout
8137

Diskuse

Obsah vydání | 24. 2. 2023