Spolupacienti na Úřadech práce v Česku

21. 10. 2023 / Pavel Veleman

Na sterilním Úřadě práce (jako vždy a všude v celé Praze - bez vody k pití, bez dětských koutků, bez přebalovacích zařízení, bez jakékoli estetické úpravy místnosti, ale alespoň s otevřeným WC v přízemí…) si hraje ve třetím patře u vyvolávacího zařízení v nepadnoucím saku s obuškem můj bývalý klient, se kterým jsem před lety pracoval.

"Jé, pane Velemane, Vy jste zestárl"- potěší mne hned na úvod a potom mi sděluje, že peníze jsou sice zde ani ne ve výši minimální mzdy (po exekuční srážce ve které jsou prakticky všichni), ale jsou zde paušály na jídlo a kvůli tomu tady vlastně je a při této své řeči zkouší, zda pendrek udrží na jednom prstu - docela se mu to daří.

"Teprve teď si uvědomuji", co je to dělat s chudákem. Někdy si i na Vás vzpomenu a pamatuji se na Váš vztek, když jsme někde nepochodili…Dokonce na Vás prý volali i Policii ČR, říkal mi to Oťas, prý jste odmítl opustit místnost bez ODSOUHLASENÍ jeho příspěvku na bydlení u jedné sadistické vedoucí Státní sociální podpory ÚP ČR. "Už je tam chudák Oťas taky, ale on si toho, pane Pavle, strašně vážil a v každé hospodě o Vás mluvil.

"No, on tomu Oťas trochu přidal" a opravdu se trochu stydím za "špatný příklad zoufalé praxe", jelikož výsledek výjezdu Policie ČR byl ten, že mne sice podmínečně vyhodili (nejsou lidi, napsali v odůvodnění, proč mne nevyhodili plně), ale díky tomu jsem Oťase udržel v bytě a možná mu prodloužil život možná o pět let…

"Tak se držte", ukončuji setkání a pospíchám řešit sociální dávky u svého klienta. Za přepážkou se trochu leknu naprosto vyčerpané ženy kolem padesátky takto hned po ránu. Ptám se hloupě - jak to jde a zda již elektronický systém "JENDA" ulehčuje práci. Nedělejte si ze mne srandu, pane, já však argumentuji ministrem Jurečkou a novým ředitelem Úřadu práce Kryštofem, kteří zrovna včera v televizi sdělovali, jak se vše na Úřadech práce lepší.

"Heleďte, pane, nemám čas se s Vámi vybavovat", jen Vám řeknu (a jako vždy v této instituci - se raději třikrát otočí, zda nemá za zády manažera kvality), že manžel po mém příchodu večer ze zaměstnání - má zakázáno pouštět cokoliv z politiky….Já opravdu mám nervový záchvat, když vidím nějakého politika ( nejen) ze sociální oblasti a zvláště když mluví o Úřadech práce.

To máte pravdu a nejste sama, potvrdím současnou skvělou náladu této doby v sociální oblasti. A moc děkuji za doplnění žádosti, jsem již často také na pokraji nervového kolapsu.

Vážně? Zeptá se vyčerpaná žena a konečně trochu ožije, "A co Vy děláte, pane"? "Sociálního pracovníka", odpovím. "Ach tak", to jste měl říct hned, odpoví smutně žena. "To jsme vlastně spolupacienti"

"To jste řekla krásně", paní kolegyně. "Chcete moji vizitku", vnucují se svojí letitou frází. "Třeba Vám mohu trochu ulevit s klienty"?

"A jak?" odvětí "spolupacientka". Já hlavně doufám, že už tady budu jen do konce měsíce a stejně - s čím Vy mi můžete pomoci? Sociálních pracovníků všech možných organizací sem chodí desítky denně, člověk už je nepozná často od klientů. A také žádají často dávky společně a po pracovní době vlastně žádám i já. Takže nás naši hodní politici takhle hezky stmelili dohromady - aspoň si nemusíme závidět, stejně jako Romové a Ukrajinci po sjednocení totální bídy obou skupin - všichni máme stejné…, víte co?

"Vím", odpovím, ale Jurečka a ti dva bankovní chlapci v čele - to prý opraví", zasměji se při odchodu a spolupacientka po mně hodí gumu…"Třeba se ještě sejdem v blázinci", zavolám opět trapně a paní se najednou ještě smutnější podívala za mojí ohnutou osobou.

Odcházím, venku již kolem ÚP nikdo neběhá a nic nevykřikuje, patrně byl odchycen a odvezen…. Aspoň nám spolupacient již drží místo - pro naši "úřední dvojici". Ano, tam, kam nás politici dostanou časem všechny…

ÚP, říjen 2023.