Ruští lídři vědí, že páchají válečné zločiny. Jejich příručka o právu válečném je o tom informuje

6. 5. 2022

Ve své knize z roku 2017 "The Law of War in the 21st Century" (Právo válečné v 21. století) jsem si myslel, že by pro čtenáře a výzkumníky mohlo být užitečné mít příklady názorů na právo v ozbrojeném konfliktu ze zemí, které nejsou členy NATO. A tak jsem do přílohy zahrnul příručky válečného práva, které může být obtížné najít, včetně ruské příručky z roku 2001. Překlad byl zpracován soudním překladatelem z originálu, který vlastním.

Manuál požaduje, aby si velitelé byli vědomi toho, že obecně jsou zakázány útoky na některé cíle včetně koncentrace civilistů, jejich obydlí, infrastruktury nezbytné k jejich přežití, jaderných elektráren a kulturních ikon. Rovněž objasňuje, že útoky na tyto cíle za použití zbraní, jako je nepřímá dělostřelecká a raketová palba, nerozlišující palba z automatických zbraní a nášlapné miny, mohou představovat samostatné válečné zločiny.

"Civilista" je v příručce definován jako "každá osoba přítomná v oblasti bojových operací, která není příslušníkem ozbrojených sil a zdrží se jakéhokoli nepřátelského činu". Manuál varuje: "Obzvláště nebezpečnými objekty jsou jaderné elektrárny... jejichž zničení může uvolnit nebezpečné destruktivní faktory a následně vážné ztráty mezi civilním obyvatelstvem. Tyto objekty se nestanou předmětem útoku, i když se jedná o vojenské cíle, pokud by útok na ně mohl mít výše uvedené následky." Toto pravidlo nebylo uplatněno v Černobylu ani v komplexu v Záporoží.

Manuál říká veliteli: "Při organizování a vedení bojových operací musí velitel a štáb brát v úvahu pravidla mezinárodního humanitárního práva." Mezi zakázané metody válčení patří "zabíjení nebo zranění civilistů… braní rukojmích… terorizování civilního obyvatelstva; využívání hladovění civilistů k dosažení vojenských cílů, ničení, odstraňování nebo snižování použitelnosti předmětů nezbytných pro jejich přežití … ničení kulturních statků, historických památek, míst bohoslužeb a jiných předmětů kulturního nebo duchovního dědictví národů …; zničení nebo obsazení nepřátelského majetku, pokud to nevyžaduje vojenská nutnost; příkaz k drancování města nebo místa."

Kromě toho „[během] bojových operací budou zakázány následující: "nástražné systémy, které jsou umístěny mimo vojenský cíl a jakýmkoli způsobem připevněny k… mrtvým tělům nebo s nimi spojené; pohřebištím nebo kremačním místům, hrobům[.]" Pokud byla těla v Buče zaminována, bylo to další přímé porušení.

Manuál varuje:

"V souladu s … trestním právem Ruské federace mohou být pachatelé porušení mezinárodního humanitárního práva trestně odpovědní. Mezi taková porušení patří akce proti osobám a předmětům chráněným mezinárodním humanitárním právem: úmyslné zabíjení, mučení nebo nelidské zacházení...úmyslně způsobující velké utrpení nebo vážná zranění nebo újmu na zdraví; … braní rukojmích; úmyslně učinit z civilního obyvatelstva nebo jednotlivých civilistů, …, objekt útoku, způsobí-li smrt nebo těžké zranění nebo újmu na zdraví; nezákonné zatčení; … nezákonná deportace … civilního obyvatelstva okupovaného území za jeho hranice;

…

Akce okupačních sil musí být v souladu s pravidly mezinárodního humanitárního práva. Velitel … na okupovaném území je povinen … učinit veškerá možná opatření k zajištění veřejného pořádku a bezpečnosti, zabránit drancování a nezákonné konfiskaci majetku. … Život, rodina, majetek, zvyky civilního obyvatelstva musí být respektovány."

Dále "hledání, shromažďování, identifikace a pohřbívání mrtvých příslušníků nepřátelských ozbrojených sil, jakož i dalších obětí ozbrojených konfliktů, bude okamžitě organizováno, jakmile to situace dovolí, a provede se … zjištění totožnosti mrtvých (zesnulých) a pohřbení s náležitou důstojností a respektem, jak to vyžadují etické zásady."

Existuje mnoho dalších požadavků, ale ty výše uvedené byly jasně porušeny při ostřelování a bombardování Kyjeva, Charkova a Mariupolu, vraždách v Buči, vyhnání z Mariupolu do Ruska a špatném zacházení s civilisty v mnoha okupovaných městech a vesnicích.

Záleží na těchto pravidlech?

Když jsem naposledy sloužil v americké armádě v roce 1991, navrhl jsem vyšetřování válečných zločinů Saddáma Husajna a jeho nejbližšího okruhu. Neměli jsme nic jako úroveň důkazů přítomných na Ukrajině, přesto jsme dospěli k závěru, že irácké vedení je vinno mnoha válečnými zločiny. Strašně bych si přál mít iráckou příručku. Tento ruský manuál je jasným důkazem toho, že ruské vojenské vedení si je vědomo, že jeho činy, případně nečinnost na Ukrajině představují válečné zločiny. V každém případě poskytuje příručka nezbytnou souvislost, která demonstruje, že ruští lídři jsou právně zodpovědní za nezákonné útoky a ničení civilistů a jejich obydlí, kulturních památek a jaderných elektráren.

Jsou odsouzeni podle svých vlastních slov.

Zdroj v angličtině: ZDE