Potravinový systém je na pokraji zhroucení, a tak se střetávají plutokraté s životem na Zemi.

18. 7. 2023

 

Nová vědecká práce  zkoumá dopady na produkci plodin, když se meandry v jet streamu (Rossbyho vlny) zaseknou. Uvízlé vlny způsobují extrémní počasí. Zjednodušeně řečeno, pokud žijete na severní polokouli a uzel v  jet streamu í (pás silných větrů několik kilometrů nad zemským povrchem ve středních zeměpisných šířkách) se zasekne jižně od vás, bude u vás pravděpodobně chladné a vlhké počasí. Pokud se zasekne severně od vás, pravděpodobně budete trpět stupňujícími se vedry a suchem.

V obou případech má zaseknuté počasí, zhoršené globálním oteplováním, vliv na úrodu. Při určitých meandrech by několik hlavních pěstitelských oblastí severní polokoule - například západní část Severní Ameriky, Evropa, Indie a východní Asie - mohlo být vystaveno extrémnímu počasí současně, což by mohlo zlikvidovat jejich úrodu. Naše živobytí je založeno na globálním vyrovnávání: pokud je v jednom regionu špatná úroda, je pravděpodobné, že bude vyvážena dobrou úrodou jinde. Dokonce i malé ztráty úrody, ke kterým dochází současně, představují to, co dokument nazývá "systémovým rizikem".

Regionální klimatické šoky již přispěly ke katastrofálnímu zvratu v trendu globálního chronického hladu. Po mnoho let počet hladovějících klesal. V roce 2015 se však trend obrátil a od té doby se stáčí směrem vzhůru. Důvodem není nedostatek potravin. Nejpravděpodobnějším vysvětlením je, že globální potravinový systém ztratil svou odolnost. Když složité systémy ztratí odolnost, místo aby tlumily otřesy, které je zasáhnou, mají tendenci je ty otřesy zesilovat. Otřesy, které v systému dosud zesílily, dopadly nejsilněji na chudé země, které jsou závislé na dovozu, a způsobily místní cenové skoky, i když byly světové ceny potravin nízké.

Pokud k tomu dochází, když je postižena úroda jen v jedné zemi nebo v jednom regionu, můžeme si jen představit, jaké budou následky, pokud extrémní počasí zasáhne současně několik hlavních pěstitelských regionů.

S podobnou tematikou byly publikovány i další práce, které ukazují například dopady rostoucí četnosti "bleskových such" a souběžných vln veder v regionech produkujících obilí a to, jak globální oteplování zasahuje do potravinové bezpečnosti. Všechny byly médii z velké části nebo zcela ignorovány.

Čelíme epochální, nepředstavitelné vyhlídce, že se dvě možná největší existenční hrozby - zhroucení životního prostředí a selhání potravinového systému - sblíží, protože jedna vyvolá druhou.

Existuje spousta signálů, které naznačují, že globální potravinový systém nemusí být daleko od bodu zlomu, a to z podobných strukturálních důvodů, které v roce 2008 způsobily kolaps finančního sektoru. Když se systém blíží ke kritické hranici, nelze říci, jaký vnější šok by ho mohl posunout za ni. Jakmile se systém stane křehkým a nepodaří se obnovit jeho odolnost, není otázkou zda a jak, ale kdy.

Proč se o tom tedy nepíše na prvních stránkách novin? Proč vlády, když vědí, že nám hrozí existenční riziko, nejednají? Proč Bidenova administrativa povoluje tolik ropných a plynových vrtů, že by to pětkrát překročilo rozpočet USA na emise oxidu uhličitého? Proč britská vláda ruší mezinárodní klimatický fond ve výši 11,6 miliardy liber, který slíbila? Proč labouristé odložili svůj fond zelené prosperity ve výši 28 miliard liber, zatímco Keir Starmer minulý týden údajně poznamenal: "Nesnáším objímače stromů" (pejorativní označení pro ekologické aktivisty)? Proč se britský bulvární tisk předhání v útocích na každé zelené řešení, které by mohlo pomoci zabránit klimatickému chaosu? Proč se vše ostatní zdá být důležitější?

Základní problém není těžké pochopit: vlády nedokázaly přerušit to, co ekonom Thomas Piketty nazývá patrimoniální spirálou hromadění bohatství. Výsledkem je, že bohatí stále více bohatnou, a zdá se, že tento proces se stále zrychluje. Například v roce 2021 se ultrabohatí zmocnili téměř dvou třetin veškerého nového světového bohatství. Jejich podíl na národním důchodu ve Spojeném království se od roku 1980 téměř zdvojnásobil, zatímco v USA je vyšší než v roce 1820.

Čím bohatší je zlomek společnosti, tím větší je jeho politická moc a tím extrémnější požadavky vznáší. Problém je shrnut v jedné větě rezignačního dopisu britského ministra životního prostředí Zaca Goldsmithe: Rishi Sunak se místo účasti na klíčovém summitu o životním prostředí vydal na letní párty ultrapravicového mediálního oligarchy Ruperta Murdocha. Nemůžeme spolupracovat na řešení našich společných problémů, když je velká moc v rukou tak málo lidí.

To, co ultrabohatí chtějí, je udržet a rozšířit ekonomický systém, který je dostal tam, kde jsou. Čím více mohou ztratit, tím kreativnější jsou jejich strategie. Kromě tradičního přístupu, kdy si kupují média a sypou peníze do politických stran, které jsou jim nakloněny, vymýšlejí i nové způsoby, jak chránit své zájmy.

Korporace a oligarchové s obrovským jměním si mohou najmout tolik trollích farem, marketingových guru, psychologů a mikrocílníků, kolik potřebují, aby vymysleli ospravedlnění a démonizovali, demoralizovali, zneužívali a ohrožovali lidi, kteří se snaží udržet obyvatelnou planetu. Politikové pak vymýšlejí nové zákony k potlačení protestů, které uplatňují politici financovaní stejnou plutokratickou třídou.

Těžko to může být víc v háji. Úsilí o ochranu pozemských systémů a lidských systémů, které na nich závisí, vedou lidé pracující na okraji s nepatrnými zdroji, zatímco nejbohatší a nejmocnější využívají všech dostupných prostředků, aby jim v tom zabránili. Dovedete si představit, že byste se to za několik desetiletí snažili vysvětlit svým dětem?