Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Rozhovor Britských listů 612. Ohlédnutí za filmovým festivalem v Karlových Varech 2023

8. 7. 2023

čas čtení 18 minut

Doplnili jsme tento rozhovor jeho kompletním transkriptem, viz níže.

Dokumentaristka Dominika Švecová a Jan Čulík hovoří o tom, co viděli na letošním filmovém festivalu v Karlových Varech.

Přepis tohoto rozhovoru:

Dominika Švecová

Vážení televizní diváci, zdravím vás z 57. ročníku mezinárodního filmového festivalu Z Karlových Vareů a pane Čulíku, co jste tady letos viděl za zajímavé filmy?

Jan Čulík

Tak, vážení televizní diváci, jedna věc mě jako každý rok fascinuje, ale letos mně to přišlo ještě daleko silnější. Víte, jak je ta Česká republika jazykově a vůbec kulturně do sebe uzavřená, Tak ty Karlovy Vary do ní vůbec nepatří, protože jak tady sedím v těch sálech a dívám se naa ty filmy, ten festival je neuvěřitelně kosmopolitní. Já už jsem se tady zmiňoval několikrát, že ti kurátoři, co vybírají ty filmy, jezdí po světových filmových festivalech a vybírají to nejlepší. A že ty filmy mimo soutěž jsou vlastně vždycky lepší - etos se to tak úplně nepotvrdilo - než ty všecky ostatní. A teď já přicházím do tohoto rozhovoru poněkud otřesen poté, co jsem viděl, prosím vás, súdánský film, dvouhodinový Na shledanou, Julie a nebudu vám říkat, o čem ten film je, ale říkal jsem si, sakra. proč jsou ty africké filmy tisíckrát lepší než ty filmy české? Proč ty české filmy jsou tak infantilní a proč ony nejsou schopny dát dohromady dramatický, nosný, sociálně významný příběh?

Já tam seděl zase na pokraji křesla celé ty dvě hodiny, když jsem se díval na ten súdánský film. Jak to, že ti Afričani jsou o tolik lepší? Samozřejmě ten film byl spolufinancován mnoha státy Evropské unie. A velmi zaujal na letošním canneském filmovém festivalu.

Tak dobře, já možná tady nadávám…. Byla tady nejméně jedna výjimka. Z českých filmů, a to byl film Úsvit, což je film devětadvacetiletého režiséra, českého, který nikdy nestudoval FAMU a zvlášť v rámci té otřesné debaty v parlamentě koncem června o tom, jak vlastně lidi, kteří jsou homosexuálové, nejsou lidi a tak dále. Ten film je nesmíírně významný.

Dominika Švecová

Na to jsem se vás právě chtěla zeptat, jaké české dobré české filmy, nebo viděl jste tady nějaký dobrý český film?

Jan Čulík

No tak ony t české filmy, je to tedy nešvar u některých jiných filmů, které tady taky jsou. Já si myslím, že možná jsem příliš tradiční, že ty filmy by měly hlavně mít vynikající příběh, narativ napínavý. Je tady celá řada filmů, že ildi nám ukazují každodennost i zahraniční filmy, lidi se šolichají někde kolem v nějakém svém prostředí a pak řekněme, v posledních dvaceti minutách dojde k nějaké krizi, a to jako má ten film zachránit. No a české filmy, které jsme tady viděli, tak jsou tady jednak takzvané umělecké filmy jako ten film Hadí plyn, což má být jakási taková varianta na Josepha Conrada a na jeho román Srdce temnoty. A to je prostě film, který vás romanticky zaujme záběry, zřejmě natočenými v dunajské deltě. Nekonečná cesta divokou krajinou. A tak dále. Jenže to dává strašný důraz na vizuální aspekt a ten příběh tam není zase, a podobně se tady pokusili o zfilmování velmi problematického nebo složitého románu Jáchyma Topola, Citlivý člověk a já si myslím, že ten film je velmi autentickým zpracováním té jeho knihy, která je v podstatě nezfilmovatelná, ale zase důraz je dán na vizuální aspekty a je to svět v podstatě šílenců nebo lidí žijících na pokraji společnosti a dále, což je často tady v těch filmech, pořád nějaké cesty lidí, kteří jsou bez domova, nebo někam jezdí bezcílně, a tak dále, ano, já vím, že to v tom Topolově románu je, ale prostě ten film mi nepřišel tak dobrý jako ten Chlupáčkův film Úsvit.

No a proč je tak aktuální? Je to film, který se odehrává.někdy v roce 1937 na Slovensku, kde podnikatelé vybudují moderní továrnu na umělá vlákna je to něco podobného, jako dělal Baťa ve Zlíně. Je tam mladý ředitel této továrny na Slovensku. Český ředitel ,má schopnou manželku, studuje na doktorku, na lékařku, nevystudovala ještě stoprocentně a teď všecko jako v pořádku a teď se tam odehraje prostě šokující událost, že najdou mrtvolu podivného dítěte. Ředitel podniku, je rok 1937, si povolá z Prahy nebo z Bratislavy kontrarozvědku. Jenže to jsou ultrapravičáci a ti jsou hned hotoví a potrestají za to, co se jako údajně stalo, za jakousi provokaci ,komunisty z místního města a dokonce prý tam dojde k přestřelce a někdo je zabit. Jenže ta lékařka, ta manželka toho ředitele má jiné informace a zjistí -

Dominika Švecová

Ona se vlastně sama pustí do vyšetřování.

Jan Čulík

A je to v podstatě investigativní film nebo kriminální film a ona za pomoci postaršího jiného odborníka na na lékařské záležitosti tu celou věc začne vyšetřovat. No a je to docela zajímavé, protože v tom filmu ona je jakousi takovou zosobniitelkou lidství, tolerance a hlavně úcty k faktům, kdežto spousta lidí jako v dnešní české společnosti, tak I v tehdejší společnosti prostě vůbec nic o ničem neví, na fakta nedá a je obětí předsudků. No a ukáže se -

Dominika Švecová

Oběti nějaké propagandy?

Jan Čulík

Propagandy, jakou šíří ti lidi z té kontrarozvědky. Takže ona objeví, že v jádru celé té věci je člověk, který není úplně muž, ani úplně žena, a tak dále a snaží se mu pomoci, snaží se dosáhnout jeho právního uznání, jenže ono se to nepodaří, protože ta společnost je zaostalá. Ten film Úsvit má pozoruhodný anglický název My ale vůbec nejsme moderní, což tedy jako vlastně spíš myslím odpovídá tomu průběhu toho filmu daleko víc a je to aktuální, než a ten Úsvit, což má být optimistický název té továrny. Takže ten film mi přišel velmi aktuální a zajímavé je, viděl jsem na Twitteru diskusi, kde hlavní herečka z tohoto filmu dělala rozhovor pro Český rozhlas a pod tím tedy ty reakce české veřejnosti. “No tak holt prostě problém je v tom, že divný lidi nechtějí uznat, že jsou divný,” tam někdo napsal. Takže tohle je jeden z nejvýznamnějších filmů, přestože byl český, na tomto festivalu.

Dominika Švecová

Což dokazuje to, co jste říkal, že lidi chtějí věřit svým vlastním předsudkům a ne faktům, že jo? A tomu, co vlastně ten film sděluje. Ale vy jste mluvil ještě o dalších zajímavých filmech zahraničních, které třeba hovoří o problematice uprchlíků.

Jan Čulík

No ano. Ta uprchlická tématika, to je zase zajímavá věc, jak jsme hovořili už o tom, že ty Karlovy Vary vlastně do České republiky nepatří. Já vím, že v českých médiích se především tedy hovoří o těch celebritách a já vím, že ten festival, už jsem o tom tady mluvil mnohokrát, ten festival jako ty celebrity musí mít, a tak dále. Já to považuju za něco absolutně podružného. Já vím, že v Čechách existuje taková ta představa, že herci jsou filozofové. Já vzpomínám vždycky na Anthonyho Hopkinse, strašně slavného amerického herce, který jednou v britské televizi řekl velmi střízlivě, “Prosím vás, mne se na nic neptejte. Já jsem jenom blbej herec.” Jo, protože oni vědí, že oni prostě na plátně zosobňují něco, co napsal někdo jiný.

Jenže v Čechách si myslí, že když někdo na plátně mluví moudře to, co někdo napsal, že je to vlastně filozof no, takže to jsou ty celebrity.

Ale přesto tady jsou nejdůležitější ty filmy z toho celého světa. To je ten kosmopolitní vliv a samozřejmě sem proniká množství ozvěn toho, že uprchlická problematika je jednou z nejzávažnějších. Český název Obzor dali filmu Na sever. Čje to film v podstatě tedy rumunský, je tam spousta dalších koprodukcí a je to o situaci na lodi, je to loď, kde pracují námořní pracovníci na té nákladní lodi, Filipínci a Tchajwanci a proniknou tam dva kluci. Jeden je Rumun, který má poněkud takovou idealistickou představu, že chce se dostat do Spojených států a dělat tam kovboje na ranči. No jenže ty uprchlíky objeví ti Filipínci, kteří jsou údajně chudí a slušní. A ti se o ty kluky o ty černé pasažéry snaží postarat, ale když je objeví velení té lodi, ti Tchajwanci, objeví tedy nejprve toho prvního, který se jde udat, tak ho prostě seberou a zabijou ho. No a ti Filipínci jsou tím šokováni , protože jsou to katolíci a ten druhý kluk, ten Rumun má u sebe bibli. Tak skoro celou čtyřdenní cestu toho dalšího chlapce chrání, ale nakonec přece jenom je objeven, ale dojde ke konfliktu, takže jinými slovy, nevinný, možná zdá se pokus dostat se jako černý pasažér na nákladní loď do Kanady z Evropy končí. V podstatě ono to teda končí předtím, než on je zabit, ale zcela zjevně to dopadne špatně, povídejte.

Dominika Švecová

No ono je to existenciální drama, protože nikdo z těch zúčastněných vlastně na tom není líp. Každý je v ohrožení, když si vezměte, tak i ti filipínští pracovníci, i to tchawjanské vedení, ten kapitán, tak všichni jsou ohrožení, protože oni neví, jestli ten muž nemá zbraň, jestli se je nebude snažit nějak ohrozit, když teda ho přivezou a budou se ho snažit dát na pevninu, tak tam zase a vlastně jsou ohroženi tím, že když ho chytne policie, tak všichni z télodi budou propuštěni, protože to je trestný čin.

Jan Čulík

Ano to těm Filipíncům vykládá ten tchajwanský kapitán, že v podstatě to ohrožuje celou tu loď.

Dominika Švecová

Ohrožuje to celou loď, vlastně každého z nich, a není žádné správné řešení.

Jan Čulík

Ale to je proto, protože státy mají vůči těm těm uprchlíkům strašně blbou politiku, totiž zastavit je. A ono se to zastavit nedá a potom dochází k takovýmto tragédiím. Byla tady celá řada íránských filmů. Jeden z nich se jmenuje Bezbřehá hranice. A je to jednak v podstatě o útlaku Íránců v samotné zemi, protože hlavním hrdinou je učitel, kterého vykopli z Teheránu. Oni mají v Íránu takovou politiku vnitřního exilu, že když jste jako mírně protirežimní, tak vás vyjmou z vašeho domácího prostředí a pošlou vás daleko do hor do nějaké vesnice, abyste byl izolován -

Dominika Švecová

Izolován do zahraničí, do exilu, ale vlastně do vnitřního exilu, oni tam mají exilová místa, kam je posílají.

Jan Čulík

A tam on ovšem se setká s afghánskými uprchlíky - Írán hraničí s Afghánistánem. V podstatě je tam tragická situace a já jsem tam vykřikoval sám pro sebe “Nenávidím idiotské kultury a režimy.” Totiž ta afghánská rodina, těch uprchlíků, kteří utekli před Talibánem, je tam stařec, asi více než sedmdesátiletý, silně nemocný, který pak umře a ukázalo se, že mu prodali v Afghánistánu mladou holku jako manželku. A v té rodině jí považuji v podstatě za otrokyni a nechtějí ji pustit, ani když ten její takzvaný manžel zemře. No a ona se zamiluje do nějakého mladého kluka -

Dominika Švecová

Ta manželka ještě ani není plnoletá, je jí 16 let a ona se zamiluje do místního osmnáctiletého chlapce.

Jan Čulík

No a ta rodina z toho Afghánistánu, to považuje za šílenou urážku té rodiny děsným způsobem. Takže se jí snaží zavraždit. No ale naštěstí to dopadne dobře, protože ten učitel povolá íránskou imigrační policii, která ty Afghánce zatkne, deportuje a tu holku s tím milencem a potom se svou vlastní manželkou odvezou odveze do Teheránu a všichni utečou do Turecka aspoň zdá se, že to tak dopadne, i když před úspěšným závěrem té cesty ten film končí, že,

Dominika Švecová

Tady ale byly i zajímavé filmy z východní Evropy. Můžete nám o některých z nich něco říct?

Jan Čulík

No jedno takové to východňárství líčí bulharský film zase koprodukce západní, hlavně německá. Německo se strašně podílí na finanční pomoci pro vznik těhletěch filmů, zejména ve třetím světě nebo v arabském světě, ale i ve východní Evropě. Německá ministryně zahraničí před několika dny psala takový článek v Guardianu o nové německé zahraniční politice, že musí teda oni teda dělat taky něco v armádě proti Rusku, ale říkala, že oni, jak mají ten komplex toho nacismu, tak se snaží hlavně všem ostatním zemím pomáhat finančně a tady je vidět, že oni opravdu financují obrovské množství těchto zahraničních filmů.

Ten film se jmenoval Blažiny lekce. Je to film o, no já nevím, o asi sedmdesátileté učitelce v penzi, učitelce jazyků a literatury, zřejmě produktu socialistického režimu. Jenže ona se stane obětí - a o tomhle prosím, v britském rozhlase se mluví ve spotřebitelských pořadech varovně skoro každý den - obětí finančních podvodníku po telefonu, kteří vás mobilem varují, že vám někdo chce zpronevěřit konto, abyste si dali ty peníze někam jinam. Ti podvodníci jí přesvědčí, aby peníze, které získala prodejem své chaty a chce je nvestovat do hrobu svého nedávno zemřelého manžela, dala jim, že jí je ochrání před podvodníky, protože jsou policie, tak ji o ně připraví a ona se nemůže obrátit na nikoho o pomoc.

Policie je absolutně ve východoevropské zemi neschopná. Když se to dostane do novin, tak bulvární tisk se jí vysmívá: “Dala svůj majetek, dala své peníze podvodníkům je snad senilní?” A tak dále. No a nemůže dostat práci, aby si pomohla, protože nikdo nikoho v Bulharsku nezaměstná, komu je sedmdesát. Tak ona potom si dá na internet fingovanou reklamu, že by mohla dělat pochůzky a tak dále, autem dodávat věci a shodou okolností ji najmou právě ti podvodníci na to, aby vybírala ty peníze od těch nešťastníků, kteří je hodí z okna poté, co oni je vystraší mobilním telefonem a zajímavé je, že u této socialistické učitelky dojde k přerodu, že ona, protože jí ta společnost v žádném případě nijak nepomůže, ona si pomůže jedině tím, že začne být individualistická, sobecká a těmi kriminálními metodami, získá ty peníze zpět, což je tedy arovná situace. Je to velmi dobrý film.

Dominika Švecová

Byly tu i zajímavé filmy s kriminální zápletkou vlastně ze soudních síní a vlastně dva z nich. Jeden se jmenuje Anatomie jednoho pádu, druhý se jmenuje Červený pokoj ?

Jan Čulík

Rudé pokoje. Les chambres rouges. Ta Anatomie jednoho pádu, to je film, který a jak tady právě ti kurátoři z toho karlovarského festivalu jezdí po všech festivalech, tak byly. I v Cannes a přivezli si tento francouzský film, který tam dostal hlavní cenu.

Dominika Švecová

Mně to přišlo zajímavé hned od začátku, protože vlastně to byl soudní proces o partnerském vztahu. Bylo zajímavé, jak před tou soudní porotou se opravdu přetřásalo všechno ze soukromí toho vztahu, aby ta žena byla zproštěna viny, protože ono na ni bylo uvaleno obvinění -

Jan Čulík

No abychom to vysvětlili, tak spisovatelka německého původu žije se svým francouzským manželem taky rádoby spisovatelem ve francouzských Alpách. Vysoko v horách v takové té chatě uprostřed sněhu a tak dále. Se svým asi třináctiletým synem, který mimochodem má zrakové poškození, protože utrpěl ve čtyřech letech nehodu vinou toho otce, mimochodem, který se za to strašně sám obviňuje. No a syn přijde jednoho dne s velkým rodinným psem zpátky z procházky a před tou chatou najde mrtvého otce, který spadl z okna v půdním prostoru. No a protože tam nikdo jiný není a teď se tam objevují různé takové nesrovnalosti, tak oni obviní tu manželku, že ho zabila.

A teď probíhá opravdu zajímavý proces, je tam velmi schopný obhájce a velmi schopný žalobce.

Dominika Švecová

Kde se vlastně vytahuje veškerá špína na tu spisovatelku z jejího života a vlastně z jejich soukromí -

Jan Čulík

No že oni se hádali, a ten manžel, protože neuměl, nemohl psát a v podstatě žárlil na tu úspěšnou spisovatelku manželku, tak si to nahrával, ty jejich hádky, což se potom objeví, policie, to objeví a bere to jako dákaz, že ona ho zabila.