Martin van Creveld: To je válka!

24. 10. 2023

Nervy každého z nás jsou napjaté, což způsobuje, že se chovají poněkud podivně a často téměř znemožňují uměřenou a souvislou komunikaci. Všude se to hemží fámami, cenzurou, dezinformacemi a prostým podvodem. Kvůli cenzuře může vyjasnění zmatku, abychom si udělali správný obrázek o tom, co se děje, trvat týdny, měsíce, roky nebo dokonce desetiletí. Čím více důkazů se vynořuje, tím obtížnější je se v tom všem zorientovat a dát tomu všemu smysl.

A přece je člověk vysvětlujícím zvířetem. Jeho obrovský přední mozek znamená, že nemůže existovat bez jakéhosi lešení, které by vysvětlilo, co se stalo, proč se to stalo a co se pravděpodobně stane dál. Při absenci skutečného vysvětlení si nejprve vymyslí neskutečné a pak se jeho opakováním přesvědčí, že je to pravdivé. Přesto se, s rizikem, že vše, co řeknu, bude rychle vyvráceno, pokusím položit některé otázky, které mi byly položeny, a mé odpovědi na ně.

Hamás naprosto překvapil izraelskou vojenskou rozvědku, údajně nejlepší na světě. Jak se to mohlo stát?

Je to tak, jak říká Nietzsche: Velké vítězství dělá vítěze hloupým a poraženého zlomyslným.

Můžete to vysvětlit?

Ano. Zdá se, že šlo o zrcadlové zobrazování. Konfrontace s Hamásem trvá už asi dvacet let. Vzhledem k tomu, že IDF měla nad Hamásem velkou převahu, každý střet skončil nějakým vítězstvím Izraele (nebo to alespoň tvrdily vláda a generální štáb, které dbají na vztahy s veřejností). Jak se "vítězství" vršila jedno na druhé, rostla sebedůvěra Izraele, že tento druh útoku zvládne. Jen několik dní před tím, než se 7. října nebe zhroutilo, vojenská rozvědka říkala "politickému kruhu" (jak zde říkáme), že Hamás je "odstrašen" a nechce nic jiného než klid. Snad ho přeruší pár píchnutími špendlíkem, aby se ukázalo, že stále existuje a má co říct.

Dnes je středa, 17. října a dvanáctý dne války. Jaká je nyní situace?

Podle mého názoru je to pro Izrael za námi. Země byla uvedena do válečného stavu, včetně evakuace mnoha osad hraničících s pásmem Gazy. Zálohy, kterých je 300 000, byly povolány a nasazeny do akce. Především je pryč prvek překvapení.

Je zřejmé, že prvním úkolem je zajistit, aby v Izraeli nezůstali na svobodě žádní další teroristé, což je pomalý a z hlediska nezbytné lidské síly potřebné k prohledání každého kamene nákladný proces. Mezitím nebude pochyb o tom, že izraelské letectvo bude pokračovat v bombardování cílů Hamásu v pásmu Gazy. Ve skutečnosti slyším, jak na obloze nad námi létají tryskáče.

Jak zničení nemocnice al-Ahli v Gaze ovlivnilo průběh války?

My – tedy muži (a ženy) – máme silnou tendenci vrhat se vždy na nejnovější události jako na ty nejdůležitější ze všech. Poté, co došlo k útoku na nemocnici, Hamás rychle obvinil Izrael, což způsobilo, že jeho nepřátelé skákali radostí a Izraelci se začali obávat o mezinárodní podporu, kterou jejich země tak naléhavě potřebuje. Jakmile se ukázalo, že to byla raketa vypálená Islámským džihádem, která napáchala škody a zabila lidi, věci se vrátily víceméně do "normálu". To znamená, že obě strany se drží své strategie. Hamás posílá rakety na Izrael v naději, že zabije a zraní co nejvíce lidí. A izraelská armáda se snaží "dostat" co nejvíce teroristů, aby s tím přestali.

Prezident Biden navštívil Izrael a zůstal asi pět hodin. Čeho dosáhl?

Původním cílem návštěvy bylo: a) demonstrovat americkou podporu Izraeli; b) pomoc při získávání humanitární pomoci obyvatelům Gazy; c) svést dohromady palestinské, jordánské a egyptské lídry v naději, že naleznou nějaké řešení krize. Prvního a druhého z těchto cílů bylo možná dosaženo, alespoň do určité míry. Pokud jde o třetí, žádný pokrok.

Dojde k totální izraelské invazi do pásma Gazy?

Doufám, že ne. Pásmo je jedním z nejhustěji obydlených a urbanizovaných kousků země na světě. Jako by to nestačilo, obyvatelstvo patří k nejmladším – plná polovina z nich je mladší devatenácti let. V nesčetných případech kombinace nezaměstnanosti a chronického nedostatku znamená, že tito lidé nemají co ztratit, což zvyšuje jejich nenávist k Izraeli a mění je ve snadné cíle pro náboráře Hamásu.

Jak ukázalo například obléhání Leningradu a Stalingradu za 2. světové války, městský terén, pokud je řádně bráněn, může pro útočníka představovat obrovské problémy. Čím hlouběji se v něm brodí, tím větší jsou jeho problémy, jako je přísun zásob a posil, přepady, evakuace raněných atd.

A co Hizballáh v Libanonu? Zapojí se do boje, nebo zůstane mimo?

Těžko říct. Hizballáh je tajnůstkářská organizace, do které je notoricky těžké proniknout. Její vůdci jsou zatím ve svých prohlášeních o podpoře Hamásu téměř zuřiví; v posledních několika dnech se jejich útoky na Izrael stupňují. Zdá se, že testují vody – nebezpečná hra, která může každou chvíli eskalovat.

Sýrie a Írán?

Po dvanácti letech více či méně intenzivní občanské války nemá Sýrie téměř žádné ozbrojené síly, které by stály za zmínku. Ty, které má, jsou zaneprázdněny bojem proti svým domácím nepřátelům. Íránci poskytli politickou a logistickou podporu a možná pomohli Hamásu při plánování útoku. V současné době vydávají nejrůznější výhružné zvuky. Nicméně, a možná proto, že se obávají možné americké hrozby a/nebo jaderné eskalace, zdá se, že udělali jen málo pro to, aby je proměnili ve skutečnost.

Zbytek arabského světa?

Válka staví arabské vlády před dilema. Na jedné straně, než nepřátelství začalo, stále více z nich buď podepisovalo mír s Izraelem, nebo se k němu blížilo. Na druhé straně mnozí pociťují tlak svých národů, které jsou méně nakloněny míru než jejich vlády. Budou-li nepřátelské akce v Gaze a jejím okolí pokračovat, lze jistě očekávat negativní politické dopady, včetně přerušení diplomatických vztahů v případech, kdy je to relevantní. Ale válka? Pouze v případě, že by Izrael čelil bezprostřednímu kolapsu.

Mezinárodní "systém"?

Zapojeno je mnoho zemí. Kromě Libanonu to byla Sýrie a Írán, také Jordánsko, Saúdská Arábie, Spojené státy, Rusko, Čína a EU. Spojené státy slíbily, že budou stát při Izraeli. Nicméně záznamy – Vietnam, Irák, Afghánistán (dvakrát) – způsobují, že tento slib vypadá poněkud pochybně. Rusko a Čína jsou ve spolku s Íránem, ale naštěstí existují limity toho, co mohou udělat. A EU? Protože jsem Holanďan, použiji k jejímu popisu holandský výraz: klootzakken (šourek). Beznadějní zbabělci, kteří umí jen mluvit.

Myslíte si, že to může být začátek 3. světové války?

Považuji to za vzdálenou možnost. Ale ano, mohlo by to tak být.

Vraťme se k Izraeli a Hamásu, kdo vyhraje?

Vítězství znamená zlomit vůli nepřítele tak, aby přestal klást odpor. V tuto chvíli si nedokážu představit, že by se to dělo na obou stranách; buď jsou příliš dychtiví ve snaze využít úspěchu (Hamás), nebo jsou příliš zaneprázdněni lízáním si ran a obnovováním rovnováhy (Izrael). V takovém případě bude platit Voltairův výrok o imaginární bitvě mezi Avary a Bulhary. Oba budou zpívat mši, každý ve svém vlastním táboře.

Co nás tento boj může naučit o budoucnosti války?

Ve své nejznámější knize Transformace války (1991) jsem tvrdil, že budoucností války je partyzán a terorismus. Zdá se, že tato předpověď se naplňuje, že?

V rychle se měnícím světě jsou pokaždé, když vypukne válka, média zaplavena zprávami o technologických zázracích, které zplodila. To je pochopitelné; z delšího úhlu pohledu by však člověk mohl tvrdit, že nejdůležitějším poučením je, že válka stále zůstává válkou. 

Zahrnuje její povahu jako násilného střetu mezi dvěma (nebo více) válčícími stranami, z nichž každá má alespoň částečně svobodu dělat, co se jí zlíbí; obrovské výzvy, fyzické i duševní, které představuje pro ty, kteří ji řídí a bojují proti ní; její kořeny spočívají v zájmu na jedné straně a čiré nenávisti na straně druhé; její tendence pojmenovávat nejbrutálnější vlastnosti člověka a přimět je, aby se šířily; její tendence k eskalaci, a tím se vymyká nejen politické kontrole, ale i jakékoli racionální kalkulaci; úlohu, kterou hrají skrytý pohyb, klam a překvapení; její závislost na sociálním složení společností, které ji vedou; a mnoho dalších věcí, které dohromady dělají při jejím utváření tolik, jako libovolný počet počítačů, raket a dronů.

Zdroj v angličtině: ZDE