"Náklady na boj s nemocemi neustále rostou": proč by podle odborníků měla být daň z cukru mnohem vyšší

25. 3. 2024

 

Není těžké pochopit proč. Stačí se projít po Langa a na stěnách obchodů je všudypřítomná etiketa Coca-Cola. Thulani Fesi, vedoucí komunity v Langa, vysvětluje, že nápoje s vysokým obsahem cukru jsou v městečku hojně rozšířené na úkor zdravějších alternativ.

Před šesti lety, kdy jihoafrická vláda čelila rostoucímu počtu obezity a souvisejících onemocnění, zejména mezi nejchudšími vrstvami obyvatelstva, se pokusila tento problém řešit prostřednictvím poplatku na podporu zdraví. Jedná se o formu daně z cukru, která se snaží odradit spotřebitele od nákupu sycených, cukrem slazených nápojů tím, že v podstatě zvyšuje jejich cenu o 11 %.

Odborníci na potravinovou politiku tvrdí, že tato daň již přinesla významné změny. "Během dvou let jsme zjistili, že došlo ke snížení nákupu sladkých nápojů o 29 % a toto snížení bylo vyšší u domácností s nízkými příjmy," říká Luyanda Majija, strategická poradkyně z jihoafrické organizace Vital Strategies. 

Určité přínosy byly zaznamenány také ve Velké Británii, která v roce 2018 zavedla daň z nealkoholických nápojů slazených cukrem. Loňská studie ukázala, že počet dětí, které potřebují hospitalizaci kvůli vytrhávání zkažených zubů, se do roku 2020 snížil o 12 %.

Ačkoli se však tyto daně stávají stále běžnějšími - nějakou formu daně z cukru na nealkoholické nápoje má nyní 108 zemí - přetrvává pocit, že zatím nedosáhly svého potenciálu. V prosinci vydala Světová zdravotnická organizace (WHO) zprávu, podle níž je v některých případech výše daně ve většině zemí relativně nízká a není optimalizována tak, aby bylo dosaženo cílů v oblasti veřejného zdraví, jako je motivovat lidi k výběru zdravějších alternativ.

Ačkoli se daně zpočátku zaměřovaly na nealkoholické nápoje - protože takto konzumovaný cukr má mnohem přímější dopad na hladinu cukru v krvi a riziko onemocnění - průzkumy veřejného mínění provedené po celém světě naznačily, že veřejnost podporuje rozšíření jejich působnosti na širší škálu nezdravých potravin. V únoru průzkumy provedené pro komisi pro zdraví deníku Times ukázaly, že 53 % respondentů podpořilo rozšíření na potraviny s vysokým obsahem soli a 49 % se vyslovilo pro zahrnutí mléčných nápojů obsahujících cukr, jako jsou náhražky mléka rostlinného původu.

Výzkumníci WHO také zjistili, že většina zemí nezdaňuje ovocné šťávy nebo cukrem slazený čaj či kávu připravené k pití, přestože některé z těchto výrobků obsahují to, co odborníci na výživu označují jako volné cukry. Ty zahrnují buď přidaný cukr, nebo v případě ovocných šťáv cukr, který je v nápoji přirozeně přítomen a který se vstřebá přímo do krevního oběhu.

Modely také předpovídají, že vyšší zdanění cukru by mohlo přinést obrovský ekonomický prospěch vládám na celém světě. Zvýšení cen sladkých nápojů až o 50 % by mohlo během půl století přinést příjmy ve výši 1,4 bilionu dolarů.

Na nedávném summitu Partnerství pro zdravá města v Kapském Městě, který podpořily WHO, Vital Strategies a nezisková organizace Bloomberg Philanthropies, starosta Kapského Města Geordin Hill-Lewis uvedl, že obrovská ekonomická zátěž spojená s řešením rostoucího výskytu cukrovky 2. typu a vysokého krevního tlaku znamená, že širší zdanění je nezbytné.

Historie však ukazuje, že takové pokusy byly příliš často zmařeny dobře organizovanými komerčními lobby. Zpráva z roku 2019 zjistila, že mocné nadnárodní potravinářské společnosti se brání podobným způsobem jako tabákový průmysl, a to financováním studií, které záměrně zamlžují souvislosti mezi cukrem a obezitou, hrozbou ztráty pracovních míst v souvislosti se zdaněním cukru a lobbováním proti navrhovaným vládním zákonům, zejména v zemích s nízkými a středními příjmy.

Majija uvádí, že jihoafrická vláda původně zamýšlela zavést daň, která by zvýšila cenu nápojů slazených cukrem o 20 %, ale mocné síly průmyslu ji prosadily na 11 %. V USA se agresivním nátlakem cukrovarnického průmyslu podařilo zvrátit daň v okrese Cook ve státě Illinois, zatímco v Dánsku byly zrušeny daně z nasycených tuků a ve Finsku ze sladkostí a zmrzliny.

Při 20% dani lze dosáhnout snížení výskytu obezity a cukrovky mnohem dříve, než kdyby byla daň vybírána v nižší sazbě.

I v zemích, které zavedly daně z cukru na nealkoholické nápoje, jsou podle WHO jejich výše celkově velmi nízké a pohybují se v rozmezí od 3,4 % do 18,4 %, což omezuje rychlost, s jakou mohou začít ovlivňovat veřejné zdraví.

"S 20% daní lze dosáhnout snížení obezity a dalších nepřenosných onemocnění, jako je cukrovka, mnohem dříve, než kdyby byla daň vybírána v nižší sazbě," říká Majija.

Mnozí odborníci na veřejné zdraví poukazují na latinskoamerické země, které dosáhly největšího pokroku, pokud jde o zavedení plošného zdanění celých kategorií nezdravých potravin, nejen těch, které obsahují cukr. Mexická daň na potraviny s nízkou energetickou hodnotou z roku 2014 podle zjištění snížila nákup těchto položek o 7 % během jednoho roku. V listopadu přijala Kolumbie "zákon o nezdravých potravinách", čímž se stala jednou z prvních zemí, která zdanila ultra zpracované potraviny, zahrnující průmyslově zpracované hotové potraviny a další potraviny s vysokým obsahem soli a nasycených tuků.

"Potřebujete země, které jsou ochotné," říká Luz Maria De-Regil, vedoucí oddělení politiky a opatření v oblasti potravinových systémů ve Světové zdravotnické organizaci. "V Latinské Americe je dvojí břemeno podvýživy problémem již mnoho let [a] komunita zabývající se výživou je velmi silná. A v Mexiku bylo klíčovým faktorem úspěchu to, že Institut veřejného zdraví byl v těchto rozhovorech skutečně vůdčí silou a byl ochoten bojovat mnoha způsoby."

V konečném důsledku však samotné daně z potravin nebudou všelékem v boji proti rostoucímu počtu obézních a chronických onemocnění. Je třeba také omezit reklamu a propagaci nezdravých potravin, zjednodušit a zefektivnit označování potravin a především zajistit, aby zdravější alternativy byly cenově dostupnější pro rodiny s nižšími příjmy. Je třeba jasněji označovat množství složek, jako jsou umělá sladidla, která se v posledních letech dostala do centra pozornosti kvůli obavám, že mohou mít vliv na naše zdraví.


Shu Wen Ng, profesor výživy na Univerzitě Severní Karolíny v Chapel Hill, poukazuje na několik příkladů, které ukázaly, jak lze zdanění nezdravých potravin využít k přímému zlepšení potravinového prostředí.

"V Seattlu minimálně jeden rok v průběhu covidu vyčlenili poměrně velkou část výnosu z daně na nápoje slazené cukrem na poukázky na nákup potravin pro domácnosti s nízkými příjmy," říká. "Takže byli schopni přesměrovat tyto příjmy na podporu zdravějšího stravování u vysoce potřebných skupin obyvatelstva. A ve Filadelfii [kde byla v roce 2017 zavedena daň na nápoje slazené cukrem a uměle slazené nápoje] bylo od samého počátku sděleno, že velká část výnosů půjde na podporu předškolního vzdělávání."