Ruský průmysl začal vydávat čtvrtinu svých zisků za úroky z půjček

30. 9. 2024

Obecně platí, že procentuální "zátěž na příjmy" společností je docela hmatatelná, říkají analytici, ale velmi se liší podle odvětví. Nejtěžší je dopravní inženýrství (železniční, letecké, lodní): v něm společnosti dávají bankám více než 60 % zisku (před úroky). Dřevozpracující průmysl, který byl sankcemi těžce zasažen, vynakládá 44 % výdělku na platby úroků, kožedělný průmysl a automobilky 32 % a 30 %. "Nemůžeme brát peníze z banky levněji než za 21 % (klíčová sazba plus 2 %)," stěžoval si prezident AvtoVAZu Maxim Sokolov a rozdíl v sazbách označil za projev "nesrovnatelnosti konkurenčních podmínek" s Čínou.

V průměru ve zpracovatelském průmyslu (s výjimkou rafinace ropy) jde každý čtvrtý rubl zisku na platby úroků - a to je "průměr pro nemocnici!", volají odborníci CMASF.

Zatím se nestalo nic hrozného, poznamenávají: "Bylo to horší." V současné době tvoří úrokové platby v průměru 24 % zisků společností ve zpracovatelském průmyslu, což je pokles z 26 % v roce 2017. Poté byla tato laťka v roce 2021 snížena na 9 % a od té doby roste. "Podle historických standardů se (zatím) neděje nic bezprecedentního," uzavírají experti CMASF. Klíč podle nich spočívá v hmatatelné bezpečnostní rezervě společností: Poměr zisků a závazků je znatelně lepší než dříve.

Poslední rok a půl se kvůli válce a odchodu mnoha západních konkurentů stal nejziskovějším v historii ruských společností. V roce 2023 činil rozdíl mezi jejich zisky a ztrátami rekordních 33,3 bilionu rublů, letos byl podnik prvních pět měsíců před loňským plánem, ale pak trochu zaostával: V prvních sedmi měsících činil zůstatek 17,4 bilionu rublů, tedy 93,7 % za období leden-červenec 2023.

I díky tomuto bezpečnostnímu polštáři si firmy mimo jiné dál berou úvěry a bez problémů je obsluhují, konstatuje centrální banka (podíl problémových firemních úvěrů v červenci klesl pod 5 %). Pečlivě sleduje blahobyt dlužníků, ujišťuje předsedkyně centrální banky Elvira Nabjullina, a zatím nevidí "rizika udržitelnosti pro většinu dlužníků". Podle centrální banky úrokové náklady ruských společností nepřesahují 5 % výrobních nákladů. "To není tak velký podíl," říká Nabjullina. "Podíl nákladů na suroviny, materiály a mzdové náklady je mnohem vyšší." Analytici MMI se domnívají, že rychlý růst mezd je "nejdůležitějším faktorem růstu obchodních nákladů, řádově významnějším než nárůst nákladů na obsluhu úvěru".

To je opět průměrný ukazatel. Podle centrální banky byla průměrná sazba z rublových půjček za období delší než rok v červenci 15 %. Tato míra je zkreslena množstvím preferenčních programů. Podle centrální banky k 1. červnu banky poskytly více než 5 bilionů rublů úvěrů společnostem se státem dotovanými sazbami (celé portfolio činilo 78 bilionů rublů, z toho asi 13 bilionů v cizí měně).

Státní podpora se však neomezuje pouze na dotování sazby. "U téměř poloviny portfolia [podnikových] úvěrů s pevnou sazbou nepřesáhly náklady na obsluhu 10 % ročně," uvádí centrální banka. Patří mezi ně staré projektové financování developerů poskytnuté v době nízkých sazeb (na úkor vázaných účtů, průměrná sazba na nich se pohybuje mírně nad 6 %), úvěry za zvýhodněných podmínek pro dlužníky spojené s bankou. Z hlediska těchto půjček jsou však nízké sazby vysvětleny "alternativními mechanismy úvěrové podpory": Státní záruky, preferenční financování věřitelských bank, přímé poskytování vypůjčených prostředků za nízkých sazeb za účasti NWF nebo jiných vládních agentur, například rozvojových institucí, seznamů Centrální banky. Rychlý růst podnikových úvěrů při současných sazbách připisuje "pozitivním očekáváním společností ohledně poptávky, financování bytových projektů a velké aktivitě dlužníků související s vládní poptávkou".

Proto, aby vážně zpomalila půjčování, je centrální banka nucena zvýšit sazbu více než za normálních podmínek. Některé podniky si půjčují za sazbu nižší než 10 %, jiné, jako AvtoVAZ, za více než 20 %. "Přesně tak to funguje – pokud je většina úvěru necitlivá na sazbu, pak pro zbytek bude sazba vyšší," vysvětlují analytici MMI.

Otázkou je, jak dlouho bude "tržní" byznys schopen odolat úrokové zátěži, jak dlouho bude mít dostatečný polštář. "Co se stane s ekonomikou při takovém tempu? Kolik bankrotů uvidíme?" ptá se investiční bankéř Jevgenij Kogan. Je pesimistický: "Nyní neexistují žádné poplašné signály. A v příštím roce se situace může rapidně zhoršit, ale bude už pozdě."

Analytici CMASF připouštějí novou úrokovou zátěž v roce 2025. Odborníci CMASF dlouhodobě sledují poměr ziskovosti v různých odvětvích a sazeb - u úvěrů a bezrizikových. Poznamenávají, že ve stále větším počtu průmyslových odvětví je ziskovost nižší než bezriziková sazba, což podle jejich názoru činí investice nerentabilními: Proč riskovat, když můžete vydělat více pouhým nákupem dluhopisů? A úrokové sazby u úvěrů nad úrovní ziskovosti nelze získat zpět, argumentovali.

Půjčky tvoří pouze 10 % peněz, které jdou na investice, a jejich hlavním zdrojem (50-60 %) jsou zisky společností. Ziskovost by proto neměla být přímo srovnávána se sazbami, vysvětlila ekonomka Sofija Doněcová.

Jednotlivé zadlužené společnosti mohou mít podle centrální banky problémy. Vysoké sazby jsou pro ně dražší a podíl nákladů na obsluhu úvěru může činit více než 5 % nákladů, přiznává Nabjullina. Oni za to mohou, říká její náměstek Alexej Zabotkin: "Ty společnosti, které jsou okrajovější a méně zadlužené, jsou ve výhodnější pozici... A přestože se uskutečňuje přísná měnová politika, pravděpodobně přerozdělí trh ve svůj prospěch. Je to výsledek spravedlivé hospodářské soutěže."

Firmy ale postupně zpomalují. Centrální banka již zaznamenává pokles poptávky po úvěrech v segmentech, které jsou citlivější na změny klíčové sazby: "Údaje z průzkumu naznačují, že přibližně polovina společností plánuje snížit půjčky." A ti, kteří se bez půjček obejdou, si je už neberou.

Zdroj v ruštině: ZDE