Polopatě

9. 8. 2023 / Karel Dolejší

To poslední, co bychom v Evropě mohli v dohledné době očekávat, je nějaký ten "klid na práci".

Rusko zdvojnásobuje výdaje na zbrojení a v přepočtu na paritu kupní síly se tak vyrovná vojenským výdajům zemí EU plus Británie. Tyto země od počátku války, s výjimkou Polska a navzdory tlachům o "Zeitenwende" atd., výdaje na obranu nijak zásadně nenavýšily.

Moskva dále s platností od září zvýšením věkové hranice pro povinnou vojenskou službu rozšíří počet rekrutů a potenciálních profesionálních vojáků o necelé 3 miliony.

Západoevropské země na summitu ve Vilniusu zablokovaly vstup Ukrajiny do NATO, stejně jako to už udělaly v roce 2008 v Bukurešti. V souladu s Einsteinovou definicí šílenství ("opakovat stejný postup a očekávat jiný výsledek") smířlivé gesto vůči Kremlu opět přineslo na jeho straně jen přitvrzení politiky a větší drzost. Před šestnácti lety po odmítnutí aliančního přístupu pro Gruzii a Ukrajinu následoval ruský vpád do Gruzie; letos po neochotě převzít odpovědnost za Ukrajinu následuje přitvrzení postupu okupantů v ukrajinské válce.

Jistěže se s Putinem nedá jednat, protože všechny své sliby soustavně porušuje - a v Rusku neexistuje žádná instituce, která by ho přinutila ke změně chování.

To ale znamená, že dokud bude v Eurasii takové Rusko, jaké tu je, nikdy nenastane žádná "klidná a bezpečná doba", jakou jsme zažili jen a jen proto, že po rozpadu SSSR bylo naše bývalé koloniální impérium několik dekád vojensky slabé.

Tato perioda ale už skončila. Moskva delší dobu masivně zbrojí - a aktuálně ještě stupňuje své úsilí s evidentním naprostým pohrdáním vůči blahobytu poddaných, stavu sociálních programů, vzdělání, vědy, nebo čehokoliv, co můžete jakkoliv spojovat s moderním státem.

Ukrajinci se chtějí podobat Evropě a bojují za to. Rusko se chce co nejvíce podobat Severní Koreji, od níž teď masivně nakupuje zbraně a munici, a bojuje za to. Ovšem klíčovým principem severokorejské politiky je 선군정치, což bývá do latinky přepisováno jako "songun čongči". Výraz označuje politiku, v níž armáda vždy hraje první housle, ale také bezohledné upřednostnění vojenských výdajů státu před jakýmikoliv jinými výdaji.

KLDR si zcela promyšleně buduje obraz nepředvídatelné, pomatené mocnosti, které může kdykoliv "rupnout v kouli" a která je kdykoliv schopná obnovit válku (jako to už udělala v letech 1967-1969), případně kdykoliv nasadit jaderné zbraně.

Pokud vám snad tyto přístupy připomínají debaty v pořadech ruské státní televize, nebude to úplná náhoda.

Rozdíl je ovšem v tom, že i severokorejské vedení je přece jen o něco chytřejší než "geniální" Putin. Věnuje se zastrašování sousedů, na němž v minulosti vydělalo diplomatické ústupky a mezinárodní humanitární pomoc. Co se ale týče reálné války, té se už 54 let soustavně vyhýbá.

O Putinově Rusku ale víme, že se rozhodně válce vyhýbat nechce. Kromě expanze na Ukrajinu se chystá také k budování afrického impéria, čímž hodlá otevřít novou frontu ve válce se Západem.

Jestli ani nejnovější agresívní počin Moskvy nevyburcuje evropské spící panny ze snu o "pragmatickém" soužití s ruským imperialismem, pak už zřejmě nepomůže nic.