Pavel Veleman v Lidovkách: Česko se řítí do neuvěřitelné sociální krize

7. 8. 2023

Třetinu úspor nám sebrala vysoká inflace.   Došlo k obřímu propadu kupní síly průměrné mzdy. Ještě před čtyřmi roky činil průměrný příspěvek na bydlení kolem dvou tisíc korun, dnes je to šest tisíc. Někdo dostává i 12 tisíc, protože se musely značně zvednout cenové stropy. A kdyby si zažádali všichni, kteří mají na příspěvek na bydlení nárok, úřady práce by zkolabovaly.

    Příspěvek na bydlení: Stát do toho dává velké peníze, ale nejvíc z toho těží majitelé bytů. Vlastník bytu může výši nájemného upravit, jak chce, a stát to nájemci platí. Chybí tu cenové mapy. Dochází k tomu, že se majitel dohodne s nájemníkem, že mu zvedne nájem, on pak na to dostane příspěvek na bydlení a majitel mu určitou část vrátí zpátky.

    Když si na severu Česka půjdete koupit vybydlený dům s tím, že ho budete pronajímat, každá banka vám na to ráda půjčí. Podnikatelský záměr je jasný. Uděláte z toho ubytovnu pro lidi na sociálních dávkách, za dva roky budete mít investici splacenou a pak už to bude vydělávat. Byznys s chudobou je vlastně legální podnikání, jen na to musíte mít dobrý žaludek a potřebné konexe.

    Musíme řešit to podstatné – aby lidi uživila práce, řešit komplexně exekuce, základní sociální politiku. Aby stát neměl tak chudé obyvatele, které musí neustále nějak dotovat, a aby systém nebyl zneužívaný určitou skupinou lidí i z kriminálního prostředí. Ale na to je náš stát strašně slabý.

    Naše země je ve stavu, kdy opravdu potřebuje krizový plán dlouhodobého vývoje v sociální politice, Koncepci, na které by pracovali sociologové, demografové, sociální pracovníci – odborná skupina lidí, která by politikům natvrdo řekla, jaká sociální katastrofa tady hrozí.

    Budeme mít zhruba 30 procent lidí v dávkovém systému. Budou velké etnické problémy ve vyloučených lokalitách. Teď se velmi radikalizuje mladá romská generace. Dojde k tzv. palestinizaci problémů, kdy gangy začnou bojovat o svůj vliv ve městě. Vznikne stát, v němž je úzká skupina, která se má velmi dobře a řídí prakticky vše podstatné. Bude zde  obrovská skupina deklasovaných lidí. Mladší lidé odejdou do Rakouska či Německa, kde jsou úplně jiné podmínky. Zůstane rozpadlý sociální stát plný chudých a naštvaných lidí.

    Časované bomby jsou nízké platy a mzdy, které lidi neuživí bez kompenzace sociálních dávek. Takoví lidé pak odcházejí od demokratického systému do antisystémových hnutí. Ve vyloučených lokalitách jsou tisíce dětí, které nemají ani základní vzdělání. Co s nimi bude? Spadnou do kriminální ekonomiky, pojme je organizovaný zločin. Máme neskutečně hodně lidí mimo systém jenom kvůli tomu, že nejsme schopní vyřešit exekuce. Takoví lidé jsou vydíratelní, jsou to vlastně otroci ve vlastní zemi.

    Zatímco v Německu vzdělané občany Ukrajiny hned zapojili do jejich  profesí, u nás ti lidé dělají povětšinou manuální, nekvalifikovanou práci. Česká a ukrajinská mafie, která tu byla už před vypuknutím války, během chvíle ovládla byznys z dávek a využila poptávku po levné pracovní síle.

    Konkurence nevyhovuje v  ČR rigidnímu prostředí všech možných profesních komor. Ty argumentují, že je problém, když ten člověk nebude umět jazyk. V Německu se ale třeba pediatři, kteří neumí německy, vyčlení pro ukrajinské děti. To samé platí pro učitele. Budujeme si tady obrovskou skupinu chudých a nezařazených Ukrajinců. A komu to nejvíc vadí? Těm dalším sociálně kolabujícím obyvatelům, jako jsou Romové. Oni mají pocit – a reálně oprávněný –, že kvůli Ukrajincům se zvedají ceny bytů, ubytoven a snižují se ceny práce na černo. V ten moment vzniká obrovské napětí. A politici vám řeknou, že se to neděje.

     Bublá tady obrovský spor, kdy se radikalizují různé prekarizované skupiny obyvatel, které začnou bojovat mezi sebou. Je potřeba ty lidi integrovat.

    Nejhorší ale je současný fakt, že se radikalizuje mladá generace českých Romů, na niž už nemá vliv intelektuální elita Romů a dobrovolníků, která je byla vždy schopná usměrňovat.