O co mi šlo v debatě o soudci Fremrovi

7. 8. 2023 / Boris Cvek

čas čtení 5 minut
Foto: Robert Fremr, Wikipedie

Chtěl bych shrnout, oč mi vlastně jde v debatě o soudci Fremrovi, protože navzdory tomu, že jsem doufal, že je to naprosto jasné, ukazuje se, že to jasné není. Šlo mi o to, že při formování demokratické společnosti – a proto jsem zmínil příklad pana Adenauera – nemůže jít o to, jaké máme osobní zkušenosti a morální postoje, ale o to, co je za daných okolností pro to, aby společnost byla demokratická, nejlepší.


Zabývejme se otázkou, proč by pan Fremr jako ústavní soudce mohl reálně být rizikem pro demokracii a právní stát dnes a tady. Samozřejmě si nemyslím, že by měl právo na to být ústavním soudcem jen proto, že vlastně v 80. letech jako soudce neselhal. I kdyby tehdy neselhal, žádné takové právo nemá. I kdyby byl dokonale ctnostným a bezúhonným člověkem, nemá právo být ústavním soudcem.

Ale co kdyby v 80. letech udělal něco, co dnes nelze žádným způsobem hájit, co kdyby, jak se nyní zdá, odsoudil desítky lidí podle tehdejšího mafiánského bezpráví za pouhou emigraci? Je to skutečně problém pro jeho službu demokracii a právnímu státu na Ústavním soudu vzhledem k tomu, co od 80. let v justici dokázal udělat? Máme opravdu tolik tak kvalitních soudců, abychom se bez pana Fremra na Ústavním soudu dobře obešli? Měl být vůbec kdy soudcem Nejvyššího soudu, Mezinárodního soudu (v Haagu) či Vrchního soudu? Jak je možné, že se jím stal a že ho špičky justice u nás i na Západě podporují? Ty otázky jsou legitimní a jsou velmi odlišné od jednorázové kampaně proti Fremrovi, jaká se vede v těchto dnech. Samozřejmě prezident, nový předseda Ústavního soudu a lidé, kteří mluví za justici, by se měli k celé debatě jasně vyjádřit (prezidentova slova, věnovaná justici v poslední době, na mě bohužel působí spíše jako povrchní blábolení).

Ústavní soudce má být ten, kdo bude dělat tu práci teď a tady co nejlépe. Myslím, že pro pana Fremra v tomto ohledu mluví mnoho argumentů. Je to vynikající soudce, který se osvědčil v civilizovaných institucích na Západě. Podporují ho (zatím) lidé – jako třeba pan Baxa nebo pan Rychetský – kteří věci rozumějí nejlépe v tomto státě. Neměli bychom nahradit tuto věcnou debatu moralizováním a osobními zkušenostmi z minulého režimu.

Naprosto uznávám (a mnohokrát jsem to veřejně deklaroval), že komunistický režim byl zločinný, že je – a hlavně bylo – třeba potrestat všechny zločiny z tohoto období pomocí institucí právního státu. Jako antikomunista ale chci, aby demokracie reálně vzkvétala za daných podmínek. Adenauer toho dosáhl s pomocí lidí, kteří byli dříve v NSDAP, my ale přes veškerý antikomunismus toho dosáhnout neumíme. Jde antikomunistům o budoucnost a demokracii, nebo o fixování se na minulost bez ohledu na to, co daní lidé mohou pro demokracii svými schopnostmi udělat? Pro mne jako antikomunistu je na prvním místě to, abychom se stali společností, jakou je dnešní Německo nebo jiné západní země, nikoli Polsko nebo Maďarsko, kde sice jsou antikomunistické režimy, které ale svou mafiánskou podstatou připomínají čím dále tím více reálnou vládu KSČ u nás.

Vítám všechny argumenty v odborné debatě o tom, proč lidé jako pan Fremr nejsou dnes a tady jako ústavní soudci zárukou právního státu, což je samozřejmě debata, která se musí vést s ohledem na konkrétní situaci v justici tady a dnes, nikoli s ohledem na situaci před 30 nebo 40 lety. Jde nám o kvalitu justice, o fungování naší společnosti, aby byla demokratická, nebo nám jde o naše zkušenosti z doby před 30-40 lety?

Pozn. JČ: Na celé diskusi k této věci je problematické, že se neustále vracíme k poměrům před třiceti-čtyřiceti lety a neřešíme problémy dneška. Jak píší moji studenti z českých univerzit ve svých seminárních pracích, je už ten problém komunismu nezajímá, je to jako ten příslovečný nudný dědeček, který pořád mluvil o bojích v zákopech za první světové války. Daleko závažnějším problémem pro ně je probíhající klimatická změna.

Já ovšem, protože jsem bohužel pamětník, se té závislosti na svých zkušenostech z doby před čtyřiceti lety zbavit nemohu. A jestliže pan Fremr lhal ohledně lidí, které údajně odsoudil za emigraci, není to dobrá vizitka pro vysokou funkci. Adenauerovský argument Borise Cveka je jistě zajímavý, nemohu se však vzdát postoje, že bych chtěl ve vysokých ústavních funkcích osoby, jichž bych si mohl vážit. Nejsem si jist, že bych si mohl vážit lidí, kteří byli v NSDAP.

PS. John Bok napsal zuřivý dopis prezidentu Pavlovi, v němž ostře protestuje proti jmenování "nedůvěryhodného" soudce Fremra ZDE

3
Vytisknout
4390

Diskuse

Obsah vydání | 9. 8. 2023