27. 9. 2024
Je to desetiletí starý konflikt, vyčerpávající, smrtící patová situace, ale tato nedávná eskalace by se mohla ukázat jako rozhodující. Existuje šance, že by Izrael mohl konečně zasadit Hizballáhu ránu dýkou. To by byl ohromující úspěch, protože Íránem podporovaná šíitská militantní skupina kontroluje mnoho, ne-li všechny, mocenské páky v Libanonu a je neustálým dráždidlem Izraele už téměř 40 let.
Optika nevypadá dobře ani pro jednu stranu. V pondělí bylo téměř 600 Libanonců, většinou civilistů, zmasakrováno a více než 1 000 zraněno při "přesných" izraelských leteckých útocích, které údajně Američané dali zelenou. Více než 10 000 obyvatel jižního Libanonu uprchlo na sever do Bejrútu, stejně jako v roce 2006, kdy se Hizballáh a izraelské ozbrojené síly naposledy střetly tváří v tvář. Tentokrát toho však mají obyvatelé jižního Libanonu dost.
V úterý ráno jsem zavolal své kolegyni Zejnab, která žije ve městě Šimlan, městě posazeném na kopcích jižně od Bejrútu. Když zvedla telefon, vyčerpáním a úzkostí stěží mohla mluvit. Její bratr se snažil dostat z města Týros na jihu země a ona o něm neslyšela několik hodin. "Jsme unavení," řekla mi. "Už to nemůžeme vydržet. Možná budu muset opustit zemi."
Není sama. Libanonci si v posledních 14 letech prošli těžkými zkouškami.
Příliv dvou milionů syrských uprchlíků od roku 2010 vytvořil sociální napětí a přetížil již tak skřípající infrastrukturu. Kolaps bankovního systému v roce 2019 způsobil, že úspory a důchody byly zničeny uprostřed hyperinflace. Poté exploze v bejrútském přístavu 4. srpna 2020 zdecimovala významnou část východního Bejrútu. Tam, kde kdysi významná část populace podporovala Hizballáh, spíše z vlastních zájmů než z přesvědčení, dnes většina z nich dospěla ke konci své dlouho trvající trpělivosti. Přispěla k tomu absence násilné odvety ze strany Hizballáhu.
Těch pár, kteří stále skáčí Hizballáhu na špek, bylo zmateno, dokonce naštváno kvůli nedostatku robustní reakce – a slovem "robustní" myslí odpálení balistických raket na civilní oblasti Izraele. Vražedné výbuchy pagerů a vysílaček šířily strach a zmatek v řadách strany a zdálo se, že vyžadují stejnou reakci.
Stoupenci Hizballáhu stále vzhlížejí ke svému záhadnému vůdci Sajjídu Hassanu Nasralláhovi jako ke spáse, ale názor mnoha analytiků a pozorovatelů Středního východu je takový, že Írán nechce plýtvat svým tolik vychvalovaným arzenálem raket na Gazu, kterou již považuje za ztracený případ. Přidejte k tomu nepřetržité a nerušené atentáty na klíčové představitele strany Hizballáh a Bejrút se začíná ptát, zda to konečně není alespoň začátek konce Hizballáhu? Blíží se strana ke konci toho, co Nicholas Blanford, jeden z předních světových expertů na vojenské schopnosti, nazývá "stále se zužujícím koridorem arogance"?
Počátky Hizballáhu lze vystopovat až k izraelské invazi do Libanonu v roce 1982, operaci určené k neutralizaci Organizace pro osvobození Palestiny, která využívala jižní Libanon k provádění nájezdů na Izrael a vytvořila to, co Izrael a mnoho libanonských křesťanů považovali za stát ve státě. Zní vám to povědomě? Chybou Izraele bylo, že se zdržel a brzy zjistil, že má co do činění s další ozbrojenou skupinou.
Hizballáh skutečně začal se slibným obchodním modelem. Na základní úrovni se zalíbil libanonským šíitům, posílil sebeúctu tím, že se postavil do pozice obránce libanonské suverenity proti sionistické okupaci, a zároveň poskytoval tolik potřebné zdravotní a vzdělávací služby vděčným voličům.
Ale na geopolitické úrovni to byl svalnatý doplněk íránských revolučních gard, jejich milice ve Středomoří, připravená realizovat regionální ambice Teheránu. Oddaný, disciplinovaný, obdivovaný ze všech aktiv Teheránu v Gaze, Iráku a Jemenu, byl Hizballáh klenotem v mulláhově turbanu. Všichni to věděli, což je důvod, proč je nyní nápadný nedostatek podpory Íránu tak významný.
Pouze naivní lidé skutečně věřili tomu, co Hizballáh říkal o obraně libanonské suverenity. V roce 2000, poté, co se Izrael stáhl ze samozvané bezpečnostní zóny, kterou okupoval v jižním Libanonu od roku 1982, Hizballáh místo toho, aby složil zbraně a vstoupil do hlavního proudu politiky, prohlásil, že stále potřebuje vojenskou sílu k osvobození farem Šibáa. Farmy Šibáa byl obskurní a neslýchaný kus země na izraelské straně hranice, který byl kdysi v Libanonu, nebo to byla Sýrie, to nikdo nevěděl jistě. Byla to zjevně jen záminka určená k prodloužení ozbrojeného mandátu Hizballáhu, ale dost lidí jí uvěřilo.
Maska začala skutečně padat 14. února 2005, kdy byli členové strany obviněni ze zabití bývalého premiéra Rafíka Harírího a 21 dalších lidí při bombovém útoku v autě v Bejrútu na příkaz Damašku. Pak přišla katastrofální válka s Izraelem v roce 2006, která začala poté, co se nepovedl zpackaný nájezd Hizballáhu zaměřený na únos izraelských vojáků. Výsledek, po měsíci těžkých bojů, byl Nasralláhem prohlášen za "božské vítězství", přestože zemřelo 900 libanonských civilistů; milion lidí byl vysídlen a vznikly materiální škody ve výši 3,5 miliardy dolarů (2,6 miliardy liber).
Ve skutečnosti to byl tento konflikt, který měl být vojenským koncem Hizballáhu. Ale Izrael se o to pokouší lacino a byl zatlačen do slepé uličky. Hizballáh si však nemohl pomoci a ukázal svou skutečnou loajalitu. V roce 2008, povzbuzen nově nabytou válečnickou slávou, zorganizoval v ulicích Bejrútu pokus o převrat, což bylo poprvé, kdy strana obrátila své vychvalované zbraně proti vlastnímu lidu.
Pak se Hizballáh připojil k syrské občanské válce na straně Asadova režimu a plně se zapojil do zabíjení muslimských spoluobčanů. To byl konečný důkaz, že šlo spíše o regionální vynucovatele než o hnutí odporu.
Pokud je to konec, Hizballáh půjde ve stopách Izraele. Michael Young, libanonský politický analytik, mi před více než 24 lety, když jsme projížděli jižním Libanonem po ústupu izraelské armády, řekl: "Samotná povaha Libanonu a Libanonců ztěžuje vládu jedné sekty. Křesťané a sunnité to zjistili - a nakonec to zjistí i šíité."
Zdroj v angličtině: ZDE
Diskuse