Do Evropy se vrátila totalita. Musí být poražena

24. 2. 2023

čas čtení 7 minut
Tato válka skončí u jednacího stolu. Ale vzhledem k tomu, že jednání mohou začít až po obnovení územní celistvosti Ukrajiny a protože změna názoru v Moskvě je v krátkodobém horizontu nepravděpodobná, bude třeba zatlačit Rusko zpět k jeho hranicím vojenskými prostředky, napsal Frans Timmermans.

Čím rychleji Ukrajina získá prostředky k tomu, aby zahnala ruské síly zpět do vlastní země a zajistila, že tam zůstanou, tím lépe. Všichni bychom měli usilovat o rychlé ukončení bojů. Paradoxně, aby se tak stalo, musíme Putinovi dát jasně najevo, že na tomto kurzu zůstaneme, ať už to bude vyžadovat cokoliv a trvat jakkoli dlouho. Nemá smysl donekonečna posílat mladé Rusy do mlýnku na maso ukrajinské fronty.

Putin tuto válku nevyhraje. Ve skutečnosti už prohrál, ale může ji prodloužit nebo vytvořit polozamrzlý konflikt, pokud bude Ukrajina zbavena prostředků k jeho rychlému ukončení. Pouze spravedlivý mír je trvalý a ke spravedlivému míru může vést pouze respektování ukrajinských mezinárodních hranic, státnosti, demokracie a práva zvolit si, jakou zemí chce být.

To je tak důležité, protože ruské ospravedlnění agrese spočívá v popření ukrajinské státnosti, která je zase založena na ruské nacionalistické a imperialistické ideologii, v níž není místo pro odlišný ukrajinský národ nebo identitu.

Rusko popírá právo Ukrajiny na existenci a Ukrajincům jejich identitu a definuje je jako to, co nacistický politický teoretik Carl Schmitt nazval "totálním nepřítelem". V jeho pokřivené ideologii by totální nepřítel měl být nejen poražen, ale i vymazán z existence. Ne pro to, co dělá, ale pro to, kým je. V tom spočívá ruské ospravedlnění jeho agrese, bezpočtu válečných zločinů, mučení, únosů a vymývání mozků dětí a odstraňování ukrajinských knih z ukrajinských knihoven.

("Hitlerovu právníkovi" Carlu Schmittovi lze vyčítat leccos, ovšem k opravdovým teoretikům totality ve skutečnosti nepatřil. Jeho pojetí "totálního nepřátelství a války" z roku 1937 je úzce spojeno s námořním válčením, do nějž bývají automaticky zataženi i neutrálové a civilisté, nikoliv s válkou pozemní. Po 2. světové válce zase spojoval "totální nepřátelství" s partyzánskou a revoluční válkou, což opět není případ současného ruského revanšistického imperialismu. V kontextu Timmermansova článku by se spíše hodila zmínka o Schmittově "absolutním nepřátelství", tzn. přístupu označujícímu mj. chování německých ozbrojených sil na východní frontě, kde programově nedodržovaly mezinárodní právo válečné ani mezinárodní humanitární právo - pozn. KD.)

Násilí rozpoutané na Ukrajincích za to, že jsou Ukrajinci, je srovnatelné se Stalinovým rudým terorem, kdy byly zabity miliony nevinných lidí za to, že jsou "třídními nepřáteli". Teror fungoval právě proto, že se zaměřoval na nevinné a vynucoval si totální konformitu se státem. Nyní je jasné, že Rusko, které v posledních 15 letech upadlo ještě hlouběji do autoritářství, se stalo totalitním státem.

Každý, kdo se postaví na odpor, riskuje, že vypadne z okna nebo alespoň skončí ve vězení na 15 let. Terorizování lidí kvůli konformitě staví ty, kteří jsou odlišní, do stále zranitelnější pozice. Antisemitismus explodoval, sexuální menšiny žijí v neustálém strachu, zatímco rasismus a xenofobie neznají hranice. To je dnešní Rusko.

Bude trvat velmi dlouho, než se Rusko vzpamatuje ze situace, v níž se dnes nachází, dokonce i poté, co muž zodpovědný za přeměnu země na totalitního vyvrhele opustí jeviště. Postupná otrava ruského národa trvala Putinovi 20 let, detox může trvat generaci a výsledek zůstane nepředvídatelný.

Kromě toho, že zajistíme, aby Ukrajina mohla co nejrychleji dosáhnout spravedlivého a trvalého míru, musíme také kolektivně podporovat úsilí Ukrajiny o přeměnu v prosperující stát založený na právním státu, dodržování lidských práv a základních svobodách. Proces získání členství v EU může být v tomto smyslu transformativní, jak nám ukázaly předchozí zkušenosti. Pomohl Řecku, Španělsku, Portugalsku a později zemím střední Evropy překonat jejich diktátorskou minulost a může naočkovat Ukrajinu proti diktátorské budoucnosti.

Dějiny dvakrát v mém životě provedly prudký obrat a nasměrovaly nás na novou cestu: Když v roce 1989 padla Berlínská zeď, která Evropanům umožnila sjednotit se, a před rokem, když Rusko napadlo Ukrajinu a donutilo Evropany bránit a posilovat to, co je jim nejdražší. Za současných okolností bude muset integrace Ukrajiny proběhnout mnohem rychleji, než bylo v minulosti typické. Obětovat důkladnost na oltář prospěchu by však bylo vážnou chybou: Částečná nebo chybná integrace do EU ponechá nedostatky nevyřešené, což oslabí Ukrajinu i EU.

Zapotřebí je reakce typu Marshallova plánu: Přístup bezprecedentních rozměrů kombinující rekonstrukci a hospodářskou transformaci s právní, administrativní a sociální transformací potřebnou k plnému fungování členského státu EU. To se nikdy předtím nestalo, ale nyní to bude muset být provedeno. Jedním z našich nejnaléhavějších úkolů, jako politiků na úrovni EU i na vnitrostátní úrovni, je připravit naše občany na tento proces, který promění Ukrajinu, ale také EU, a vybudovat hospodářské, finanční, politické a administrativní struktury potřebné k tomu, abychom této výzvě čelili.

Ruský režim nás vykresluje jako slabé a dekadentní, "gayropovské" poskoky, kteří ustoupí nadřazené bytosti ultranacionalistů. Putin o tom dokonce přesvědčil politické síly v Evropě (a USA), lidi, kteří ho chválili za to, že je "tak silným vůdcem, který se staví za tradiční evropské hodnoty". Ukrajinský lid mu dokazuje, že se mýlí, a zahanbuje jeho evropské obdivovatele.

Všichni bychom měli chápat, co je v sázce. Sto let po svých prvních inkarnacích se totalita na našem kontinentu vrátila. Musí být rychle potlačena a pak odhalena tak, aby mohla být poražena a nakonec vyhlazena ruským lidem.

V této válce jde o mnohem víc než jen o získání nebo ztrátu území. Ukrajinský národ, evropský národ, bojuje o své přežití. Imperialistická ideologie, která popírá samotnou existenci jiných národů, se nezastaví u jednoho národa. Plameny války budou jasně hořet ve více evropských zemích, pokud dovolíme, aby se agrese vyplatila, a autokracie se rozšíří jako gangréna. Jednotní a odhodlaní jsme mnohem silnější než Putin a jemu podobní.

Nechť nás hrdinství ukrajinského národa inspiruje k tomu, abychom byli stále jednotnější a rozhodnější v podpoře jejich boje. Čím více to uděláme, tím dříve krveprolití skončí.

Celý článek v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
4566

Diskuse

Obsah vydání | 27. 2. 2023