Návrh zákona o uprchlících ve Spojeném království je odporný. Stejně jako krutost páchaná na uprchlických dětech

17. 7. 2023

V případě tohoto zákona bylo minulý týden v Horní sněmovně přijato 20 pozměňovacích návrhů, které byly vráceny zpět do Dolní sněmovny, kde byly všechny fakticky zamítnuty. A tak se návrh zákona vrátil zpět. Lordi zasedali dlouho do noci a vrátili Dolní sněmovně devět pozměňovacích návrhů.

Mají drtivou podporu napříč politickým spektrem. Navrhli je konzervativní lordi, náboženští představitelé včetně arcibiskupa z Canterbury, poslanci z různých politických stran. Lordi doufali, že díky tak solidní reakci napříč stranami budou mít tyto pozměňovací návrhy větší šanci na přijetí v Dolní sněmovně.

Nejhorší prvek tohoto návrhu zákona se týká toho, co se nazývá "nepřípustnost", a co je nejznepokojivější, způsobu, jakým by se nepřípustnost měla vztahovat na děti, zranitelné osoby, včetně příslušníků LGBT komunity, a obětí otroctví.

Nepřípustnost je jádrem Loughtonovy otázky ministryni vnitra. Návrh zákona navrhuje, že pokud žadatel o azyl nedorazí do Spojeného království tzv. legální cestou, měla by být jeho žádost o azyl automaticky zamítnuta a byl by poslán do Rwandy. Ale kromě přístupových cest dohodnutých pro Ukrajince a osoby z Hongkongu prakticky neexistuje žádná cesta, kterou by britská vláda považovala za "legální". Onen šestnáctiletý sirotek prchající před válkou v Africe, jehož jediná rodina je ve Spojeném království, se nikdy nebude moci připojit ke svému sourozenci. Tento sirotek je a vždy zůstane "nepřípustný".

Obchodníci s lidmi z "nepřípustnosti" profitují - udržuje to jejich strašný byznys v chodu. Je to právě nedostatek legálních cest, který živí jejich hrůzný obchod s malými loděmi. Pokud o tom pochybujete, zeptejte se sami sebe, proč přes kanál La Manche neplavou Ukrajinci nebo lidé z Hongkongu na přeplněných a nebezpečných člunech. Stovky lidí se při tom utopí.

"Nepřijatelnost" je nejen kontraproduktivní, ale byla co nejdůrazněji odsouzena vysokým komisařem OSN pro uprchlíky jako porušení závazků Spojeného království podle úmluvy o uprchlících z roku 1951, závazků, které jsme přijali poté, co jsme byli svědky strašlivého utrpení uprchlíků během druhé světové války a po ní.

Tyto prvky návrhu zákona, které nijak nezastavují zoufalé lidi, jak o tom svědčí počet příjezdů na malých lodích, odhalují to, co jsem bohužel zjistil, že je jádrem vládní motivace, a to je jednoduše řečeno lhostejnost k osudu těch nejzranitelnějších. Pokyn ministerstva vnitra přemalovat uvítací nápisy a obrázky v přijímacím středisku pro uprchlíky v Kentu, kde jsou umístěny děti - s odůvodněním, že jsou příliš přívětivé - ilustruje nepřátelství vlády, a to i vůči dětem.

V celé Evropě se pravicové strany snaží využít uprchlíků k politickému prospěchu a zaznamenaly určité úspěchy ve Francii, Řecku, Rakousku, Maďarsku a dokonce i v Německu. V Itálii premiérka Giorgia Meloniová, bývalá členka italské neofašistické strany, otevřeně chválila Rishiho Sunaka za jeho přístup k imigraci. Toto, že krajní pravice dělá z uprchlíků obětní beránky,  je nebezpečné.

Zjišťuji však, že Britové už mají této protiuprchlické rétoriky dost. Soudě podle mých nedávných interakcí na sociálních sítích, dokonce i ti, kteří jsou obvykle vládě nakloněni, zjišťují, že už nemohou podporovat její záměrnou krutost. Jeden tweet odrážel mnohé: "Performativní krutost není efektivní správa hranic."

Přesně o to jde. Vyhrožování žadatelům o azyl neomezeným vězněním, odsunem do Rwandy, odebírání jakékoli šance na spravedlivé projednání jejich případu a dokonce i to, že se děti budou cítit nevítané, nijak nepomáhá řešit hrůzy těch, kteří se topí v Lamanšském průlivu. Je to odporný návrh zákona a nebude fungovat.

Jediným možným řešením je celoevropská dohoda, podle níž všechny země převezmou svůj díl odpovědnosti. Na domácí půdě musí být případy 180 000 žadatelů o azyl, kteří stále čekají na rozhodnutí nefunkčního britského ministerstva vnitra, což stojí britské daňové poplatníky obrovské peníze, rychle projednány, aby jim bylo umožněno pracovat a mohli začít přispívat britské ekonomice. Musíme udržet kontrolu nad našimi hranicemi a neúspěšní žadatelé o azyl musí být vráceni. Brexit takovou spolupráci s našimi evropskými sousedy ztěžuje, i když ne znemožňuje.

Mezitím bude ping pong pokračovat zítra v pondělí. Ale i když návrh zákona projde, Rwanda bude jistě čelit dalším právním výzvám, které by se mohly protáhnout až do podzimu a dále.