Na ruském kole aneb Když je logika na dovolené...

17. 7. 2023 / Karel Dolejší

čas čtení 5 minut
Ruská propaganda po dekády vyzvedávala "rozumné" (zkorumpované) západoevropské politiky oproti středo- a výchoevropským státům varujícím před ruským imperialismem. Když ale "rozumní" opakovaně zablokovali vstup Ukrajiny do NATO, odpovědnost byla připsána celé alianci.

Americký prezident Joe Biden není rozhodně odpůrcem přijetí Ukrajiny do aliance. Dokonce se příznivě stavěl k některým krokům, které měly ukrajinské členství v NATO výjimečně urychlit.

Byly to západoevropské země plus Maďarsko, tradiční "rozumní" spojenci Moskvy v NATO, kdo přijetí Ukrajiny už napodruhé zablokoval a vyloučil i schválení konkrétní cesty k němu (tzv. Membership Action Plan, MAP).

Reproduktory ruské propagandy by tedy teoreticky měly jásat nad tím, jak moskevská politika budování aliancí s evropskými korupčníky přece jen nakonec zafungovala.

Místo toho ale sledujeme jiný narativ: Nikoliv Berlín, Paříž a spol., tyto dlouholeté etalony "rozumnosti" ve vztahu k ruské imperialistické agresi, ale "NATO" si údajně s Ukrajinou "zrádně hraje", aniž má v úmyslu jí doopravdy pomoci.

Jakmile je logika jednou na dovolené, samozřejmě nevadí, že zastáváte dvě různá tvrzení, která se navzájem vylučují a nemohou platit obě současně. V našem případě tedy a) Berlín a Paříž hájí vůči Moskvě "rozumnou" vstřícně předpodělanou politiku, b) Berlín a Paříž "usvědčily" NATO z proradnosti, když znemožnily přijetí Ukrajiny.

Přesto je výsledkem takového přístupu pozice vrcholně nevěrohodná, snadno zranitelná kritikou a těžko dlouhodobě udržitelná. Kdekoho napadne otázka, zda opravdu bylo nutné postupovat právě zmíněným způsobem.

Odpověď zní, že právě taková nevěrohodná argumentační ekvilibristika přece jen zřetelně plní několik důležitých propagandistických funkcí.

Za prvé, nikdo nechce předvádět odpovědnost svých spojenců za událost, kterou nelze prezentovat jinak než jako průšvih. Putinverstehery v západoevropských metropolích je třeba všemožně posilovat, nikoliv upozorňovat na fakt, že jsou to oni, kdo do amerických plánů házejí vidle.

Za druhé, je třeba očerňovat NATO a co nejvíce podkopat jeho podporu v členských zemích tím, že je představujete coby organizaci nevěrohodnou, nespolehlivou, která provádí neprůhlednou politiku a v případě konfliktu se údajně za své členy nepostaví.

Obě potřeby splní narativ, který odpovědnost za zablokování ukrajinského vstupu místo na její skutečné původce přehodí na organizaci jako celek.

Za třetí, prolhané traktování vilniuského summitu dále posiluje v evropských zemích spojence Ruska, kteří samozřejmě usilují o to, aby jejich země "zbytečné" NATO opustily a přihlásily se k nějaké formě "neutrality" - v době, kdy koncepce neutrality v konfliktu mezi Ruskem a Západem všeobecně přestala fungovat.

Vezmeme-li za příklad to nejbližší, co vidíme, "neutrální" ČR nechráněná žádnými spojeneckými závazky by byla obklopena nesmírně perspektivními sousedy. Na severu vidíme PiSácké Polsko budující nejsilnější pozemní armádu v Evropě, které dává při různých příležitostech najevo, jak neuznává žádné "tlusté čáry" za minulostí. Otevřelo znovu otázku "německých reparací", která už byla vyřešena v 70.-80. letech minulého století. Potenciálně tedy může úplně stejně otevřít i ještě starší spor s českým státem o Těšínsko. To by byla bezesporu pro českou stranu vynikající chvíle na to zbavit se spojenců.

Východně od nás se rýsuje proruské smerácké Slovensko kombinující výbušnou směs postkomunistické a ľuďácké historické nostalgie s velkoslovenskými fantaziemi. Také v tomto případě si sotva lze představit "vhodnější" chvíli na to zbavit se spojeneckých garancí.

Jižně od ČR leží Rakousko nesmírně spokojené s rolí nepotopitelné letadlové lodi ruské špionáže ve Střední Evropě. Naštěstí je alpská republika do této chvíle vojensky slabá a hlavní terče agresívních nacionalistů představují slovinská menšina/Slovinsko. Ani to by nás ale nemělo dlouhodobě uklidňovat, zejména při pohledu na rostoucí preference tamních extrémistických stran.

Narativ "NATO si s Ukrajinou hraje" je i z pohledu zcela sobecky chápaných "českých národních zájmů" mimořádně škodlivý a nebezpečný. Česká republika nemá a sotva někdy bude mít k dispozici nějakou alternativu k členství v západní obranné a bezpečnostní alianci.

Evropa se po 24. únoru 2022 vinou imperialistického Ruska stala mnohem nebezpečnějším místem. Pokud Rusko na své invazi proti Ukrajině nakonec v nějakém ohledu vydělá, povzbudí to nejen "velké" imperialisty v jiných částech světa, jako Írán nebo Čínu. Stejně tak se otevřou potenciálně výnosnému historickému revizionismu i menší a střední mocnosti. Včetně těch evropských, chránících v temných komůrkách svých šílených nacionalismů "vyzávorkovaných" EU všechny ty plány na velká Maďarska, Slovenska, Polska, Srbska, Bulharska, Albánie, atd.

NATO si rozhodně s Ukrajinou "nehraje". Americké plány už podruhé (po bukurešťském summitu v roce 2008) nenašly podporu západoevropských vlád kalkulujících s ekonomickými výhodami další spolupráce s Moskvou. Jestli to něco ukazuje, pak jen to, kdo je potenciálně spolehlivým spojencem a kdo jím opravdu není.

A to i případě vojensky slabé České republiky, která si v roce 2023 nemůže připsat k dobru ani nekompletní pás pohraničního opevnění, ani pozici v první desítce světových výrobců zbraní - což vše mělo předválečné Československo, když bez spojenců nedokázalo obhájit svou existenci.

7
Vytisknout
6489

Diskuse

Obsah vydání | 20. 7. 2023