O kontrole slibů a růžové samozřejmosti

18. 10. 2023 / Boris Cvek

Se zvláštním zájmem sleduji doléhání novinářů na vědce, zda jejich údajný objev k něčemu bude, a pokud vědci řeknou, že tu je určitá naděje, novináři tlačí na časový horizont, kdy se aplikace uskuteční. Vědci to samozřejmě nemohou vědět, takže odhadnou nějaké ty roky, přičemž bezpečně vědí, že za týden bude zapomenuto.

U politiků se možná vzpomíná trochu déle, ale přes veškeré úsilí mizí nakonec staré sliby a stará ujištění pod hromadou nových. Někdy je vytáhnou třeba Otázky V. Moravce za pobaveného úsměvu moderátora.

Je jistě otázka, co bychom vlastně získali konfrontací slibů s realitou. Pocit marnosti? Pocit, že věci nejsou tak růžové, jak se lakují? U dálnic a infrastruktury obecně to vidíme, cítíme, zažíváme stále. Tématem veřejného pohoršení a dávání různých slibů je to už mnoho let, možná desítek let. Výsledek je zatím více než bídný.

Chybí data, solidní věcné analýzy. A je taky potřeba dávat mediální zprávy o tom, že se něco dělá, připravuje, že se problémy řeší, aspoň verbálně. Polijeme se kýblem studené vody a uděláme něco dobrého pro pacienty s ALS, protože podpoříme výzkum. Zrovna nedávno jeden z nich zvolil eutanázii ve Švýcarsku. Výzkum mu zjevně moc nepomohl. Ale třeba za dalších 10 nebo 30 nebo 100 let se to podaří. Aspoň bude proč se polívat studenou vodou. Možná.

Máme nové léky na Alzheimerovu nemoc. Schválila je dokonce FDA. Není to úžasné? První takové povolení nového léku na Alzheimerovu nemoc vzbudilo obrovskou kontroverzi, protože schválený lék zřejmě vůbec nic nepřináší, pouze stojí strašně moc peněz. Ten druhý lék by snad mohl pomáhat skutečně, aspoň trochu, ale jen lidem, u nichž se zjistí nemoc velmi včasně. Možná. Samozřejmě je to děsivě nákladné.

Bez kontrolování výsledků u různých slibů může ve veřejnosti vznikat snadno dojem, že vše je na dobré cestě, že už je to vlastně řešeno, ne-li vyřešeno, takže když se třeba objeví tvrzení, že nějaký strašně drahý lék pomůže smrtelně nemocnému, bere se to automaticky za triumf výzkumu, zatímco hnusné, nelidské pojišťovny odmítají tuto realitu uznat. A samozřejmě otázka, proč je lék vlastně tak strašně drahý, když jde o záchranu života, nepadne prakticky vůbec.