Gaza: Lidi teď budou umírat žízní
15. 10. 2023
čas čtení
6 minut
Pořad The World this Weekend, neděle 15. 10., 13 hodin:
Moderátor: Pro obyvatele Gazy je toto vedle výbuchů a sirén
sanitek téměř neustálý zvuk. Je to zvuk izraelských bezpilotních
letounů, které krouží nad hlavou, sledují a vybírají cíle pro
dělostřelecké a raketové údery. Pásmo Gazy je již sedm dní ve stavu,
který Izrael označil za úplné obležení, bez dovozu elektřiny, paliva a
vody. Nedostatek paliva znamená nedostatek energie, což znamená, že
přestávají fungovat odsolovací zařízení. Předpokládá se, že necelá
polovina z 2,3 milionu obyvatel tohoto malého území je nyní vnitřně
vysídlena, buď jsou vybombardováni ze svých domovů, nebo se stěhují na
jih, protože Izrael se připravuje na vstup do severní části pásma
Mohammed Shitah zůstal se svou rodinou ve městě Gaza. Mluvil jsem s ním
před vysíláním.
Mohammed Shitah: V Pásmu Gazy žijí více než dva miliony lidí, kam tedy jít? Není kam jít. Nemáme žádné hranice. Nemáme žádné věci, kam bych mohl jít. Byla tu skupina lidí, kteří se snažili přesunout ze severu města na jih a byli napadeni.
Moderátor: Opustilo město Gaza mnoho lidí? Opustili město vaši přátelé a sousedé?
Mohammed Shitah: Ze severu města odešlo 30 % obyvatel pásma Gazy na jih. Ale ve skutečnosti je jih také plný lidí, všech lidí v Gaze, lidí, kteří se stále přesouvají z oblasti do oblasti, z poškozené oblasti do bezpečné oblasti.
Moderátor: Je tam, kde jste, Mohammede, voda a jídlo?
Mohammed Shitah: Není tu vůbec žádná elektřina, žádná komunikace. Žádná voda. Mám rodinu. Mám i své příbuzné. Jsou u mě doma, žádné jídlo, žádná voda, žádná elektřina, žádné palivo.
Moderátor: Jak chcete přežít?
Mohammed Shitah: Otázka, na kterou jsem si nedokázal odpovědět, když jsem o tom přemýšlel. Kam mám jít. Co mám dělat, abych zůstal jen tak doma a snažil se? Děti se začnou velmi bát, když jste v Gaze. Slyšíte všechny ty malé drony nad oblohou, nad lidmi a letadly. To je zvuk, který slyšíme, nemůžeme nikam jít nebo něco dělat.
Moderátor: Byli jste někde mimo dům? Byli jste v některé z nemocnic?
Mohammed Shitah: Viděl jsem, jak se nemocnice zaplnila lidmi. Dokonce i nemocnice. Nemohou nikam jít, protože dokonce někde napadli i sanitky. Nemohou poskytovat služby.
Moderátor: Kdo je s vámi doma?
Moderátor: Co jim říkáte o tom, co se děje?
Mohammed Shitah: Dělali jsme sezení na kreslení, kreslili jsme a vybarvovali jsme všechny mezinárodní vlajky států, druhý den hrajeme sport. Třetí den otevíráme školu. Jen si myslím, že máme naději. Možná nám Alláh dovolí, abychom přežili my, dokud jsme svobodní, snad nám dá Alláh přežít.
Moderátor: Je pro vás někde bezpečno?
Mohammed Shitah: Kam jít? Kam mám jít? Není kam jít. Před deseti dny jsem byl v. Izraeli, zrovna jsem se vrátil na dovolenou a uvízl jsem, uvízl i s rodinou. Prosil jsem, abych se mohl přestěhovat, odstěhovat, přemístit svou adresu na Západní břeh do bezpečnější oblasti, ale nemohl jsem. Pásmo Gazy. Pořád to má tu katastrofickou eskalaci. akce a reakce, akce a reakce. A já jsem jako jeden z lidí. Já jsem ten poražený mezi oběma.
Moderátor: To byl Mohammed Shefta ve městě Gaza. Omlouváme se za velmi trhaný zvuk z pochopitelných důvodů. Komunikace je velmi obtížná. Juliette Toumaová je ředitelkou komunikace Agentury OSN pro pomoc a práci (UNRWA), která již desítky let pomáhá Palestincům. Požádal jsem ji, aby mi řekla, co je pro Gazu a její obyvatele hlavní starostí.
Moderátor: Vím, že byla vyvolána jednání o otevření humanitárního koridoru. Jaký je stav těchto jednání, pokud je vám známo, pokud jde o možnost dovážet do pásma Gazy požadované zásoby? Jaké jsou vyhlídky na otevření koridoru?
Juliette Touma: Obléhání pásma Gazy musí být ukončeno. Musíme dovézt tolik potřebné zásoby, včetně paliva, aby vodní stanice začala opět fungovat, nemáme času nazbyt. Každou minutou se to stává otázkou života a smrti.
Moderátor: Slyšela jste něco o této možnosti od někoho z vedení? O tom, že by se do pásma Gazy dostalo palivo nebo voda přes přechod Rafáh na hranici s Egyptem?
Juliette Touma: Právě probíhají jednání. Je vyvíjen velký tlak na to, aby OSN a další agentury mohly dovážet zásoby vody.
Juliette Touma: Mají strach. Jsou vyčerpaní. Mnozí z nich se stali vysídlenci, někteří ze dne na den. Došlo k vysídlení 1 000 000 lidí. Stali se bezdomovci za méně než jeden týden. Nejméně polovina z nich se ukrývá ve školách a dalších zařízeních, takže. Máme spoustu lidí, kteří jsou stále na místě, stále pracují. Stále poskytují tu velmi malou pomoc, kterou v UNRWA ještě máme.
Moderátor: Říkáte, že mnoho lidí se přesunulo do UNRWA přístřešků. Jsou tyto kryty bezpečné před bombardováním?
Juliette Touma: Ty v severních částech pásma Gazy už bezpečné nejsou. Měly by být bezpečné, protože jsou to humanitární zařízení a i během války máme zákony, které by se měly dodržovat, ale naše zařízení na severu, mezi nimi i mnoho škol, už nejsou bezpečná. Už nejsou bezpečná. To je bezprecedentní.
Zdroj v angličtině (audio) ZDE
2728
Diskuse