Co je to vlastně ta mezigenerační solidarita

22. 2. 2023 / Boris Cvek

čas čtení 3 minuty
Pozn JČ: ODS v devadesátkách rozkradla kapitál, který měl být zdrojem důchodového zabezpečení tak, jak je tomu ve všech rozvinutých kapitalistických zemích. Nyní kňučí a ožebračuje občany.


Stále častěji se potkávám s tvrzením, že je třeba myslet na mezigenerační solidaritu, protože důchodci prý dosud nenesli tíži inflace tak těžce jako mladší lidé. Důchodcům prý inflace byla kompenzovaná, ostatním ne. Solidarita je jistě krásná věc a je správné uvažovat o tom, kdo jakou zátěž nese. Nicméně nevidím žádný smysl uvažovat o tom na základě věku.

   

Vezměme si obecné tvrzení, že důchodci nenesou tíhu inflace a měli by se na tom konečně také více podílet, konkrétně. Má tedy konkrétně důchodce, který žije pod hranicí chudoby – a takových je 400 tisíc – být solidární s někým, kdo je bohatý, jen proto, že ten bohatý je mladý a „nese tíhu inflace“? Neměli bychom spíše mluvit o tom, že někteří důchodci v důsledku chybně nastaveného valorizačního schématu mají příliš vysoké důchody, ale jiní jsou stále v chudobě? Solidarita by měla být postavena tak, že ti, kdo jsou na tom dobře, jsou solidární s těmi, kdo jsou na tom špatně. A není pravda, že všichni důchodci jsou na tom dobře.

Za pojmem mezigenerační solidarita se skrývá neochota společná pravici i Ano přerozdělovat bohatství od bohatých k chudým. Je to podobné jako tvrdit, že bezdomovec musí být přece solidární s tím, kdo měl dvě luxusní auta, ale má už jenom jedno. A je fakt, že to jedno auto, o které přišel, mnohonásobně převyšuje veškerý bezdomovcův majetek, takže bezdomovec nemůže zdaleka ztratit tolik na nominální hodnotě, i kdyby ztratil vše. Jenže kvalita života ztrátou jednoho ze dvou luxusních aut neklesá zdaleka tolik jako ztrátou bydlení a životem na ulici. A my se musíme rozhodnout, co je pro nás vlastně důležité a co chceme bránit.

Vždycky jsem hájil majetkové rozdíly, vždycky jsem chtěl, aby ve společnosti byli bohatí lidé, ale nikoli za cenu bídy druhých, nikoli za cenu lhaní si do vlastní kapsy, jako je to v případě mezigenerační solidarity, a nikoli za cenu krátkozrakého soustředění se na vlastní prospěch místo dlouhodobého budování fungující a všeobecně bohaté společnosti. Trh, který generuje inovace, pokrok a bohatství, je nástroj pro celou společnost a pro rozvoje celé společnosti. Kdo na něm vydělává, má být daněn tak, aby bylo možno udržovat v dobrém stavu armádu nebo úřady práce nebo výstavbu sociálního bydlení nebo fungující policii a zdravotnictví. Bude mít o něco nižší blahobyt, než by měl bez daní, ale pořád to bude blahobyt, a jeho daně zajistí, že bude žít ve společnosti s celkově vysokou kvalitou života, minimem sociálně-patologických jevů, stabilní a rozvinutou demokracií atd. Prostě jako na západ od našich hranic.

2
Vytisknout
7417

Diskuse

Obsah vydání | 24. 2. 2023