Čeho může dosáhnout izraelská invaze do Gazy?

16. 10. 2023

Poslední významnou zprávou o Gaze před prvními zprávami o překvapivém útoku Hamásu bylo oznámení z 22. září, že 17 000 Gazanů okamžitě obdrží povolení k práci v Izraeli, přičemž toto číslo se má zvýšit na 20 000. Všichni chápali, že je pravděpodobné, že držitel povolení propašuje bombu nebo možná pobodá izraelského spolupracovníka, ale zdálo se, že to je riziko, které stojí za to podstoupit.

Hamás koneckonců přestal odpalovat rakety proti Izraeli a zdálo se, že se soustředí na zadržování Islámského džihádu – jediného zbývajícího konkurenta Hamásu po potlačení OOP, který je financován Íránem k propagaci šíitismu v Gaze. Hamás této zjevné rivality obratně využil k tomu, aby oklamal Izraelce, aby si mysleli, že už neodpaluje rakety, protože se jako důrazně sunnitská organizace chce připojit k sunnitskému usmíření s Izraelem, které už bylo od Maroka po Bahrajn hotovou věcí.

Opět, jako už tolikrát předtím, byli izraelští lídři oklamáni, když si mysleli, že palestinské vedení má nějaký zájem o blaho svých vlastních lidí, na rozdíl od svého ideologického cíle: "Palestina" pro nacionalistickou OOP (která vždy zahrnovala křesťany) a islámská nadřazenost pro Hamás. Jeho vůdci často vysvětlovali, že islámská vláda musí být vnucena nejen Izraeli, ale celému světu, a že palestinský nacionalismus je neislámský hned dvakrát – protože zahrnuje křesťany a protože jakýkoli nacionalismus ze své podstaty podkopává islámskou jednotu.

Zatímco se zdálo, že Hamás je na cestě k usmíření, pouze mnohem menší Islámský džihád stále shromažďoval a odpaloval rakety. Většině těchto pokusů však předcházely izraelské údery, vedené přesnými zpravodajskými informacemi dodávanými zdánlivě spolehlivou sítí agentů. Je téměř jisté, že Hamás sám dodal "využitelné" informace, které tito agenti předávali. To účinně zaslepilo izraelskou rozvědku, která má spoustu zkušeností s odhalováním dvojitých agentů šířících falešné informace, ale stěží mohla podezřívat agenty, kteří dodávali vysoce přesné informace.

To bylo první selhání Izraele: Jeho zpravodajští analytici si neuvědomili, že mlčení Hamásu nebylo způsobeno nečinností, ale plánováním, které nemohli odhalit. Takové ticho mělo daleko k normálu a mělo podnítit snahu zjistit, co se děje. Ale nestalo se tak.

K tomu všemu došlo k dalšímu selhání, které bylo čistě vojenské. I kdyby zpravodajské služby hlásily, že je vše v pořádku a že Gaza je na cestě k míru, vojenští plánovači by neměli podlehnout takovému optimismu – z velmi specifického izraelského důvodu. Vzhledem k tomu, že izraelské ozbrojené síly spoléhají na záložníky, kteří musí být povoláni do služby a vyzbrojeni předtím, než mohou bojovat, na rozdíl od nepřítele, který může okamžitě přejít z míru do války, vojenští plánovači musí být profesionálními pesimisty bez ohledu na to, co se děje. Musí mít vždy na paměti minuty potřebné k vyslání poplachu, hodiny, které i vojáci na místě potřebují k přípravě na akci, a celých 24 hodin potřebných k mobilizaci záložníků.

Tento nedostatek obezřetnosti byl tak extrémní, že jeden tank se čtyřčlennou posádkou byl přistižen při střežení klíčového úseku hranice, který předtím držela četa tří tanků. Jinde bylo 23 high-tech pozorovacích stanovišť po obvodu Gazy obsazeno jedním vojákem. Všechny to byly vojačky, které byly vybrány pro svou mimořádnou pozornost, a všechny byly zabity prvními infiltrátory. Totéž bylo na vině nedostatečné bezpečnosti kolem "rave" v docházkové vzdálenosti od pásma Gazy, která stála životy více než 250 mladých lidí.

Je pravda, že to byla čistě soukromá iniciativa, ale bezpečnost je odpovědností policie bez ohledu na to, co se děje, a i když místní policie organizátorům řekla, aby se akce nekonala tak blízko Gazy, nevolala po masivních posilách, které by byly zapotřebí, aby se všichni dostali pryč. Navíc mladíci, kteří přijeli na hudební festival zblízka i zdaleka, nevypadali jako typičtí mladí Izraelci, kteří mají v autech pravděpodobně zbraně. Takže když dorazili zabijáci z Hamásu, bylo v davu jen pár policistů. Byli velmi nápadní ve svých uniformách a byli okamžitě zastřeleni.

S výhodou zpětného pohledu je snadné zapomenout, jak je tato optimistická zaujatost nedílnou součástí celého izraelského projektu – pesimisté by se přestali modlit za Jeruzalém před 2 000 lety. Není to ani poprvé, kdy izraelští vojenští plánovači vyvolali katastrofu tím, že hrubě podcenili nebezpečí války. Když 6. října 1973 egyptská armáda náhle zaplavila Suezský průplav s první vlnou tisíců mužů, stálo na izraelské straně 441 vojáků a očekávalo se, že budou držet řetězec 16 široce navzájem oddělených opevněných základen.

Nedostatek izraelské obezřetnosti tehdy odrážel kalkulaci, že egyptský vůdce Anvar Sadat je inteligentní muž, který chápe, že jakmile budou Izraelci plně mobilizováni, bude Egypt nakonec poražen bez ohledu na to, co se stane. To byla pravda: Válka, která začala 6. října, skončila 23. října zničením egyptské armády, obklíčením desítek tisíc egyptských vojáků a izraelskými jednotkami pouhých 101 kilometrů od Káhiry. Izraelská rozvědka však nepochopila, že Sadat nepotřeboval skutečné vojenské vítězství, aby dosáhl svého cíle, kterým bylo aktivovat americkou diplomacii a ukončit konflikt s Izraelem.

Pronikání izraelských kolon do Gazy ještě nezačalo. Nemohou doufat, že najdou vůdce Hamásu, kteří měli roky na to, aby připravili řádně vybavené, tajné bunkry, které mohou být známy izraelským agentům, stejně jako jejich skutečné úkryty, které znají jen oni sami. Nemohou ani doufat, že najdou izraelská rukojmí, kteří by mohli být zabiti před jejich očima, pokud by se přiblížili příliš blízko.

To, co mohou udělat, je zničit raketové továrny Hamásu, sklady zbraní a hluboko ukrytá podzemní velitelství – rozhodnutí vůbec vstoupit do Gazy závisí na tom, kolik takových cílů bylo identifikováno a dosud nebylo účinně bombardováno. Pokud k invazi skutečně dojde, svět poprvé uvidí nasazená nová vozidla, zbraně a techniky, které sníží izraelské ztráty na velmi malý počet. Patří mezi ně největší a nejlépe chráněné obrněné vozidlo na světě, pětašedesátitunový Namer, které má kromě reaktivního i konvenčního pancéřování aktivní obranu pro zachycení protipancéřových střel a raket.

Ani při jejich použití však neexistují žádné záruky, že bude dosaženo nějakého trvalého výsledku. Hamás je výjimečně brutální diktaturou nejen proti Židům – za 130 let trvajícího konfliktu bylo Palestinci dosud úmyslně zabito jen velmi málo židovských dětí – ale také, a to především, proti obyvatelům Gazy. Hamás, který byl zvolen již dávno, zabil v Gaze každého, kdo žádal nové volby.

Pokud jde o každého, kdo zůstává odhodlaným optimistou, udělal by dobře, kdyby se vrátil k říjnu 1973. Lze si představit, že stejně jako Sadat, měl i Hamás při zahájení útoku uskutečnitelný cíl. Tentokrát by to nevyhnutelně znamenalo aktivovat saúdskou diplomacii, přidat řešení pro Gazu do svého mírového plánu. Po třech letech bezmocného přihlížení, jak se Izrael a Saúdská Arábie přibližují k formálním diplomatickým vztahům, se Hamás rozhodl prosadit si cestu do izraelsko-saúdského dialogu – a získat něco pro sebe.

Zdroj v angličtině: ZDE