Hlas k ukrajinské válce zevnitř ruské FSB?

7. 3. 2022

čas čtení 15 minut
  • Na serveru Gulagu.net se objevil rozsáhlý text autora, který už tam v minulosti přispíval a který se označuje za insidera ruské služby FSB. 

Budu rovnou upřímný: Celé ty dny jsem skoro nespal, skoro celou dobu v práci, hlava se mi lehce vznáší, jako v mlze. A z přepracovanosti už někdy chytám stavy, jako by tohle všechno nebylo skutečné.

Upřímně řečeno, Pandořina skříňka je otevřena - do léta začne skutečný horor světového rozsahu - globální hladomor je nevyhnutelný (Rusko a Ukrajina byly klíčovými světovými dodavateli obilí, letos bude úroda menší a logistické problémy přivedou katastrofu do vrcholného bodu).

Nemohu vám říci, čím se nahoře řídili při rozhodování o operaci, ale teď na nás metodicky vypouštějí všechny psy. Nadávají nám za analytiku - to je pro mě osobní záležitost, takže vysvětlím, proč je všechno jinak.

V poslední době jsme stále více tlačeni k přizpůsobování zpráv požadavkům vedení – kdysi jsem se tohoto tématu dotkl. Všichni ti političtí konzultanti, politici a jejich suita, lobbyisté – to vše vytvořilo chaos. Silný.

A co je nejdůležitější - nikdo nevěděl, že bude taková válka, před všemi to utajovali. Tady je příklad: Žádají vás (doslovně) posoudit možnost udržení pořádku v různých podmínkách, včetně útoku meteority na vězení. Chcete upřesnit, jak je to s těmi meteority, říkájí vám - je to kvůli výpočtům, nic takového se nestane. Chápete, že že zpráva bude jen pro parádu, ale musí být napsána vítězným stylem, aby nepřišly otázky, říkají, proč máte tolik problémů, opravdu jste pracovali špatně. Obecně napíšete zprávu, že když spadne meteorit, máme vše pro odstranění následků, jsme skvělí, vše je v pořádku. A vy se soustředíte na úkoly, které jsou skutečné – stejně nemáme dost sil. A pak najednou opravdu házejí meteority a očekávají, že vše bude podle vaší analýzy, která byla napsána z rychlíku.

Přesně proto jsme úplně v háji - nechci použít jiného slova. Ze stejného důvodu nemáme obranu proti sankcím: Je docela možné, že Nabiullina bude obviněna z nedbalosti (spíše podřízení z jejího týmu), ale za co mohou? Nikdo nevěděl, že bude taková válka, takže se na takové sankce nikdo nepřipravoval. Toto je odvrácená strana tajemství: Když to nikdo neřekl, kdo by pak mohl počítat s tím, o čem se nedozvěděl?

Kadyrov šílí. A div že nezačal konflikt s námi: Možná i Ukrajinci rozšířili dezinformace, že jsme to byli my, kdo v prvních dnech operace předal trasy Kadyrovových speciálních jednotek. Byli tam za pochodu příšerným způsobem rozstříleni, ještě nezačali bojovat, ale byli prostě na některých místech roztrháni na kusy. A už to fičí: Byla to FSB, kdo prozradil trasy k Ukrajincům. Takovou informaci nemám, dávám jí 1-2% za spolehlivost (nelze to úplně vyloučit).

Blitzkrieg se podělal. Splnit úkol je teď prostě nemožné: Pokud by v prvních 1-3 dnech zajali Zelenského a vládní představitele, obsadili všechny klíčové budovy v Kyjevě, nařídili by jim vydat rozkaz vzdát se - ano, odpor by se snížil na minimum. Teoreticky. Ale co dál? I v této ideální variantě existoval neřešitelný problém: S kým jednat? Pokud svrhneme Zelenského - dobře, s kým podepíšeme smlouvy? Pokud se Zelenským, po jeho sesazení už ty papíry nebudou stát za nic. Opoziční strana OPZŽ odmítla spolupracovat, zbabělec Medvědčuk utekl. Je tam jiný lídr, Bojko, ale odmítá s námi pracovat, ani jeho vlastní lidé by to nepřijali. Chtěli jsme vrátit Carjova, ale proti tomu byli i naši. Znovu instalovat Janukovyče? A jak? Jestli říkáme, že okupace není možná, tak libovolnou naši vládu tam svrhnou za deset minut potom, co se stáhneme. Okupace? A kde vezmeme tolik lidí? I při minimálním odporu místních potřebujeme nejméně 500 000 lidí. Nepočítám systém zásobování. A existuje pravidlo, že nahrazování špatné kvality řízení množstvím věci ještě zhorší. A opakuji, to by bylo v ideálním případě, který nenastal.

A co teď? Mobilizaci nemůžeme vyhlásit ze dvou důvodů:

1) Rozsáhlá mobilizace podkope situaci uvnitř země: Politickou, ekonomickou, sociální.

2) Logistika je přetížena už teď. Vyšleme mnohonásobně větší kontingent, a co bude výsledkem? Ukrajina je rozsáhlá země. A úroveň nenávisti k nám teď vrcholí. Naše silnice prostě nepřipustí takové zásobovací konvoje - všechno se zastaví. A neuřídíme to - protože panuje chaos.

A tyto dva důvody působí zároveň, i když k rozbití všeho stačí i jeden.

Pokud jde o ztráty: Nevím, kolik jich je. Nikdo to neví. První den dva ještě existovala kontrola, teď nikdo neví, co se tam děje. Možná ztratili spojení s hlavními jednotkami. Mohou se objevit a mohou se pod útokem rozložit. A ani velitelé nemusejí vědět, kolik jim kde zrovna utíká vojáků, kolik jich zahynulo, kolik zajato. Mrtvých budou řádově tisíce. Může to být deset tisíc, může být pět tisíc, a možná jen dva tisíce. Ani ve štábu to přesně nevědí. Ale mělo by to být spíše k deseti. A sbory donbaských republik teď nepočítáme - to si sledují samy.

Kdybychom teď zabili Zelenského nebo ho zajali - už to nic nezmění. Co se týče úrovně nenávisti k nám, je tam už Čečensko. A i ti, kdo k nám byli loajální, teď vystupují proti. Kvůli tomu, co nahoře plánovali, kvůli tomu, co nám říkali, že taková varianta neexistuje, jen pokud nás napadnou. Protože vysvětlovali, že je třeba vytvořit maximálně důvěryhodnou hrozbu, abychom se pokojně dohodli na nezbytných podmínkách. Protože jsme zpočátku na Ukrajině připravovali protesty proti Zelenskému. Bez úvahy o našem přímém vstupu. Jednoduše řečeno vpádu.

Další civilní ztráty budou exponenciálně narůstat - a odpor proti nám bude také jen sílit. Vstoupit s pěchotou do měst už zkoušeli - ze dvaceti výsadkových skupin jen jedna zaznamenala podmíněný úspěch. Vzpomeňte na útok v Mosulu - jde o pravidlo, tak tomu bylo u všech států, nic nového.

Obléhat? Podle průběhu vojenských konfliktů v Evropě během posledních desetiletí obležení měst může trvat léta a přitom mohou dál fungovat. Humanitární konvoje z Evropy jsou otázkou času.

Máme podmínečný termín do června. Podmíněný - protože v červnu nám nezbude žádná ekonomika, nic nezbude. Celkově vzato příští týden dojde na jedné ze stran ke zlomu, jednoduše proto, že situace nemůže být v takovém přepětí. Neexistují žádná analytika - není možné vypočítat chaos, zde nikdo nemůže nic říci s jistotou. Jednejte intuitivně a dokonce podle emocí – ale tohle není poker. Sázky porostou v naději, že najednou nějaká varianta prorazí. Potíž je v tom, že i my se teď můžeme přepočítat a ztratit všechno v jediném tahu.

Celkově vzato, země je v bezvýchodné situaci. Neexistuje varianta možného vítězství a porážkou je všechno, co se může přihodit. Na 100 % jsme zopakovali začátek minulého století, kdy se rozhodli zaútočit na slabé Japonsko a získat rychlé vítězství, ale pak se ukázalo, že armáda je na tom prabídně. Pak začali válčit do vítězného konce, potom začali do armády na "převýchovu" přijímat bolševiky - byli to naprostí marginálové, mezi obyvatelstvem nikoho nezajímali. A potom nikomu neznámi bolševici přišli s protiválečnými hesly a dopadlo to...

Z plusů: Udělali jsme vše pro to, aby nedošlo ani k pokusu o masové odeslání trestanců na frontu. Pošlete tam tyhle a "sociálně beznadějné", politické vězně (aby uvnitř země nekalili vodu) - a duch armády se jednoduše propadne do mínusu. A protivník je motivovaný, mimořádně motivovaný. Bojovat umí, má dostatek velitelů střední úrovně. Zbraně má. Podporu také. Prostě jsme ve světě vytvořili precedent lidských ztrát.

Čeho se nejvíc bojíme: Nahoře jednají podle pravidla přebití starého problému novým. V mnoha ohledech z tohoto důvodu začal Donbas v roce 2014 - bylo třeba odvést pozornost zapadniků od tématu ruského jara na Krymu, proto donbaská krize musela na sebe strhnout pozornost a stát se předmětem vyjednávání. Ale začaly tam ještě větší problémy. Tehdy se rozhodli zatlačit na Erdogana se čtyřmi potrubími plynovodu South Stream a vstoupit do Sýrie - potom, co [íránský generál] Sulejmání předložil lživé prohlášení, aby vyřešil své úkoly. Nakonec se otázku Krymu uzavřít nepodařilo, v Donbasu jsou také problémy, South Stream byl seškrtán o polovinu kapacity a Sýrie se stala další pastí (odjedeme a Asada svrhnou, což z nás udělá idioty, ale sedět tam je obtížné a nesmyslné).

Nevím, kdo vymyslel "ukrajinský Blitzkrieg". Kdyby nám dali reálné vstupy, přinejmenším bychom řekli, že stávající plán je sporný, že je třeba mnohé přehodnotit. Velmi mnohé. Teď jsme spadli do exkrementů až po krk. A není jasné, co dělat. "Denacifikace" a "demilitarizace" nejsou analytické kategorie, protože nemají přesně formulované parametry, podle nichž lze určit úroveň splnění nebo nesplnění stanoveného úkolu.

Teď budeme čekat, jestli nějaký potrhlý poradce přesvědčí nadřízené, aby začali konflikt s Evropou pod požadavkem uvolnit nějaké ty sankce. Buď je uvolní, nebo bude válka. A pokud odmítnou? Teď nevylučuji, že se pak dostaneme do skutečného mezinárodního konfliktu, jako Hitler v roce 1939. A potom budou naše Z srovnávat se svastikou.

Existuje pravděpodobnost lokálního jaderného úderu? Ano. Ne na vojenské cíle (k ničemu to není - jde o zbraň k proražení obrany), ale s cílem zastrašit. Současně se chystá snaha všechno svést na Ukrajinu - Naryškin se svou SVR teď ryjí v zemi, aby dokázali, že Ukrajinci tajně vyrábějí jadernou zbraň.

Sakra, oni teď narážejí na to, co jsme dlouho studovali a rozebrali na prvočinitele: Nemůžete důkazy nakreslit na koleně a přítomnost specialistů a uranu (Ukrajina má hodně ochuzeného izotopu 238) nic neznamená. Tam je výrobní cyklus takový, že to nemůžete udělat nepostřehnutelně. Nemůžete ani nepostřehnutelně vyrobit „špinavou“ bombu, ale skutečnost, že jejich staré jaderné elektrárny dokážou produkovat plutonium na zbraně (reaktory jako REB-1000 ho produkují v minimálních množstvích jako „vedlejší produkt“ reakce) - tak tam Američané zavedli takovou kontrolu se zapojením MAAE, že byť i jen mluvit o tomto tématu je hloupost.

A víte, co začne za týden? No, možná i za dva. Padne to na nás teď tak, že nám začnou chybět hladová 90. léta. Zatímco burza měla zavřeno, Nabiullina vypadala, že dělá normální kroky – ale to všechno je jako ucpat díru v přehradě prstem. I tak proud prorazí a bude ještě silnější. Za 3, 5 nebo 10 dnů už se nic nerozhodne.

Kadyrov bije kopytem o zem nikoliv bezdůvodně - mají tam svá vlastní dobrodružství. Vytvořil si pro sebe obraz nejvlivnějšího a neporazitelného. A pokud jednou padne, sundají ho jeho vlastní lidé. Už nebude vlastníkem vítězného teipu.

Pojďme dál. Sýrie. "Kluci vydrží, na Ukrajině bude po všem - a tam v Sýrii to zase všechno posílíme." A teď tam mohou každou chvíli čekat, že kontingentu dojdou zdroje – a nastoupí takové vedro... Turecko blokuje úžiny – dopravit tam zásoby letadly, to je jako vytápět pec penězi.

Všimněte si, že se to všechno děje současně, ani nemáme čas dát vše na jednu hromadu. Máme situaci jako v Německu ve 43.–44. Hned na startu. Někdy už jsem z té přílišné únavy ztracený, jindy se zdá, že všechno se mi zdálo a byl to sen, že je všechno jako dřív.

Ve věznicích to bude mimochodem horší. Nyní se šrouby začnou utahovat do krve. Všude. Upřímně řečeno, čistě technicky to zůstává jedinou šancí, jak situaci udržet – už jsme v režimu totální mobilizace. Ale v takovém režimu se nedá dlouho zůstat a máme nejasnosti s načasováním a bude to jen horší. Kvůli mobilizaci řízení vždy sejde na scestí. Ano, a představte si: Můžete uběhnout sto metrů v maximálním nasazení, ale je špatné jít na maratonskou vzdálenost a rvát se ze všech sil. Tady jsme spěchali s ukrajinskou otázkou, jako bychom běželi sto metrů - a dostali se do běžeckého maratonu.

Jen cynicky dodám, že nevěřím, že V.V. Putin zmáčkne červené tlačítko, aby zničil celý svět.

Za prvé, rozhodnutí tam nepřijímá jeden člověk. A je tam hodně lidí – neexistuje žádné „červené tlačítko pro jednoho muže“.

Za druhé, existují určité pochybnosti, zda tam vše úspěšně funguje. Zkušenosti ukazují, že čím větší transparentnost a kontrola, tím snazší je identifikovat nedostatky. A kde není jasné, kdo a jak kontroluje, ale vždy bravurně hlásí úspěchy – tam je vždy všechno špatně. Nejsem si jistý, zda systém červených tlačítek funguje tak, jak je inzerováno. Kromě toho je nutné každých 10 let měnit plutoniovou náplň.

Za třetí, a to je to nejhnusnější a nejsmutnější, osobně nevěřím v připravenost obětovat se u člověka, který k sobě nepustí ani členy Rady federace, ani své nejbližší představitele a ministry. Ze strachu z koronaviru nebo z útoku, to je jedno. Pokud se bojíte pustit k sobě ty nejdůvěryhodnější lidi, jak si pak dovolíte zničit sebe a své blízké?

Kdyby něco - ptejte se, ale několik dní nemohu odpovědět. Jsme ve spěchu a úkolů je stále více.

Obecně jsou naše zprávy pikantní, ale všechno jde do...

Celý text v ruštině: ZDE

2
Vytisknout
10136

Diskuse

Obsah vydání | 8. 3. 2022