Toto je ruský způsob války. Putin se neštítí středověké brutality

2. 3. 2022

čas čtení 6 minut


Ruskou praxí je obléhání měst, útoky na civilisty a hladomor - nemůžeme Ukrajinu ponechat tomuto strašlivému osudu

Pokud bude současná ruská taktika pokračovat, způsobí humanitární katastrofu takového rozsahu, jakou Evropa nezažila již několik desetiletí


Ruské ostřelování města Charkov znamenalo začátek nové fáze jeho kampaně proti Ukrajině - a zdá se, že bylo načasováno tak, aby posílilo požadavky Moskvy na jednání mezi Ukrajinou a Ruskem, která se ve stejnou chvíli konají v Bělorusku, píše britský výzkumník  Keir Giles.

Neúspěch při dosažení rychlého vítězství na Ukrajině, které Vladimir Putin zřejmě očekával, bude znamenat, že se země ocitne tváří v tvář schopnosti Ruska vyhrávat války nikoliv prostřednictvím obratného použití moderní techniky a motivovaných, profesionálních vojáků, ale prostřednictvím umlácení protivníků na dálku.

 

Ruský způsob vedení války zůstává konzistentní, protože trvale přináší úspěch. A to zahrnuje cílení na obydlené oblasti, aby to způsobilo co největší utrpení civilistů a donutilo to oběti se podřídit, aby toto utrpení skončilo. Útok na Charkov může být jen prvním případem středověké úrovně brutality a krutosti, která byla způsobena civilnímu obyvatelstvu Ukrajiny - jen je o to ničivější, že Rusko používá ničivé zbraně 21. století.

Rusko pravděpodobně zopakuje to, co považuje za vítěznou válečnou taktiku obléhání měst a využívání ničení jejich infrastruktury k tomu, aby jejich obyvatelé čelili nesnesitelným podmínkám. Otázkou může brzy být, jak dlouho budou moci miliony Ukrajinců, kteří zůstali ve velkých městech, přežívat v podzemních krytech, zatímco Rusko se jim bude snažit odepřít přístup k potravinám, vodě a zdravotnickému materiálu. Jediným brzdícím faktorem ruského ničivého tažení bude pravděpodobně vědomí, že do měst, která byla proměněna v trosky, se hůře proniká  než do těch, která lze obsadit v neporušeném stavu.

Myslet si, že Rusko se neuchýlí k teroristickým kampaním, aby dosáhlo svých válečných cílů, znamená ignorovat příklad Čečenska a také ruské intervence v Sýrii. Tam si mnozí zpočátku mysleli, že ruské bombové a raketové údery na civilní infrastrukturu včetně nemocnic, škol a čističek vody jsou výsledkem nekompetentnosti nebo omylu. Teprve postupně si uvědomili, že se ve skutečnosti jednalo o záměrnou politiku - co nejrychlejší ukončení konfliktu tím, že se zajistí potlačení podpory civilního odporu.

Na Ukrajině Rusko podle všeho zatím chemické zbraně nepoužilo. Po zkušenostech ze Sýrie však Moskva nepochybuje o jejich ničivém účinku jako teroristické zbraně a nikdo by neměl být překvapen, pokud a kdy se objeví.

Rusko, které bylo vždy odolné vůči západnímu zděšení a odsouzení, neomezuje v jeho jednání nic. Je jen málo pravděpodobné, že by Rusko odradila i vyhlídka na pobouření doma, i kdyby vědomosti o tom, co jeho armáda dělá v zahraničí, pronikly k domácímu publiku. Moskva předem podnikla kroky k tomu, aby se pravda nedostala k ruskému obyvatelstvu. Zákaz ruským médiím používat při popisu konfliktu s Ukrajinou slova "válka" nebo "invaze" navazuje na desetiletí příprav na zabezpečení ruského "národního informačního prostoru" před nepohodlnými skutečnostmi.

A i když sankce začínají tvrdě dopadat na obyčejné lidi a ruská vláda se snaží omezit škody na své ekonomice, prostor pro nespokojenost veřejnosti nebo protesty, které by mohly něco změnit, byl rovněž předem vyloučen. Rusko nejenže již prokázalo ochotu brutálně potlačovat protesty vlastních občanů, ale má v záloze i značné kapacity, jak jim způsobit masové ztráty, pokud by to situace vyžadovala.

Také na frontách jsme sice viděli videa dezorientovaných a demotivovaných ruských vojáků, kteří se dostali do zajetí, ale pokračující bombardování ukrajinských měst ukazuje, že těch, kteří jsou ochotni uposlechnout rozkazů k páchání válečných zločinů, je mnohem více.


Jednou z mnoha tragédií této války je, že jediné, co Západ Ukrajině před jejím začátkem hojně dodával, byly promarněné příležitosti. Nyní bude chtít Rusko rychle zvítězit, než se masivně zvýšená pomoc Ukrajině, kterou oznámili její západní partneři, stihne vstřebat do jejích ozbrojených sil a vybudovat odolnost a schopnost čelit ruskému náporu. Překvapivý obrat v přístupu Evropy k Moskvě, který jsme viděli v posledních dnech, poskytne Ukrajině tolik potřebnou podporu její schopnosti vzdorovat - pokud to nebude příliš málo a příliš pozdě. Vedle vojenských dodávek, jako jsou zbraně, munice a neprůstřelné vesty, však bude Ukrajina zoufale potřebovat lékařskou pomoc a humanitární podporu pro obrovské množství vysídlených lidí.

A to není jen naléhavá výzva pro Ukrajinu. Možnost ruského vojenského úspěchu či neúspěchu je v tuto chvíli stále otevřenou otázkou. Jedno je však nepochybné: pokud bude současná ruská taktika pokračovat, způsobí humanitární katastrofu takového rozsahu, jakou Evropa nezažila již několik desetiletí. Spolu s rychlou obnovou konvenční vojenské obrany se státy EU a Spojené království musí připravit na sociální dopady, které to nevyhnutelně přinese. Přesuny obyvatelstva na západ budou srovnatelné s přesuny na konci druhé světové války, kdy Rusko znovu upevňovalo svou moc nad zeměmi východní Evropy. Není pochyb o tom, že Rusko pak bude chtít využít přílivu uprchlíků k tomu, aby poškodilo Západ - naváže tak na své pokusy z let 2015-16 proti Norsku a Finsku, kdy ruský organizovaný zločin mohl využívatt situace, a z loňského roku proti Polsku, kdy byly proudy migrantů manipulovány a brutalizovány Putinovými blízkými spojenci v Bělorusku.

Na samotné Ukrajině však bude chtít Rusko brzy postavit prezidenta Zelenského před děsivou volbu: pokračovat v odporu a bojovat za svobodu a nezávislost za strašlivou cenu v podobě úmrtí civilistů a zničení ukrajinských měst; nebo přijmout ruské podmínky pro zachování života i za cenu opětovného podřízení se vládě Moskvy.


 
Zdroj v angličtině ZDE  

1
Vytisknout
7818

Diskuse

Obsah vydání | 4. 3. 2022