USA stojí na prahu další éry politického násilí – a Donaldu Trumpovi je to „naprosto jedno“

15. 9. 2025

čas čtení 6 minut
 

Ve svých humánních reakcích na vraždu Charlieho Kirka se demokraté drží starých norem. Nyní je však situace jiná: vládne hněv a konflikt
, píše  Jonathan Freedland


Zavraždění Charlieho Kirka vyvolalo v USA a u těch, kterým na nich záleží, napětí. Útěcha je však mizivá, protože dnes žijeme v jiné době. Zaprvé, zbraně jsou dnes ještě dostupnější než dříve: na světě je více než 850 milionů střelných zbraní v soukromých rukou a téměř polovina z nich patří Američanům. Na 100 Američanů připadá 120 zbraní.

Za druhé, dnešní informační nabídka je ovládána sociálními médii, která zesilují nejextrémnější hlasy a odměňují nejrozhořčenější nálady. Kde kdysi moderátor CBS Walter Cronkite mohl oznámit zprávu o atentátu na prezidenta a poskytnout temný balzám, nyní se smutek rozhořčuje v zuřivost, když záběry Kirkova zastřelení vstupují do globálního oběhu pouhé okamžiky po jeho smrti.

 
Rozhodující rozdíl je však na vrcholu. Na akt politického násilí se dříve reagovalo standardním, uklidňujícím a předvídatelným způsobem: prezident jej odsoudil, vyjádřil soustrast pozůstalým a prosil, aby se nečinily unáhlené závěry, a vyzval k klidu a jednotě, trvaje na tom, aby Američané nedali vrahům to, co chtějí, tedy rozdělení, ale aby se spojili jako spoluobčané republiky, kterou všichni milují. Slyšel jsem různé verze tohoto projevu, které v různých okamžicích pronesli Bill Clinton, George W. Bush a Barack Obama. Ve středu večer se Donald Trump rozhodl pro alternativní přístup – který dokázal, že, jak později přiznal Fox News, když byl dotázán na sjednocení země, „mu to bylo úplně jedno“.

Místo toho, v době, kdy nikdo nebyl zadržen a o Kirkově vrahovi nebylo nic známo, Trump řekl, že vina za jeho smrt leží na „radikální levici“. Byla to její „rétorika“, která byla „přímo zodpovědná za terorismus, který dnes v naší zemi vidíme“. Problémem nebylo politické násilí obecně, ale „radikální levicové politické násilí“.

Pomineme-li nepřesnost takového tvrzení. Pomineme-li doložený fakt, že ne některé, ale všechny vraždy související s extremismem v USA v roce 2024 byly spojeny s pravicovým extremismem, stejně jako tomu bylo v letech 2023 a 2022. Ponechme stranou, že ačkoli Trump uvedl incidenty, při nichž byly napadeny osobnosti spojené s pravicí, záměrně nezmínil a úmyslně ignoroval vraždu demokratické zákonodárkyně z Minnesoty Melissy Hortmanové a jejího manžela v červnu, žhářský útok na dům demokratického guvernéra Pensylvánie Joshe Shapira v dubnu nebo dřívější plán na únos demokratického guvernéra Michiganu.

Nechme stranou i to, že Trumpovo tvrzení, že politické násilí v USA pochází pouze z jedné strany, je zjevně nepravdivé. Zaměřme se spíše na pravděpodobný dopad jeho slov. V nejlepším případě přilévají olej do již tak vznětlivé situace. V nejhorším případě podněcují odvetu a pomstu.

Svědčí o tom Trumpovi spojenci a příznivci. „Pomstíme Charlieho smrt,“ slíbil moderátor Fox News Jesse Watters. Elon Musk prohlásil, že „levice je stranou vražd“. Řada dalších pravicových influencerů již tento projev dovedená k logickému závěru a oznámila, jak to jeden z nich vyjádřil, že „TOTO JE VÁLKA“. Mohla by být zpráva zaslaná rozzuřené a dobře ozbrojené základně příznivců ještě jasnější?

A všimněte si ještě jedné věci, kterou Trump ve středu řekl. Vyhrožuje, že najde „organizace, které financují a podporují“ to, co on klasifikuje jako politické násilí. Vzhledem k tomu, že jeden z jeho nejbližších spolupracovníků před Kirkovou vraždou řekl, že Demokratická strana by měla být považována za „domácí extremistickou organizaci“, není těžké si představit, po kom půjde. Určitě po jakékoli skupině, která se mu staví na odpor.

Jak by měli demokraté, liberálové a levice reagovat na tuto nebezpečnou situaci? Zatím dodržují staré normy a téměř všechny významné osobnosti Demokratické strany, ať už bývalí prezidenti nebo současní politici, reagují slušně a lidsky: s hrůzou nad tak brutálním činem, soucitem s Kirkovou ženou a malými dětmi, které nyní zůstaly bez otce, a obavami o to, kam to zemi zavede. Sledujte MSNBC nebo poslouchejte Pod Save crowd a uvidíte, že tak správně reagovala většina předních osobností anti-trumpovského světa. Jakákoli odchylka od této normy byla potrestána.

Jednou z asymetrií amerických kulturních válek je to, že tato etiketa, přísně dodržovaná od levice po pravici, není dodržována v opačném směru. Když tedy vetřelec vnikl do domu bývalé předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiové a téměř ubil k smrti jejího manžela Paula, tehdy 82letého, přední republikán v zemi nevyslovil odsouzení ani slova útěchy. Ne, Trump reagoval opakovanými vtipy na účet Paula Pelosiho.

Platí jiná pravidla. Po násilném činu musí být demokraté laskaví, empatičtí a vyzývat všechny strany k klidu, zatímco republikáni mohou oběti zesměšňovat, obviňovat pouze jednu stranu a požadovat další násilí. A existuje ještě jedna asymetrie: jediný příspěvek od náhodného anonymního uživatele na internetu bude považován za prohlášení „levice“, zatímco výlevy nejmocnějších hlasů pravice, ať už v politice nebo v médiích, včetně samotného prezidenta, nějakým způsobem projdou bez povšimnutí.

Kirk pochopil, že kulturní válka ze své podstaty favorizuje ty, kteří jsou ochotni pravidla ignorovat. Je to lekce, kterou liberálové a levice správně nechtějí přijmout – ale tato neochota má stále vyšší cenu.

Zdroj  v angličtině ZDE

0
Vytisknout
302

Diskuse

Obsah vydání | 15. 9. 2025