Putinova válka je pro EU přelomovým okamžikem - dny "Nikdy více!" jsou zpět
4. 3. 2022
čas čtení
6 minut
Invaze na Ukrajinu náhle a brutálně vrátila členské státy zpět k základnímu principu evropského projektu
Tlumočníci v Evropském parlamentu obvykle znějí tak monotónně a mechanicky, že i dobře odpočatí posluchači mají problém zůstat vzhůru. Když však ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v úterý promluvil na parlamentním zasedání prostřednictvím videospojení, stalo se něco mimořádného: člověk, který jeho slova přenášel do angličtiny, byl tak dojatý, že slyšitelně bojoval s tím, aby zadržel slzy. "Bojujeme ... jen za naši zemi ... a za naši svobodu," řekl, pak popotáhl a hlas se mu téměř zlomil, když Zelenskij v khaki tričku někde, co vypadalo jako bunkr, prohlásil: "Přestože ... všechna města naší země jsou nyní zablokována ... nikdo do nich nevstoupí a nezasáhne do svobody a naší země."
To je jen jeden z mnoha příkladů toho, jak brutální válka Vladimira Putina na Ukrajině otřásá Evropany v samých základech. Dlouho si mysleli, že válka je na evropském kontinentu nemožná, a nyní jsou šokováni - a v rozpacích - z toho, že Ukrajinci musí nejen bránit svou zemi před ruskou agresí, ale musí také bránit demokracii, svobodu a právo suverénních států určovat svůj osud - tedy principy, na nichž stojí Evropská unie, píše Caroline de Gruyterová.
Proto dnes 27 členských států, které jsou notoricky rozhádané a pomalé, pokud jde o rozhodování v Bruselu, projevuje nyní tak pozoruhodnou rozhodnost - zejména v otázkách zahraniční politiky a obrany, které tradičně raději ponechávají na národní úrovni. V uplynulém týdnu odřízla EU ruské banky od platebního systému Swift, financovala nákup zbraní, které měly být poslány na Ukrajinu (paradoxně z fondu nazvaného Evropský mírový nástroj), zablokovala ruské propagandistické kanály RT a Sputnik a uzavřela evropské nebe pro letadla směřující do Ruska a z Ruska. Parlament dokonce zatleskal myšlence ukrajinského členství v EU, ačkoli většina členských států zůstává skeptická, protože tento proces trvá roky.
Evropský vlak poháněný emocemi se rozjíždí tak rychle, že někteří varují před Putinovou hrozbou jaderné eskalace - zdůrazňují, že USA a evropské země nebudou na Ukrajině přímo bojovat.
Přesto je nyní potřeba silné teritoriální obrany na prvním místě - nejen v Německu, které právě zdvojnásobilo svůj obranný rozpočet na rok 2022, ale dokonce i ve vojensky neutrálním Finsku a Švédsku, které na Ukrajinu posílají zbraně. Ani jeden z těchto severských členů EU není v NATO, ačkoli oba s ním úzce spolupracují. Podpora veřejnosti pro členství v NATO výrazně roste. V Rakousku, kde normálně vládne antiamerikanismus, probíhají podobné diskuse. Bývalý rakouský velvyslanec v Moskvě řekl veřejnoprávnímu rozhlasu, že Rakušané najednou zjišťují, že "NATO je naše bezpečnost", a dodal: Das sind neue Zeiten ("Jsou to holt nové časy").
Putinova válka nyní dominuje debatám EU o řadě dalších politických strategií. Po patnácti letech jednání Brusel náhle souhlasil s připojením Ukrajiny a Moldavska (hrozí, že bude další na Putinově seznamu) k evropské elektrické síti. Ministři zemědělství EU jednali o dodatečných dodávkách pšenice, potravin a hnojiv do zemí, které jsou závislé na dodávkách z Ukrajiny. Změní se dokonce i měnová politika eurozóny. Žádná země nebude trestána za rozpočtové deficity a vzhledem k rostoucímu proměňovánií světových rezervních měn ve zbraně se členství v eurozóně stane více než jen formou ochrany proti kurzovým otřesům nebo způsobem, jak podpořit obchod uvnitř EU - bude to geopolitická pojistka. Za těchto okolností by se mohl rozplynout nizozemsko-německý odpor vůči společnému zadlužování (eurobligace).
Polsko a Maďarsko, dosud neochotné přijímat uprchlíky, náhle otevřely hraniční přechody pro - pravda - bílé, křesťanské uprchlíky. Polští dělníci v Belgii naskakují do aut a jedou na východ pomáhat Ukrajincům, kteří prchají před válkou. Týden ruského bombardování vyhnal z Ukrajiny do sousedních zemí EU více než milion lidí. Agentura OSN pro uprchlíky UNHCR očekává příchod dalších 4 až 5 milionů V roce 2015 vedl příchod milionu syrských uprchlíků k politickým zmatkům v celé Evropě, nyní žádná panika nepanuje. Podle Huga Bradyho z Mezinárodního centra pro rozvoj migrační politiky ve Vídni spíše je to tak, že : "Východoevropské země mají nyní svůj merkelovský moment 'Wir schaffen das' - 'To zvládneme'.
Německo-francouzský spisovatel a politolog Alfred Grosser napsal v knize Wie anders sind die Deutschen (Jak jiní jsou Němci), že Josif Stalin si zaslouží první cenu Karla Velikého za zásluhy o evropskou integraci, protože bez sdíleného transatlantického strachu z komunistického totalitarismu "by[evropské] společenství nikdy nevzniklo".
Strach z Putina má nyní podobnou funkci. Sbližuje USA a Evropu, prozatím tlumí vnitřní rozpory v EU a dává jasně najevo, že NATO není, jak kdysi naznačil francouzský prezident Emmanuel Macron, "mozkovou mrtvolou", ale konečným garantem míru v Evropě.
Zdá se, že Putinova invaze "tlačí EU k centralizaci rychleji než kdykoli předtím v její historii", tvrdili tento týden ve Washington Post Kathleen McNamarová a Daniel Kelemen, profesoři z Georgetownské a Rutgersovy univerzity. V současné době je to velmi dynamické. Nepochybně se však brzy znovu objeví rozpory mezi členskými státy EU. To se stává vždycky. A EU se s nimi jako vždy vypořádá - proto byla přece zřízena.
Jedno je však jisté: kvůli Putinově válce Evropané zjistili, že věta "Nikdy více" je se vrátila na scénu.
Caroline de Gruyterová je evropskou korespondentkou a sloupkařkou nizozemského deníku NRC Handelsblad a časopisu Foreign Policy.
5970
Diskuse