Hromadné vraždění dětí v Gaze - je to osobní vina nás všech

23. 10. 2023

Není to poprvé, co je mezinárodní společenství obviněno ze spoluúčasti na válečném zločinu, z kolektivního zločinu proti lidskosti; sleduje, jak se vše v Gaze odehrává, většinou zpovzdálí, a žalostně selhává v tom, aby to zastavilo. Na mysl přichází masakr ve Srebrenici v roce 1995, stejně jako ve Rwandě v roce 1994.

Ve společném prohlášení v neděli USA, Velká Británie, Francie, Německo, Itálie a Kanada vyzvaly k "dodržování mezinárodního humanitárního práva, včetně ochrany civilistů". Dobře však vědí, že v Gaze se děje pravý opak. A nejen oni. Ani takové země jako Čína a Rusko nedělají nic, aby tomu zabránily.

Kdo je bude soudit, tyto mocné vlády a vůdce, dominantní v globálních záležitostech, jejichž nedbalá, pokrytecká a sobecká politika, minulá i současná, dohromady způsobila tuto tragédii? A kdo bude soudit vás, v jejichž jménu tyto vlády nejednají?

Odpověď: děti z Gazy, nebo v každém případě ty, které přežijí. Jejich soud a pomsta, až přijde, mohou být neúprosné, nevybíravé a také strašné.

Zde je několik čísel. Začátkem minulého týdne oznámila charitativní organizace Save the Children, že každých 15 minut je v Gaze zabito jedno dítě. V sobotu Euro-Med Human Rights Monitor odhadoval denní počet mrtvých na 200 dětí a kojenců. Z více než 4 600 Palestinců zabitých od zahájení bombardování izraelskými silami je asi 40 % dětí, uvádí palestinské ministerstvo zdravotnictví řízené Hamásem.

Za těmito strohými čísly se skrývá svět bolesti. Od minulého týdne bylo zraněno nejméně 3 250 dětí, z nichž 1 240 potřebuje specializovanou lékařskou péči. Mnoho z nich má rozsáhlé popáleniny a střepinová zranění nebo přišlo o končetiny. Nemocnice a kliniky, které byly poškozeny nebo zničeny nebo mají nedostatek zdravotnického materiálu - kvůli izraelskému obléhání - je však nejsou schopny adekvátně ošetřit.

"Izraelské bombardování a nezákonná plná blokáda Gazy znamenají, že bezpočet zraněných a nemocných dětí, kromě mnoha dalších civilistů, zemře kvůli nedostatku lékařské péče," uvedla organizace Human Rights Watch.

Děti v Gaze trpí "rekordní mírou psychického traumatu a teroru", tvrdí Euro-Med. Mnohé z nich jsou bez domova a mají nedostatek potravin a nezávadné pitné vody nebo byly nuceny utéct na jih pod palbou, což jejich trauma ještě umocňuje.

"Když dojde k výbuchu nebo zásahu nějakého cíle v blízkosti, vždy křičí, vždy jsou vyděšené. Ty mladší se snažíme uklidnit, snažíme se jim říct: 'Nebojte se, je to jen ohňostroj'. Ale ti starší chápou, co se děje," řekl agentuře Reuters Ibrahim al-Agha, který se ukrývá v jednom z domů v Chán Júnisu.

Duševní zdraví dětí mladších 18 let, které tvoří 47 % z 2,3 milionu obyvatel Gazy (v porovnání s 22 % v USA a 33 % v Izraeli), je v krizi již několik let. Podle loňské zprávy čtyři z pěti z nich tvrdí, že trpí depresemi, smutkem nebo strachem, což je ve srovnání se studií z roku 2018 prudké zhoršení.

Více než polovina dětí v Gaze uvažuje o sebevraždě a tři z pěti se sebepoškozují, uvádí zpráva. Její zjištění podporují nedávné výzkumy negativních psychologických dopadů "chronické války" na mladou mysl.

Klíčovými faktory této epidemie duševních chorob jsou opakované střety mezi izraelskými silami a Hamásem a účinky blokády, která začala v roce 2007. Nyní, uprostřed totální války, se situace dětí ještě zhoršuje, protože Izrael zesiluje nepřetržité bombardování před pozemní invazí.

Každý, kdo v některých částech severní Gazy ignoruje izraelský příkaz k evakuaci, může být podle letáku distribuovaného o víkendu považován za "komplice teroristické organizace". Takže je to oficiální. Civilisté, včetně případně osiřelých, zraněných, ztracených nebo od rodin odloučených dětí, mohou být nyní považováni za nepřátelské bojovníky, pokud se objeví na "nesprávném" místě.

Zabíjení a útoky na civilisty, zejména děti, jsou podle mezinárodního humanitárního práva nezákonné. Ženevské úmluvy z roku 1949, kterými se řídí ozbrojené konflikty, uvádějí, že děti musí být chráněny a musí s nimi být zacházeno humánně. Izrael tyto úmluvy ratifikoval v roce 1951.

Amnesty International minulý týden zveřejnila podrobné důkazy o tom, co podle ní jsou válečné zločiny. Izraelské síly "projevily šokující neúctu k životům civilistů", uvedla tato organizace.

V jednom případě, který Amnesty vyšetřovala, byla celá rodina vyhlazena, když izraelské síly zasáhly obytnou budovu ve čtvrti Zeitoun ve městě Gaza. Mezi 15 členy rodiny al-Dos, kteří zahynuli, bylo sedm dětí, včetně 17letého Ibtissama, 12letého Awniho a 18měsíčního Adama.

Pokud to nejsou rakety, je to nemoc. Organizace Oxfam a OSN varují, že kolaps vodovodních a hygienických služeb způsobený obléháním pravděpodobně povede k vypuknutí cholery a dalších infekčních onemocnění. Malé děti a kojenci jsou za těchto okolností vystaveni vysokému riziku.

Dlouhodobé důsledky tohoto nelítostného, pokračujícího terorizování, traumatizování a viktimizace mladých lidí v Gaze jsou znepokojivé. Ti, kteří přežijí, vyrostou smutní, vystrašení, vinní, rozzlobení, odcizení a toužící po pomstě - nebo alespoň, soudě podle minulých zkušeností, mnozí z nich budou.

Budou se ptát, kdo zabil jejich bratry a sestry, jejich rodiče, jejich přátele a proč to udělal. Budou se ptát, co svět udělal, aby zabíjení zastavil. Pronásledováni hořkými vzpomínkami na krev a slzy budou požadovat spravedlnost. A někteří z nich, stejně jako mnozí před nimi, možná vezmou věci do vlastních rukou - kdekoli budou moci.

Na jejich otázky neexistují dobré odpovědi. To, co se děje, je naprosto nemorální - a všichni to víme. Mimochodem, během psaní tohoto článku zemřelo v Gaze zbytečně dalších 12 dětí.

Je to na mně, je to na vás. Je to na nás.