Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Matka v Gaze: Kéž by nás považovali za lidské bytosti

12. 10. 2023

čas čtení 4 minuty

Pořad rozhlasu BBC The World Tonight v úterý večer interviewoval dvě matky, jednu z Izraele a jednu z Gazy. Ale to, co říkala ta paní v Gaze, bylo horší:

Moderátor: Mluvil jsem s matkou, která žije v Gaze a prožívá, co se tam právě teď děje. Momentálně se nachází v samém srdci pásma Gazy. Nashua, matka pěti dětí, a i ona žije pod bombardováním.

Nashua: Je to přesně peklo. To, co prožíváme teď, co prožíváme v posledních dnech a nevím, jak dlouho to bude trvat. Je to totální peklo, bombardování všude. Nikdo není v bezpečí. Všichni se bojí. Nikdy to není takové, jako bylo v předchozích dobách, tentokrát je to ještě strašnější, protože cítíte, že se na nikoho nemůžete obrátit. Nikdo nemůže Izraeli říct stop.

Moderátor: Co se děje, pokud jde například o to, zda máte v tuto chvíli elektřinu, vodu, přístup k potravinám a podobně? Mohli jste v posledních dnech vůbec vyjít ven?

Nashua: Máme elektřinu tak na tři hodiny denně (pozn. red. To bylo včera, dnes už elektřina nejde), vodu, když máme elektřinu, můžeme čerpat vodu, pokud chcete riskovat a jít na trh, můžete si koupit jídlo.

Moderátor: Byla jste venku?

Nashua: Ne, ne, ne.

Moderátor: Momentálně se necítíte schopna jít ven.

Nashua: Ne, chci říct, že je to opravdu hrozné, když začnete myslet na to, že přijdete o někoho z rodiny, kdykoli byste šli na trh a snažili se něco koupit. Takže v podstatě jsme odkázáni na to, co máme doma, a snažíme se jako vyžít z mnima.

Moderátor: To bombardování. Pravděpodobně to ovlivnilo takové věci, jako je momentálně spánek?

Nashua: Spát se nedá, spát se nedá.

Myslím tím i pro mé děti. Teď je večer. Takže to jsou ty nejhorší noční můry. Večer. Bombardování je rozsáhlejší. Nejde elektřina. Takže nemůžete vědět, co se děje, kde to je. Je to totální noční můra.

Moderátor: Co se týče vysvětlení, tak co říkáte svým dětem? Myslím, že některé z vašich dětí jsou poměrně malé, že?

Nashua: Jsou malé. Ano. Dám vám příklad. Můj syn Muhammad se narodil v roce 2008. Takže mu byly čtyři měsíce, když začal konflikt v roce 2008. Pak se dožil roku 2012, 2014. Roku 2021 a nyní roku 2023. Takže vše, co máme v paměti z jeho života, je cyklus násilí. Muhammad teď řekl, mami, ať už to skončí kdykoli, prosím, odejděme z této země. Pojďme do Egypta. Kdybychom měli ten luxus opustit Gazu a jet do Egypta třeba na týden, na dva týdny na určitou dobu. Pak se zase vrátíme do Gazy. A zase se vrátíme do tohoto koloběhu. To neskončí, pokud mezinárodní společenství nepochopí, že jsme taky lidi.

Jaké jsou mé obavy pro nadcházející dny? To nikdo neví. Máme strašný strach. Jsme strašně vyděšení. Máme své sny. Máme děti. Chceme, aby naše děti žily normální život. Chceme, aby měly možnost žít jako normální lidé, aby měly normální vzpomínky, které budou moci sdílet se svými dětmi. Chci, aby moje děti žily. Nechci, aby zemřely.

Moderátor: Kdybyste teď mohla promluvit třeba s nějakou matkou v Izraeli, možná opravdu s matkou jednoho z těch, kteří se obávají o bezpečnost svých dětí, ať už jsou v armádě, nebo je třeba vzali jako rukojmí. Co byste jim řekla?

Nashua: Řekla bych, že s vámi sdílím stejné obavy jako vy, stejné obavy o budoucnost svých dětí. Ale prosím, řekněte své vládě, že tohle nám vaše vláda udělala. Je to důsledek toho, jak izraelská vláda od roku 1948 zachází s palestinským lidem. Až dosud.

Moderátor: To byla Našua v Gaze před ní jste slyšeli Sigalu v Aškelonu.

Zdroj v angličině (od minuty dvanáct) ZDE