Proč je konflikt na Ukrajině katastrofou pro chudé na této planetě?

5. 5. 2022

Na konci dubna uprchlo ze země do Polska a dalších sousedních zemí 5,4 milionu Ukrajinců. Přestože se mnozí z nich - odhady se pohybují mezi několika sty tisíci a milionem - začali vracet, není jasné, zda budou moci zůstat (proto je OSN ve svých údajích nezahrnuje do odhadu celkového počtu uprchlíků). Pokud se válka zhorší a bude skutečně trvat roky, mohl by pokračující exodus uprchlíků vyústit v dnes nepředstavitelný počet.

To ještě více zatíží země, které je přijímají, zejména Polsko, které již přijalo téměř tři miliony prchajících Ukrajinců. Jeden z odhadů, kolik bude stát zajištění jejich základních potřeb, činí 30 miliard dolarů. A to za jediný rok. Navíc v době, kdy tento odhad vznikl, bylo uprchlíků o milion méně než nyní. K tomu je třeba připočítat 7,7 milionu Ukrajinců, kteří opustili své domovy, ale ne samotnou zemi. Náklady na to, aby se všechny tyto životy staly opět celistvými, budou závratné.

Jakmile válka skončí a oněch 12,8 milionu vykořeněných Ukrajinců se začne snažit znovu vybudovat své životy, mnozí zjistí, že jejich domy nejsou obyvatelné. Nemocnice a kliniky, na kterých byli závislí, místa, kde pracovali, školy jejich dětí, obchody a nákupní střediska v Kyjevě i jinde, kde nakupovali základní potřeby, mohou být také srovnány se zemí nebo vážně poškozeny. Očekává se, že ukrajinská ekonomika se jen v letošním roce sníží o 45 %, což není nijak překvapivé, uvážíme-li, že polovina podniků nefunguje a podle Světové banky se fakticky zastavil její námořní vývoz z nyní ohroženého jižního pobřeží. Návrat dokonce i na předválečnou úroveň výroby bude trvat nejméně několik let.

Asi třetina ukrajinské infrastruktury již byla poškozena nebo zničena. Její oprava nebo obnova si vyžádá 60 až 119 miliard dolarů. Ukrajinský ministr financí počítá, že pokud se připočtou ztráty výroby, vývozu a příjmů, celkové škody způsobené válkou již přesahují 500 miliard dolarů. To je téměř čtyřnásobek hodnoty hrubého domácího produktu Ukrajiny v roce 2020.

A pozor, taková čísla jsou přinejlepším přibližná. Skutečné náklady budou nepochybně vyšší a v příštích letech budou zapotřebí obrovské částky na pomoc od mezinárodních finančních organizací a západních zemí.

Ekonomické šokové vlny vyvolané válkou již nyní poškozují západní ekonomiky a bolest se bude jen zvyšovat. Hospodářský růst v nejbohatších evropských zemích činil v roce 2021 5,9 %. MMF předpokládá, že v roce 2022 klesne na 3,2 % a v roce 2023 na 2,2 %. Mezitím jen mezi únorem a březnem letošního roku inflace v Evropě prudce vzrostla z 5,9 % na 7,9 %. A to vypadá ve srovnání se skokovým nárůstem evropských cen energií skromně. V březnu již vzrostly o neuvěřitelných 45 % ve srovnání se situací před rokem.

Dobrou zprávou je, že nezaměstnanost klesla na rekordní minimum 6,8 %, jak píše Financial Times. Špatná zpráva: inflace předstihla mzdy, takže zaměstnanci ve skutečnosti vydělávali o 3 % méně.


Vedle Evropy a USA neunikne bez úhony ani asijsko-pacifická oblast, třetí světová hospodářská velmoc. S odvoláním na dopady války snížil MMF prognózu růstu pro tento region o dalších 0,5 % na 4,9 % v letošním roce oproti 6,5 % v roce loňském. Inflace v asijsko-pacifickém regionu je nízká, ale v řadě zemí se očekává její růst.

Tyto nežádoucí trendy nelze všechny přičítat pouze válce. Pandemie způsobila problémy na mnoha frontách a inflace v USA se plíživě zvyšovala již před invazí, ale ta situaci jistě ještě zhorší. Vezměme si ceny energií od 24. února, tedy ode dne zahájení války. Cena ropy tehdy činila 89 dolarů za barel. Po výkyvech a vrcholu 9. března na 119 dolarech se 28. dubna ustálila (alespoň prozatím) na 104,7 dolaru - 17,6% skok za dva měsíce. Výzvy americké a britské vlády adresované Saúdské Arábii a Spojeným arabským emirátům, aby zvýšily těžbu ropy, nikam nevedly, takže nikdo by neměl očekávat rychlou úlevu.

Sazby za kontejnerovou a leteckou přepravu, které se již zvýšily v důsledku pandemie, se po invazi na Ukrajinu dále zvýšily a zhoršily se i poruchy v dodavatelském řetězci. Vzrostly také ceny potravin, a to nejen kvůli vyšším nákladům na energie, ale také proto, že na Rusko připadá téměř 18 % světového vývozu pšenice (a na Ukrajinu 8 %), zatímco podíl Ukrajiny na světovém vývozu kukuřice činí 16 % a obě země dohromady představují více než čtvrtinu světového vývozu pšenice, která je pro tolik zemí klíčovou plodinou.

Rusko a Ukrajina také produkují 80 % světové produkce slunečnicového oleje, který se hojně používá k vaření. Rostoucí ceny a nedostatek této komodity jsou již patrné nejen v Evropské unii, ale také v chudších částech světa, jako je Blízký východ a Indie, která získává téměř veškeré dodávky z Ruska a Ukrajiny.

Zpomalení růstu, zvýšení cen a vyšší úrokové sazby v důsledku snahy centrálních bank zkrotit inflaci, stejně jako zvýšení nezaměstnanosti, poškodí obyvatele západních zemí, zejména ty nejchudší z nich; ovšem chudé státy budou zasaženy mnohem více. Vzhledem k obrovským finančním potřebám Ukrajiny a odhodlání Západu je uspokojit bude pro země s nízkými příjmy pravděpodobně mnohem obtížnější získat finance na splátky dluhů, které budou muset zaplatit kvůli zvýšenému zadlužování, aby pokryly rostoucí náklady na dovoz, zejména základních produktů, jako jsou energie a potraviny. K tomu je třeba připočíst snížené příjmy z vývozu v důsledku pomalejšího globálního hospodářského růstu.

Již pandemie donutila země s nízkými příjmy přečkat ekonomickou bouři tím, že si více půjčovaly, ale nízké úrokové sazby poněkud usnadnily zvládání jejich dluhu, který již dosáhl rekordní výše 860 miliard dolarů. Nyní, když globální růst slábne a náklady na energie a potraviny rostou, budou nuceny půjčovat si za mnohem vyšší úrokové sazby, což jen zvýší jejich splátkové břemeno.

Během pandemie požadovalo 60 % zemí s nízkými příjmy úlevu od svých závazků splácet dluh (ve srovnání s 30 % v roce 2015). Vyšší úrokové sazby spolu s vyššími cenami potravin a energií nyní jejich tíživou situaci ještě zhorší. Tento měsíc například nesplácela svůj dluh Srí Lanka. Významní ekonomové varují, že by se to mohlo ukázat jako předzvěst, protože s podobnými dluhovými problémy, které válka ještě prohlubuje, se potýkají i další země jako Egypt, Pákistán a Tunisko. Dohromady 74 zemí s nízkými příjmy dlužilo letos na splátkách 35 miliard dolarů, což je o 45 % více než v roce 2020.

Samozřejmě, čím větší bude dluhová zátěž zemí s nízkými příjmy, tím méně budou moci pomoci svým nejchudším občanům zvládnout vyšší ceny základních potravin. Index cen potravin Organizace pro výživu a zemědělství vzrostl jen od února do března o 12,6 % a byl již o 33,6 % vyšší než před rokem.

Prudce rostoucí ceny pšenice již způsobily nedostatek mouky a chleba v Egyptě, Libanonu a Tunisku, které ještě nedávno hledaly na Ukrajině 25 až 80 % svého dovozu pšenice. Stejnému problému by mohly čelit i další země, například Pákistán a Bangladéš - první z nich nakupuje téměř 40 % pšenice z Ukrajiny, druhá 50 % z Ruska a Ukrajiny.

Místem, které nejvíce trpí prudkým nárůstem cen potravin, může být Jemen, země, která se již léta zmítá v občanské válce a která čelila chronickému nedostatku potravin a hladomoru dávno předtím, než Rusko vtrhlo na Ukrajinu. Třicet procent dovážené pšenice do Jemenu pochází z Ukrajiny a díky snížení nabídky způsobenému válkou se cena za kilogram na jihu země již zvýšila téměř pětinásobně. Světový potravinový program (WFP) vynakládá na své operace v této zemi měsíčně navíc 10 milionů dolarů, protože téměř 200 000 lidí by mohlo čelit "podmínkám podobným hladomoru" a celkem 7,1 milionu lidí bude pociťovat "mimořádnou úroveň hladu". Problém se však neomezuje pouze na země, jako je Jemen. Podle WFP se 276 milionů lidí na celém světě potýkalo s "akutním hladem" ještě před začátkem války, a pokud se protáhne až do léta, dalších 27 až 33 milionů lidí se může ocitnout v této prekérní situaci.

Objem finančních prostředků potřebných na obnovu Ukrajiny, význam, který tomuto cíli přikládají USA, Velká Británie, Evropská unie a Japonsko, a rostoucí náklady na kritické dovozy dostanou nejchudší země světa do ještě těžší ekonomické situace. Jistě, chudí lidé v bohatých zemích jsou také zranitelní, ale ti v těch nejchudších budou trpět mnohem více.

Mnozí z nich již nyní sotva přežívají a chybí jim řada sociálních služeb, které jsou dostupné chudým v bohatých zemích. Americká sociální záchranná síť je ve srovnání s evropskými analogiemi chatrná, ale alespoň něco takového existuje. V nejchudších zemích tomu tak není. Tam se ti nejméně šťastní protloukají jen s malou, pokud vůbec nějakou pomocí od svých vlád. Pouze 20 % z nich je nějakým způsobem těmito programy pokryto.