Skutečná hodnota dětí pro politiky tohoto státu
19. 10. 2023 / Boris Cvek
Právě jsem si poslechl v Radiožurnálu reportáž o tom, jak těžké je sehnat kuchaře či kuchařky do školních jídelen. Platy jsou prý taky nízké, že nemohou konkurovat soukromé aféře. Ani školy ani obce nemají peníze na skutečné zlepšení situace.
Proč by ostatně příprava jídel pro „naše děti“ měla být prioritou, že? Jenom blázen by mohl chtít, aby nějaký kuchař nebo kuchařka ve školní jídelně svým platem mohli vynikat nad soukromé služby. Vždyť v těch jídelnách jedí jenom děti, takový fakticky bezvýznamný póvl, který může být rád, že vůbec dostane kus žvance. Prý naše budoucnost. Kdepak! Za covidu se ukázalo, kde jsou priority státu, a na školních jídelnách to vidíme opět.
Hlavně ale musíme řešit demografickou krizi, na tom se všichni shodnou. Bez školek, bez jídelen, bez částečných úvazků, bez pediatrů a dětských psychiatrů, bez úcty k životu dítěte a jeho potřebám. A stabilizaci státního rozpočtu zaplatí samozřejmě především rodiny s dětmi. Jak jinak.
Vlastně jsem tento týden nic nenapsal o nedělních Otázkách V. Moravce. Není ale o čem psát. Pořád ty tahanice o úsporách, o rozpočtu, o tom kdo za co může. A věřili byste, že ani paní Maláčová, mnohými považována za ultralevicovou političku, nezmínila, že nejbohatší Češi vydělali za poslední rok dalších 400 miliard navíc?
Naopak ekonom Daniel Münich nedávno sdílel na Facebooku odhady, podle kterých by se u nás, pokud bychom měli zdanění na průměru EU, vybralo se do veřejných rozpočtů o 350 miliard korun ročně více. A rozpočet by byl sanován, ještě by zbylo.
Ostatně také v pořadu ČRo Plus, v němž renomovaná novinářka Jana Klímová, zaměřená na ekonomiku, vede rozhovory s různými důležitými lidmi, člověk přijde na zajímavé věci. Např. v Polsku existuje shoda napříč politickým spektrem, že nulová DPH na potraviny je dobrá, protože potraviny musejí kupovat chudí lidé. Tak je to i v Británii, mnohem déle než v Polsku. A dokonce v Polsku, v tom hospodářském tygru, kterého obdivuje současná vláda, nechápou, co pořád máme s tím škrtáním a sanováním rozpočtu. Pro ně je prioritou rozvoj společnosti, ne rozpočet.
U nás se ale kromě uhranutí rozpočtem prosazuje teze, že DPH nemůže být nástroj sociální politiky, prý to tak mají v Dánsku jako jediném státu v Unii. Tak jo, pojďme kopírovat Dánsko, ale ve všem. To samozřejmě nikdo nechce, nejméně pak pravice a zástupy ekonomů. A co děti, mají se kde najíst? Děti? Na těch samozřejmě nesejde. Podle skutků poznáme, co se vlastně chápe jako skutečná hodnota tohoto státu. Nejvyšší hodnotou jsou rostoucí majetky těch nejbohatších, to je zcela jasné.
Diskuse