Šok, hněv, rostoucí znepokojení: Židovská komunita v Británii se potýká s reakcí na válku
21. 10. 2023
Britští židé se spojili, aby odsoudili Hamás, ale teď se ozývají i obavy z akcí Izraele
Dva dny poté, co Hamás rozpoutal násilný útok na izraelské civilisty v jižním Izraeli, mávaly stovky britských Židů izraelskými vlajkami a zpívaly izraelskou hymnu Hatikva na vigilii před Downing Street.
Nyní, dva týdny po vraždění ze 7. října, se mezi zármutek a šok vkrádá znepokojení. Vzhledem k tomu, že obrazy mrtvých palestinských dětí, devastace a rozvíjející se humanitární katastrofy do značné míry vytlačily obrazy mrtvých izraelských dětí, zničených komunit a zarmoucených příbuzných, začali někteří britští židé vyjadřovat znepokojení nad tím, co se děje a co teprve přijde.
Jedním z projevů tohoto postoje byl dopis podepsaný osmi významnými britskými židovskými právníky, včetně lorda Neubergera, bývalého předsedy britského Nejvyššího soudu, v němž izraelské vládě připomněli její závazky vyplývající z mezinárodního práva.
V dopise se sice uvádí, že akce Hamásu jsou válečnými zločiny a že Izrael má jasné právo reagovat v sebeobraně, ale zároveň se v něm uvádí, že "některé aspekty izraelské reakce již vyvolávají značné obavy". Držení obyvatelstva v obležení, kolektivní tresty a nezajištění minimálního ničení civilního života a infrastruktury "by v případě zjištění představovaly závažné porušení mezinárodního práva", napsali. Danny Friedman, právník zabývající se lidskými právy a jeden ze signatářů, uvedl, že jako židovi mu bylo "nepříjemné" podepsat některé aspekty prohlášení, "ale jako právníkovi nikoli".
Dodal: "Mezinárodní válečné právo je pro náš odkaz rozhodující. Vychází z druhé světové války, z holocaustu, z norimberských procesů, ženevských konvencí. Je to samozřejmě soubor práva pro všechny, ale má židovské dědictví".
Tyto faktory přispěly k tomu, že mladší generace v porovnání se svými rodiči a prarodiči ztratily vnitřní loajalitu k Izraeli a jsou ochotnější dívat se na izraelské kroky kritickým okem.
V současné době a u většiny židů převládá smutek, šok a strach o vlastní bezpečí uprostřed alarmujícího nárůstu antisemitismu. "Židovský život je poměrně utlumený," říká Kahn-Harris. "Tohle nebude jako předchozí operace, které trvaly nanejvýš měsíc. Tohle může trvat měsíce nebo dokonce roky. A může to být ještě mnohem horší.
"Takže jsou tu otázky, jak uprostřed toho žít židovské životy. Jak udržet synagogu v chodu? Jak udržíte v chodu svou školu? To jsou výzvy, které si myslím, že se lidé začínají probouzet. Nejsem si jistý, jestli na ně někdo zná odpověď."
Diskuse