Pokud je Ukrajina barometrem míry výdajů v moderní válce, Amerika prohraje boj o Tchaj-wan

4. 8. 2023

V reakci na otázky novinářů ohledně rozhodnutí poslat tyto granáty poradce pro národní bezpečnost Jake Sullivan řekl: "Musíme postavit most od místa, kde jsme dnes, tam, kde budeme mít dostatek měsíční produkce jednotných nábojů."

Vybudování výrobního a dodavatelského "mostu" pro munici a miny vyžaduje čas. Výrobní linky a pracovní síly nejsou vypínače světel, které lze rychle vypnout a zapnout. Od konsolidace firem a dodavatelů až po dlouhé dodací lhůty pro díly a energetiku a řadu dalších problémů mezi tím má naše neschopnost vyrábět munici ve velkém měřítku mnoho příčin.

Problémy s financováním

Ponořte se však trochu hlouběji a je jasné, že peníze jsou hlavním důvodem, proč průmyslová základna munice postrádá záložní kapacitu kapacitu. A stejně jako mnoho jiného, pokud jde o dnešní stav naší armády, nedostatek finančních prostředků není náhoda.

Když minulé obranné rozpočty nezajišťovaly skutečný růst, politici často dovolili, aby munice utrpěla, a rozhodli se podpořit jiné podfinancované položky. Letové hodiny, munice, podpora a pracovní síla jsou podle šéfa akvizic Pentagonu Billa LaPlanteho pravidelnými plátci účtů za jiné obranné priority.

Výsledkem je financování munice – a tedy i výroba – které přichází ve vlnách. Z více než 30 miliard dolarů na konci studené války kleslo financování na přibližně 10 miliard dolarů během takzvaných nákupních prázdnin v roce 1990 a dnes se nachází těsně pod 20 miliardami dolarů. Po celá desetiletí nedošlo k trvalému a soustavnému nárůstu toho, kolik utrácíme za věci, které poskytují našim letadlům, tankům a lodím palebnou sílu.

Mezi fiskálními roky 2011 a 2020 měl Kongres tendenci škrtat zhruba 40 % všech řádkových položek nákupu munice. To vytváří spoustu nepředvídatelnosti a nejistoty. Průmysl má podezření, že tento okamžik podpory Ukrajiny a Tchaj-wanu je jen další přechodnou epizodou vyhýbavého chování, pokud jde o slíbené investice do munice.

Smrtící variance

Při absenci trvalého růstu výdajů na munici a miny zůstávají průmyslové základny bez jasného signálu poptávky. Vidí spíše rozptyl než vzestupnou konzistenci. Mnozí z těchto vysoce jedinečných a specializovaných dodavatelů působí na monopolním trhu – pokud nemají to štěstí, že podpoří zahraniční vojenský prodejní kontrakt, jejich jediným zákazníkem je Pentagon.

Meziroční odchylka jejich jediného zákazníka ztěžuje samotné udržení továren otevřených a pro soukromý průmysl je téměř nemožné proaktivně investovat. Jak ukázala válka na Ukrajině, i když jsou továrny v plném provozu, může trvat roky, než se produkce zvýší.

Příjem relativně málo dolarů ze zmenšeného nákupního fondu ztěžuje těmto společnostem úkol udržet linky otevřené. Jen něco málo přes 10 % nákupních dolarů dnes platí užitečné náklady, které vyrábějí zbraně pro naše zbraňové systémy. Bez kulek, bomb, raket nebo raket nejsou naše zbraňové systémy o mnoho víc než velmi drahá těžítka.

Je klíčové, aby Washington nejen okamžitě vybavil armádu zbraněmi, které potřebuje, ale také vybudoval odolný arzenál schopný vydržet ve vleklé válce.

Munice vítězí ve válkách

Vezměme si například protilodní střelu dlouhého doletu (LRASM), projektil odpalovaný ze vzduchu, který by byl klíčem k porážce nepřátelských flotil v potenciálním konfliktu. V prezidentově navrhovaném rozpočtu na fiskální rok 2024 Pentagon pořizuje pouze 118 těchto raket, rozdělených mezi námořnictvo a letectvo. V předchozích fiskálních letech byla množství ještě menší.

V konfliktu se sofistikovanými nepřáteli by nedostatečné množství klíčové munice rychle omezilo schopnost americké armády zvítězit. Válečná hra CSIS odhadla, že v potenciálním konfliktu s Čínou kvůli Tchaj-wanu by USA vyčerpaly své zásoby LRASM do týdne, což je bezútěšný test pro naši křehkou průmyslovou základnu.

I když mají k dispozici nástroje, konkrétně financování a orgány, k vyřešení tohoto problému, ne všechny strany je plně využívají. Například v loňském roce Kongres poskytl pravomoci k podpisu víceletých smluv o nákupu různých druhů munice a armáda a letectvo toho chytře využívají.

Přesto rozpočtový výbor Sněmovny reprezentantů neschválí žádosti o rakety SM-6 a AMRAAM, což vysílá další váhavý signál průmyslu o ochotě USA utrácet za rakety a munici. Ještě horší je, že členové Sněmovny reprezentantů pro nadcházející fiskální rok snížili financování nákupu raket pro letectvo a námořních zbraní o více než 1 miliardu dolarů.

Kongres nemůže nadále krátit investice do munice a očekávat cokoli jiného než labilní, křehkou a pomalu reagující průmyslovou základnu. Pouze jasná a konzistentní poptávka a financování změní trend. Kongres by měl umožnit mnohaleté pravomoci pro tyto dvě rakety a použít dodatečné financování k přidání dalších finančních prostředků na účty raket a munice, které ještě nejsou vyčerpány. Cílevědomý a trvalý závazek k výrobě munice je zásadní pro revitalizaci naší churavějící průmyslové základny a nápravu nedostatku munice.

Zdroj v angličtině: ZDE