Ruský kult smrti

24. 2. 2023

čas čtení 6 minut
Zdá se, že Rusko miluje válku a smrt. "Válka je vítězství, válka je přítel, válka je láska," tak to nedávno řekla jedna ruská úřednice, žena středního věku, která by mohla být matkou nebo babičkou, publiku složenému z mladých chlapců a dívek, píše Alexandr Motyl.

Loni v květnu byly studenti škol, vlastně děti, oblečeny jako tanky a stíhačky na oslavu Dne vítězství, který připomíná porážku nacistického Německa Sovětským svazem.

Ruští pravoslavní duchovní běžně žehnají tankům a povzbuzují ruské vojáky, aby bránili Matku Rus svými životy. Ikona, kterou vydala Brjanská eparchie, je loni informovala, že "vaším úkolem je vymazat ukrajinský národ z povrchu zemského".

V červnu 2022 ředitel světoznámého muzea Ermitáž označil své exponáty v zahraničí za "naši speciální operaci" a výslovně odkazoval na eufemismus Vladimira Putina pro válku proti Ukrajině ("zvláštní vojenská operace"). Jako by to nestačilo, nazval tyto exponáty "velkou kulturní ofenzívou".

Na začátku roku 2023 ruský propagandista a populární televizní moderátor talk-show Vladimir Solovjov věcně informoval diváky, že "život je vysoce přeceňován". Jeho dva hosté souhlasně přikývli a dodali, že Rusové žili ze dne na den, ale nyní mají "nemateriální sny" a "vznešené cíle" - jmenovitě válku. Kromě toho, intonoval Solovjov, který se ostře zdržel nabízení svých služeb na frontě: "Proč se bát toho, co je nevyhnutelné? Zvláště když jdeme do nebe. Smrt je konec jedné pozemské cesty a začátek jiné."

Co se děje? Proč ta posedlost válkou a smrtí?

Pro začátek mějte na paměti, že ruská armáda utrpěla nejméně 200 000 mrtvých a zraněných, podle západních odhadů, a více než 140 000 mrtvých, podle odhadů ukrajinského generálního štábu. (Tato dvě čísla nejsou nutně neslučitelná, protože existuje mnoho zpráv o ruských vojácích, kteří nechali své zraněné kamarády na bojišti zemřít. To by "uměle" nafouklo počet mrtvých a snížilo počet raněných.) Ať už je přesné číslo jakékoliv, je to ohromující, zejména ve světle skutečnosti, že Sovětský svaz za devět let války v Afghánistánu ztratil 13 310 vojáků. Při současném tempu ztratí Rusko do konce roku 2023 zhruba 275 000 vojáků.

Vzhledem k těmto číslům není překvapením, že ruská oficialita dělá z nouze ctnost a oslavuje válku a smrt. Jak řekl Solovjov, proč se bát smrti, když je nevyhnutelná – zejména pro rostoucí počet špatně vycvičených a špatně vybavených branců, jejichž role ve válce je stát se potravou pro děla?

Existuje však také dlouholetá ruská tradice používání bezuzdného násilí a zacházení s vlastními lidmi jako s postradatelnými pěšáky.

Moskevské knížectví, jak byla Ruská říše nazývána až do počátku 18. století, expandovalo na Sibiř zničením domorodých národů a jejich kultur. Imperiální Rusko udělalo totéž v Bělorusku, na Ukrajině, na severním Kavkaze a ve střední Asii. Sovětský svaz, nástupce imperiálního Ruska, založil GULAG, zosnoval hladomor-genocidu na Ukrajině a ve vlnách teroru zmasakroval statisíce lidí.

Předpokládá se, že ruský vůdce Vladimir Putin dohlížel na bombardování několika ruských obytných domů v roce 1999, vedl divokou válku v Čečensku a nařídil zavraždění nejméně desítky politických oponentů. Jeho genocidní válka na Ukrajině je jen posledním projevem jeho vlastního a ruského sklonu k násilí.

Oficiální ruská lhostejnost k lidskému životu se evidentně vztahuje i na mnoho průměrných Rusů. Generál Michail Kutuzov porazil Napoleona Bonaparta v roce 1812 tím, že prosazoval politiku spálené země, která učinila velké části Ruska neobyvatelnými. Bolševici zmasakrovali miliony Rusů v občanské válce v letech 1918-1920. Josif Stalin poslal miliony vojáků na smrt při špatně naplánovaných útocích na německý Wehrmacht.

A konečně je tu povaha režimu, který Putin v posledních dvou desetiletích vytrvale budoval. Bez ohledu na to, jak se jeho režim jmenuje, existují nápadné podobnosti mezi ním, fašistickou Itálií a nacistickým Německem. Všichni tři byli neliberální, hluboce autoritářská politická zřízení, která byla ovládána charismatickým vůdcem s kultem osobnosti a agendou vytváření válek a budování impéria.

Ne náhodou všichni tři také oslavovali násilí a smrt. Pouze násilí mohlo zničit jejich politickou opozici a pouze násilí mohlo zaručit imperiální aspirace státu. Vzhledem k tomu, že válka byla ústředním bodem jejich identity, všechny tři politiky logicky musely oslavovat vojáky a hrdiny, kteří zemřeli pro věc, ať už v pouličních bitvách nebo na frontě.

Většina Němců pokládala své životy za režim, i když nedobrovolně, až do konce 2. světové války v roce 1945. Italové se ukázali být neomezenými přáteli Benita Mussoliniho do pěkného počasí a v roce 1943 se obrátili proti němu.

Jakým směrem se Rusové vydají?

Otázka zatím zůstává nezodpovězena. Rusové v prvních dnech války protestovali a tisíce jich byly zatčeny. Na veřejných prostranstvích jsou nadále rozmisťovány transparenty, na veřejných prostranstvích jsou nadále pokládány květiny na památku ukrajinských válečných obětí a vojáci nadále odhazují zbraně a dezertují. Zdá se, že "skrytý odpor" je velmi rozšířený.

Zároveň stojí v cestě otevřenému protestu politická pasivita, láska k "dobrému carovi", všeobecná lhostejnost k nákladům války, všudypřítomná putinovská propaganda a donucovací moc státu.

Kolik stovek tisíc Rusů musí zemřít na frontě, než jejich přátelé a příbuzní řeknou "dost"? Putin očividně věří, že Rusové jsou dobytek a Rusko jsou jatka. Je na nich, aby mu ukázali, že nejsou.

Celý článek v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
4530

Diskuse

Obsah vydání | 27. 2. 2023