Izrael, USA a Írán tvrdí, že válku vyhrály, ale kdo z toho skutečně má prospěch?

25. 6. 2025

čas čtení 9 minut

K překvapení téměř všech stran vyhlásily všechny strany vítězství, když v úterý ráno formálně přijaly oznámení Donalda Trumpa o příměří, ale dlouhodobí vítězové – pokud vůbec nějací budou – a poražení se ukážou až za nějaký čas, píše Julian Borger.

V poledne na Blízkém východě se ještě ani neusadil prach. Více než dvě hodiny po začátku příměří, které mělo začít v 5:00 GMT, Izrael oznámil, že zachytil nejméně dvě rakety směřující z Íránu na sever země. Írán popřel, že by něco vystřelil, ale Izrael slíbil drtivou odvetu.

Trump, který se probudil s touto zprávou, obvinil obě strany, ale zvláštní hněv si rezervoval pro Izrael, kterému nařídil, aby stáhl své piloty domů, a varoval, že pokud shodí bomby, bude to „závažné porušení“.

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu se údajně snažil amerického prezidenta uklidnit. Je pro něj politicky škodlivé být kritizován Trumpem a tlak na něj, aby se vrátil k dodržování příměří, bude intenzivní.

 

Írán ze své strany označil příměří za něco, co „vnutil nepříteli“, což je vzhledem k velmi malému počtu raket, které pronikly obranným štítem nepřítele, a velmi omezeným škodám, které se mu podařilo způsobit, okamžitě podezřelé hodnocení.

I kdyby se Trumpovi podařilo obnovit příměří, jeho odvážné tvrzení z noci, že zajistil trvalý mír, bylo s ponižující rychlostí vyvráceno.

„Myslím, že příměří je neomezené. Bude trvat navždy,“ řekl Trump v pondělí večer NBC News. Předpověděl, že Izrael a Írán už nikdy „na sebe nebudou střílet“.

Další prezidentovo radikální tvrzení, že íránský jaderný program byl „zničen“ a nikdy nebude obnoven, zopakoval Netanjahu, i když o něco méně důrazně.

Netanjahuova kancelář uznala příměří a vydala prohlášení, v němž uvedla, že bylo odstraněno „dvojí existenční ohrožení, a to jak v jaderné otázce, tak v otázce balistických raket“.

Není pochyb o tom, že izraelské a americké bombardéry dosáhly obrovského rozsahu destrukce. Objevily se satelitní snímky, které ukazují íránská jaderná zařízení v troskách a krátery v zemi, kde se pravděpodobně nacházely podzemní zařízení.

Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) potvrdila značné škody na nadzemních a podzemních komorách v íránském hlavním závodě na obohacování uranu v Natanzu a v lépe chráněném závodě ve Fordow, který byl vybudován v hoře. Generální ředitel MAAE Rafael Grossi poukázal na to, že i kdyby americké bomby určené k ničení bunkrů nepronikly až do obohacovacích hal, zřejmě způsobily „velmi značné škody“ vzhledem k „extrémní citlivosti odstředivek na vibrace“.

Řada dalších zařízení v rozsáhlém jaderném komplexu v Isfahánu byla rovněž zničena a další zařízení po celé zemi byla vážně poškozena.

Předběžné hodnocení leteckých úderů americkými zpravodajskými službami však dospělo k závěru, že jaderný program zřejmě zpozdily pouze o několik měsíců, a zjistilo, že velká část íránských zásob vysoce obohaceného uranu mohla být přemístěna do jiných tajných jaderných zařízení.

Grossi také uvedl, že MAAE již nedokáže dohledat íránské zásoby 400 kg uranu obohaceného na 60 %. Tento vysoce obohacený uran (HEU) je jedním z klenotů íránského jaderného programu. Pokud by byl dále obohacen na 90 %, stačil by na výrobu asi 10 jaderných hlavic.

Před překvapivým útokem Izraele měla IAEA tento materiál pod dálkovým dohledem v úložišti hluboko pod komplexem v Isfahánu. Od útoku ho agentura ztratila z dohledu.

Vzhledem k tomu, že HEU lze skladovat a přepravovat v kontejnerech o velikosti potápěčských lahví, lze je snadno převážet po celé zemi v nenápadných osobních automobilech.

Íránští představitelé veřejně naznačili, že zásoby HEU byly přemístěny předtím, než byl Írán napaden.

Americký viceprezident JD Vance připustil, že Washington neví, kde se HEU nachází, a v pořadu ABC This Week slíbil, že „v příštích týdnech budeme pracovat na tom, abychom s tímto palivem něco udělali“.

„To je jedna z věcí, o kterých budeme s Íránci jednat,“ řekl.

Ian Stewart, výkonný ředitel washingtonské kanceláře James Martin Center for Nonproliferation Studies (CNS), napsal na Bluesky: „Je tu materiál v hodnotě 10 jaderných zbraní (60 % HEU), který je mimo kontrolu a IAEA neví, kde se nachází. To by mělo být hlavním důvodem k obavám.“

James Acton, spolureditel programu jaderné politiky v Carnegie Endowment for International Peace, řekl: „Je těžké přecenit, jak velká věc to je... tato válka by se mohla ukázat jako katastrofa pro nešíření jaderných zbraní.

„Řeknu to takhle. Kdyby jaderná dohoda umožnila Íránu ponechat několik bomb vysoce obohaceného uranu mimo kontrolu MAAE, řekli bychom (správně), že to byla opravdu špatná dohoda,“ napsal na X. „To je však výsledek použití vojenské síly.“

Jaderní experti uvedli, že Írán by mohl relativně snadno přeměnit své zásoby 60% HEU na materiál vhodný pro výrobu zbraní. Od té doby, co Trump v roce 2018 odstoupil od mnohostranné jaderné dohody, IAEA nebyla schopna dohledat všechny komponenty íránských odstředivek.

Konečná fáze obohacování by mohla proběhnout na druhém místě v Natanzu, které Írán již několik let vykopává pod horou a které nebylo bombardováno, nebo by mohla být provedena v nějaké anonymní průmyslové budově.

Jeffrey Lewis, profesor CNS na Middlebury Institute of International Studies v Monterey, uvedl, že pokud by se Írán rozhodl vyrobit bombu, trvalo by asi pět měsíců, než by vyrobil dostatek štěpného materiálu pro malý jaderný arzenál.

Americké zpravodajské služby a MAAE se shodují, že před izraelským útokem nebyly žádné známky toho, že nejvyšší vůdce ajatolláh Alí Chameneí nařídil výrobu jaderné hlavice. Riziko izraelské a americké bombardovací kampaně spočívá v tom, že by to mohlo změnit jeho názor a nakonec ho přesvědčit, že pouze jaderná zbraň může odradit Íránovy nepřátele.

Pokud by k tomuto rozhodnutí došlo, ostatní části skládačky by mohly zapadnout na své místo. Výroba funkční jaderné hlavice by pravděpodobně trvala několik měsíců, ale dala by se provést na malém prostoru. Izrael zabil asi 15 íránských jaderných vědců, ale po více než čtvrt století je pravděpodobné, že zásoby jaderného know-how v zemi jsou mnohem větší. Asi polovina íránského arzenálu balistických raket, odhadovaného na asi 2 500 hlavic, není evidována.

Bývalý americký ministr zahraničí Antony Blinken uvedl, že Bidenova administrativa provedla simulace útoku na íránský jaderný program, ale válečné hry pouze podtrhly nebezpečí, že režim rozptýlí a ukryje své zdroje a poté se rozhodne „sprintovat k bombě“.

„Úder Donalda Trumpa tak riskoval urychlení toho, čemu chceme zabránit,“ napsal v New York Times.

Izrael a USA možná spoléhají na své silné zpravodajské schopnosti a vojenskou převahu, že zničí jakékoli jaderné aktivity, které se Írán pokusí obnovit, a to opakovanými útoky v příštích letech. To je však mnohem násilnější a riskantnější forma nešíření jaderných zbraní než dohoda uzavřená za prezidentství Baracka Obamy, která byla ověřena a monitorována MAAE.

Větší jistotu by přinesla výměna současné íránské vlády za vládu, která by byla více nakloněna Západu. Změna režimu byla stále otevřenějším válečným cílem, který v průběhu války vyjadřovali Trump i Netanjahuova vláda. Íránská teokratická garnitura je sice zatím otřesená, ale nevykazuje žádné známky vnitřních rozkolů.

Je sice nenáviděna velkou částí obyvatelstva, ale stále si udržuje monopol na násilí, který jí dosud zajišťoval moc. Alespoň prozatím převládá nad odporem vůči vládcům rozhořčení íránského lidu nad bombardováním. Ve skutečnosti mohou být ti, kteří se v posledních letech přidali k volání po odporu „Žena, život, svoboda“, mezi krátkodobými poraženými.

Časem se může bezmocnost režimu tváří v tvář vnějším útokům ukázat jako fatální trhlina v celé jeho struktuře, ale zatím tomu nic nenasvědčuje.

„Měli bychom tento úder posuzovat podle jeho skutečného účelu, nikoli podle právní kamufláže preventivní sebeobrany,“ napsal Lewis na X. „Pokud úder ponechá u moci současný režim nebo něco velmi podobného s jadernou možností, bude to strategický neúspěch.“

Zdroj v angličtině ZDE

0
Vytisknout
324

Diskuse

Obsah vydání | 25. 6. 2025