Můj návrat do reality v roce 2016, aneb Nic jiného než Sanders nám nezbývá

24. 2. 2020 / Boris Cvek

Na podzim roku 2016 jsem šel spát tu noc před vyhlášením výsledků prezidentských voleb v USA s klidným pocitem, že Clintonová musí vyhrát.

Jako středově naladěnému voliči mi její politická pozice vyhovovala, ale hlavně mne intelektuálně uspokojovalo, že přece rozhodovat budou středoví voliči, kteří zvolí Clintonovou jako menší zlo. Bylo to naprosto samozřejmé.


Dokonce jsem doufal, že Trump nedostane ani všechny republikánské hlasy. A jistěže tu byl ještě jeden argument: Clintonovou budou volit ženy, aby se Trumpovi pomstily, budou ji volit čermoši a hispánci, aby se vymezili vůči Trumpovu rasismu.

Nic z toho se nestalo. Probudil jsem se do kalného listopadového rána a z rádia mi říkali, že vyhrál Trump. Několik dní jsem pak hořce trávil tuhle ponižující lekci. Pomohly mi až podrobné výsledky z exit polls (odkaz níže).

Především republikáni volili Trumpa. To byla pro mne velká lekce. Někdo, kdo byl ještě před několika měsíci prakticky nepřijatelný pro Republikánskou stranu, pro stranu tradičního establishmentu, byl masově volen tradičními republikánskými voliči.

Televizní šašek a bankrotář z New Yorku s nezřízeným sexuálním životem, který zjevně nevěří v nic hodnotného, se stal tím, koho volily zástupy konzervativců, dokonce fanatických evangelikálů. Zřejmě ti všichni nějak pochopili, že jeho volbou vyhrají. A dnes je ta strana, která si říká Grand Old Party, strana Lincolnova, právě v zajetí tohoto muže, protože on je pro ni ten vítěz. Jedině ten, kdo porazí Trumpa, může dát Republikánské straně šanci, aby se z tohoto prokletí osvobodila.

Něčím podobným si zřejmě bude muset projít také Demokratická strana u Sanderse. Přitom Sanders nepochybně mnohem více ztělesňuje ideály Demokratické strany než Trump ideály republikánů. Sandersovy politické pozice lze velmi dobře srovnat s pozicemi velkého F. D. Roosevelta. Z pohledu západní Evropy jde o sociálního demokrata.

Největší šok při zkoumání exit polls pro mne byl však ten, že ženy Clintonovou nepodržely, že černoši nepřišli k volbám a že středoví voliči, kteří volili menší zlo, jako menší zlo identifikovali Trumpa. Od té doby nevěřím své intuici z roku 2016, že středový kandidát ve volbách proti Trumpovi získá masově středové voliče na svou stranu. Zejména pokud to bude kandidát washingtonského establishmentu, kandidát, Trumpovými slovy řečeno, „bažiny“.

Neříkám, že podle mého soudu musí Sanders Trumpa porazit, ale poučen zkušeností roku 2016 si myslím, že nic lepšího Demokratická strana nemá. Já sám bych asi raději volil Buttigiega nebo Warrenovou nebo Koblucharovou už jen proto, že jsou mladší. Jenže logika politiky je založena nikoli na osobních preferencích, ale na tom, kdo dokáže spojit pro sebe více voličů. Umírněný střed v Demokratické straně je rozbitý stejně jako naše středopravice, nebude možné ho sjednotit. Budou si muset zvolit buď Sanderse, nebo Trumpa.

A to bude pochopitelně další velký test. Sjednotí se demokratičtí voliči kolem Sanderse jako republikánští voliči kolem Trumpa? Získá Sanders ženy, černochy a hispánce (zdá se, že v Nevadě ho hispánci volili velmi přesvědčivě)? Dokáže porazit Trumpa na Floridě nebo v rezavém pásu? Nebo dokonce v Texasu? Pro člověka, který se velmi intenzivně zabývá politikou, bude tohle fascinující experiment a zdroj nového poznání.

Dvě malá poučení z exit polls.


0
Vytisknout
3112

Diskuse

Obsah vydání | 27. 2. 2020