Putin má za sebou řadu zvěrstev. Jak daleko zajdou ruské jednotky na Ukrajině?
4. 3. 2022
Již jsme svědky nevybíravého používání kazetové munice a odpalování balistických raket a raketového dělostřelectva v civilních oblastech
Vzhledem k tomu, že ruské jednotky, které vtrhly na Ukrajinu, čelí silnějšímu a účinnějšímu odporu, než Kreml pravděpodobně předpokládal, je velkou otázkou, co bude následovat. Ruská armáda se v minulosti reagovala na odpor závažným porušováním válečného práva, záměrně se zaměřnovala na civilisty a vystavovala je nerozlišujícím a nepřiměřeným útokům.
V letech 2015 až 2016 ruské a syrské bombardování do značné míry zdevastovalo opozicí ovládané části východního Aleppa, největšího města v zemi podle počtu obyvatel. Vzhledem k tomu, že obyvatelé trpěli děsivým obléháním i nevybíravými útoky kazetovou municí a barelovými bombami, zápalnými zbraněmi a vysoce explozivními bombami, opoziční síly se nakonec vzdaly, píše Kenneth Roth,
Stejnou taktiku ruské jednotky zopakovaly i později, ve východní Ghútě a Idlibu, se stejně ničivými výsledky. Záměrně bombardovaly nemocnice, trhy, školy a obytné domy, v některých případech opakovaně. Cílem bylo ztížit život civilistům natolik, aby odešli, čímž by se izolovaly opoziční síly a usnadnil by se postup syrských pozemních jednotek.
Přesto v Aleppu a Idlibu ruské síly operovaly především z oblohy. Vzhledem k angažovanosti ruských pozemních sil na Ukrajině je asi nejbližší analogií k dnešní situaci druhá válka v Čečensku v letech 1999-2000, kdy ruské jednotky naprosto zdevastovaly hlavní město Groznyj drtivou ukázkou nevybíravé palebné síly. V roce 2003 OSN údajně označila Groznyj za "nejvíce zničené město na světě". Ruské síly rovněž spáchaly několik masakrů, mučily a násilně mizely tisíce lidí a dopouštěly se dalších závažných trestných činů při "likvidačních" operacích.
Již nyní se objevují náznaky, že ruské síly na Ukrajině postupují podobně nevybíravým směrem, ale na to je ještě brzy. Ruské jednotky na východě země používají kazetovou munici, která ohrožuje civilisty nejen při svém prvotním použití, ale také tím, že po sobě zanechává značné množství nevybuchlé munice. Ačkoli se Rusko ani Ukrajina nepřipojily ke smlouvě zakazující kazetovou munici, tyto útoky porušují zákaz nerozlišujícího válčení, který je dlouhodobou součástí mezinárodního zvykového práva kodifikovaného v Ženevských úmluvách a jejich protokolech, jež obě vlády ratifikovaly.
Kromě toho, že ruské síly odpalují balistické rakety a raketové dělostřelectvo, používají výbušné zbraně s plošnými účinky, které jsou v obydlených oblastech naprosto nevhodné. A možná se chystají obklíčit a obléhat hlavní město Kyjev a druhé největší město Charkov. Ačkoli je obléhání zákonnou taktikou, může připravit půdu pro další závažné zločiny proti civilistům v obléhané oblasti.
Co tedy lze udělat, aby se zastavila zhoršující se spirála nevybíravých válečných akcí, které by ohrozily nespočet ukrajinských civilistů? Hodně se hovoří o tom, že četné příspěvky o útocích na sociálních sítích by mohly sloužit jako odstrašující prostředek tím, že by dokumentovaly a zveřejňovaly případné válečné zločiny. Útoky v Sýrii však byly rovněž yzdokumentovány videozáznamy a šířeny na sociálních sítích bez dostatečného účinku.
V případě Idlíbu však mezinárodní tlak zafungoval a zastavil cílené bombardování civilních objektů. Vojenský tlak tureckých bezpilotních letounů na syrské jednotky, diplomatický tlak francouzského prezidenta Emmanuela Macrona a tehdejší německé kancléřky Angely Merkelové a opakované odsouzení ze strany členů Rady bezpečnosti OSN dokázaly v březnu 2020 ruské útoky zastavit. Ty z velké části obnoveny nebyly.
Politický zájem Ruska je však vyšší na Ukrajině, kde je nyní v sázce Putinův odkaz. A na Kreml byl již vyvinut mnohem intenzivnější tlak než v Sýrii.
Potenciálním zmírňujícím faktorem zůstává vyhlídka na mezinárodní stíhání za válečné zločiny. Vzhledem k tomu, že Sýrie nikdy nepřistoupila k Mezinárodnímu trestnímu soudu (ICC), nemá tento soud jurisdikci nad závažnými zločiny, které tam byly spáchány. Valné shromáždění OSN však zřídilo orgán se sídlem v Ženevě, který má shromažďovat a uchovávat důkazy o závažných zločinech. Přispělo k vnitrostátním stíháním syrských představitelů, zejména v Německu, v rámci konceptu univerzální jurisdikce. Ale přestože organizace Human Rights Watch vysledovala odpovědnost velení za válečné zločiny v Idlibu až k Putinovi, žádný ruský představitel nebyl obviněn. Není pozdě s tím začít.
A co víc, Mezinárodní trestní soud má jurisdikci nad závažnými zločiny spáchanými na Ukrajině na základě svědectví předložených ukrajinskou vládou. Prokurátor ICC již oznámil zahájení vyšetřování a 39 členů soudu ho podporuje. Mezinárodní společenství by nyní mělo zajistit, aby toto vyšetřování a širší činnost soudu byly plně financovány.
V konečném důsledku může být nejsilnějším odstrašujícím prostředkem proti zvěrstvům ruské armády ruský lid. Desetitisíce Rusů vyšly na protest do ulic, a to i přes velkou pravděpodobnost zatčení. Více než milion lidí podepsalo protiválečnou petici a různé významné osobnosti - umělci, hudebníci, akademici, spisovatelé - podepsali otevřené dopisy proti válce.
Mimořádná jednání o Ukrajině na Valném shromáždění OSN a v Radě OSN pro lidská práva právě přinášejí celosvětové odsouzení a vytvoření zvláštního mechanismu pro monitorování, podávání zpráv a shromažďování důkazů o válečných zločinech na Ukrajině. Tyto orgány OSN by měly vytvořit podobný mechanismus i pro represe v Rusku. Ze stejného důvodu by se měly světové vlády při uvalování cílených sankcí na osoby se spoluúčastí na válce a represích co nejvíce vyhnout poškozování obyčejných Rusů. Stát na straně ruského lidu, který se snaží omezit Putinovu brutální taktiku, může být nejlepším nástrojem, který máme k dispozici, abychom zabránili tomu, že se Kyjev a Charkov stanou dalším Aleppem a Grozným.
Kenneth Roth je výkonným ředitelem organizace Human Rights Watch.
Zdroj v angličtině ZDE
Diskuse