"A najednou tam spadneš a nikoho nezajímáš - kromě sadistů na cele, na policejních služebnách nebo v soudních zasedačkách"

12. 8. 2023 / Pavel Veleman

čas čtení 4 minuty
"Chtěl bys těm zmrdům něco vzkázat?"
"Ne, se zmrdama se bavím pouze pěstí. Nesnáším zdvořilosti."

(Ivan Martin Jirous řečený Magor v rozhovoru se Stanislavem Červinkou, 1998)


Přiznám se, že soudce Fremr  mne doslova šokoval. Ta brutalita moci vlastně v době, kdy už se v Polsku chystaly kulaté stoly komunistické moci s opozicí, je až neuvěřitelná. Stejně jako bohorovnost soudce Fremra, který koktá v televizním studiu něco o tom, že nic nevěděl ani netušil. Ukazuje se, jak komunistický režim v konci osmdesátých let v této zemi byl schopen během chvíle se změnit v brutální teror k jedinci - pakliže se utrhla StB se svým politickým a soudním služebnictvem.


Další velké překvapení až smutek je profesní obhajoba soudce Fremra od lidí s vysokou mravní integritou, jako je Pavel Rychetský nebo Eliška Wagnerová. Jejich věčný strach o pověst justice vlastně již v konci jejich profesní kariéry nám ukazuje, kde je největší problém vyrovnání se s naší temnou minulostí.

Jak moc to znám i ze současné sociální práce, kdy je mi vyčítána svými spolupracovníky malá loajalita k oboru, pakliže kritizují například určitý rasismus v našich řadách, podléhání předsudkům a hlavně malou obhajobu klientů a velkou zbabělost vůči politické moci. Ne, člověk musí být vždy velmi kritický k své práci a svému oboru, jinak dopadne jak soudce Freml, který stále dnes opakuje - tak to tehdy chodilo. Ono to totiž vždy nějak chodí…

Je smutné, že samotný disent paradoxně dával přednost obraně profesních zájmů svých oborů s lidmi často velmi mravně problematickými před velmi tvrdou obhajobou všech obětí minulého režimu. Absence očisty od lidí, kteří jednoznačně mravně selhali, se nám stále vrací a tady vzniká přechod komunistické nomenklatury do služby nového režimu, kteří během chvíle převzali rychle otěže moci a stali se pohromou této země.

A tak vzniká to strašné napětí, jelikož často emočně nesnesitelní, leč spravedliví lidé typu Placáka nebo Boka se nechtějí smířit s tímto stavem, vznikají osobní boje až nenávist určitých skupin bývalých disidentů a do toho vrůstá další generace lidí, kteří již vidí minulost a hlavně současnost trochu zase jinak.

Ti se zajímají o sociální problémy obyvatel této země a v Autonomním sociálním centru Klinika dělají opravdu komunitní práci, která je tak podobná Barákům undergroundu svou pozitivní energií mladých lidí všech generací - pouze v jiných kulisách. Toto však naprosto nechápou lidé kolem Blažka, Schovánka nebo Kudrny a vzniká zbytečný boj s těmito zajímavými mladými historiky. Proč třeba skupina mladých historiků kolem Michala Pullmanna, Jakuba Rákosníka nebo Marty "Edith" Holečkové - nebyla přizvána k vytvoření pracovní skupiny, která by společně posuzovala každodenní zločinnou činnost StB, normalizační zneužití justice a psychiatrie s přesahem do současnosti?

Toto v Česku asi není možné, většinou kvůli hloupé a primitivní ideologii, osobní ješitnosti a nemožnosti respektovat i jiné postupy. A tak opět vítězí sice názorově odlišná, leč ve věci zapomenutí své minulosti - sešikovaná skupina lidí všeho schopných, kteří nejdříve udělají veliké kariéry v zahraničí a dnes se vrací jako hlavní pilíře neonormalizační společnosti.

Jak může posuzovat minulost člověka prezident Petr Pavel, když je svojí životní cestou a typologií vlastně Fremrovým dvojčetem?

A tady někde se mi propojuje ta současná sociální tvrdost, necitlivost k lidem sociálně vyloučeným a celková fašizace společnosti, kdy primátor Plzně Zarzycký žádá takřka středověké tresty v otevřeném dopise premiérovi Fialoví a ministru vnitra Rakušanovi (vyvézt občany za brány města a zřídit tzv. domovské právo) pro pauperizovanou společnost. A já vidím, jak si zde podává napříč mým celým dospělým životem nad moji hlavou tvrdé ruce soudce, který v roce 1988 "nic netuší" o brutálním mučení osmnáctiletého chlapce, s politikem, který se stejnou bohorovností a klidem navrhuje odvážet ty nejubožejší někam za město.

A společnost stejně jako když v roce 1988 píše děkovné dopisy soudci Fremrovi pro přísné odsouzení mladých teroristů, sepisuje dnes petice na podporu svého primátora, který jim "vyčistí domy" a okolí od posedávajících nešťastníků, kteří jim nejvíce vadí tím, že jim snižují hodnotu jejich nemovitostí.

A toto je největší smutek mých občanských a společenských pětatřiceti let pracovního života….

5
Vytisknout
7691

Diskuse

Obsah vydání | 15. 8. 2023