17. 4. 2026 / Bohumil Kartous
Věcně k tomu více níže, metaforicky je to zhruba takhle: Debata o testech a přijímačkách je jako debata o různých typech nožů, které byly použity při vraždě. Místo, aby se česká, dokonce i ta tzv. odborná veřejnost bavila o tom, jak vraždě zabránit, řeší se typ vražedné zbraně. S pocitem, že taková debata něco vyřeší
Kejkle s předsunutím přijímaček před přihlášky, které navrhuje “delivery unit” MŠMT, aby předstírala nějaké řešení, bude mít přesně nulový dopad na řešení problému. Vražda proběhne o něco dříve.
Jiří Munich, odborník, který se tématem přijímacích zkoušek zabývá, píše:
“Zase jednou po roce, re-iterace průběžného rantu: Cermat nemůže za vaše posraný přihlášky
Bude se teď hodně mluvit o tom, jak blbé byly testy, které CZVV připravilo pro letošní JPZ. Ty testy blbé jsou, byly a budou. A je to docela jedno — je zbytečné tomu věnovat čas, je to hloupá vějička. Stejně tak je hloupý vymýšlet si, který děcka jsou jak hloupý a házet po neúspěšných adolescentech různá "za nás" nebo "já bych".
Místo povyšování se nad dětmi, kterým to letos vyšlo hůř než jiným a házení kamenů do oken nešikovného Cermatu si položme jednoduchou otázku:
„Proč vlastně každý občan naší země nemá přístup ke vzdělávání, o které skutečně stojí?"
Za nepřijatými žáky v Praze a Středočeském kraji stojí radní pro školství Antonín Klecanda (STAN) a radní pro finance Zdeněk Kovářík („na takový nesmysl peníze nedám", ODS). Zatímco Praze neproduktivně leží na účtech přes 160 miliard (!), Praha navyšovala počty míst na gymnáziích o jednotky, i když dlouho věděla o blížící se populační vlně.
My ale řešíme, jak bylo zformulované zadání úlohy o úhlech a kružnicích.
Za nepřijatými žáky stojí neschopnost reformovat nabídku oborů a neochota upřednostnit budoucnost mladých lidí před SUVčky bohatých Čechů. Politici ANO, ODS a SPD zdevastovali veřejné rozpočty, které by pohodlně mohly zajistit jak adekvátní nabídku oborů středních škol, tak solidní podporu na základních školách — aby se snížil počet těch, kteří „prostě nemají" na základní právo vzdělávat se v oboru, o který stojí.
My ale řešíme, kolik bodů měli žáci dostat za nejtěžší úlohu a kolik za tu lehkou.
Za nepřijatými žáky jsou i krajští politici, kteří jsou připraveni obětovat děti ve svém kraji — a nakonec i dlouhodobý rozvoj samotného kraje — malé sekci průmyslu, který stojí na levné nekvalifikované práci a umí si prolobovat průběžné doplňování bazénku bezmocných lidí, kteří nemají na výběr a musí za malé peníze dělat nesnesitelné práce.
My ale řešíme, kolik času žáci měli na test.
Současné přijímačky jsou hra s nulovým součtem. Jeden žák si nemůže polepšit bez toho, aby se jinému hodně vzalo. To ale není nutnost — to je realita, kterou jsme vědomě vytvořili a průběžně udržujeme.
V ideálním světě, kde nabídka míst odpovídá demokratické poptávce uchazečů a ne požadavkům malých zájmových skupin a z prstu vycucaných ekonomických představ několika politiků, testy fungují úplně jinak. Ne proto, že jsou technicky o tolik lepší (a to by určitě mohly být), ale proto, že pro každého uchazeče existuje místo, o které skutečně stojí. Testování pak není hra s nulovým součtem — každého dostane na obor, o který stojí, a jenom zvýší efektivitu toho, kdo bude chodit kam.
V našem systému jsou testy mizernou omluvou pro systémové selhání a účelné házení části dětí pod kola tramvaje předsudků a parciálních zájmů. Protože když vám nevyjde „dovednostní test", najednou si za to vlastně můžete sami. Z dospělého politika, který disponuje aparátem státu a kraje a který měl zajistit místa na školách, vina padá na náctileté dítě nebo adolescenta. Kdo neuspěl, prostě na to neměl! A kdo uspěl, raději mlčí a potichu přikyvuje. Kdo selhal ve své povinnosti vůči mladým lidem, kteří ani nemají právo volit — a proto by jejich zájmy měly být obzvlášť pečlivě chráněny — ten ještě spokojeně poučuje nepřijaté žáky o tom, jací jsou idioti.
Obzvlášť mě baví, jak lidé, kteří v životě nepřičichli k pedagogice, nikdy se nevěnovali didaktice a slovo psychometrie neslyšeli ani v AZ kvízu, s bohorovnou jistotou opakují, kdo „nemá" na jaké studium a proč — věřící, že tento jejich konstrukt spolehlivě posoudí jedna na koleni sesmolená písemka. A lidé, kteří v životě nepřemýšleli o filosofičtější otázce než do čeho všeho by se ještě dal nalít benzín, bez pozastavení počítají s tím, že existuje rovnítko mezi podaným výkonem v kratičkém testu a fundamentálním právem na přístup ke vzdělávání a rozhodování o vlastním životě.
Proto se možná přestaňme bavit o tom, jak nám šly nebo nešly vybrané úlohy, a pojďme se bavit o tom, jaké jsou naše priority — jako národa, jako státu, jako lidí. Protože děcka, která se letos opět prohnala masomlýnkem JPZ, to určitě nejsou. A měla by být.”
Diskuse