Svět nebude reagovat na nejnovější hrůzy v Sýrii

9. 4. 2018



 

 


Na několik minut je nyní svět soustředěn na záběry hrůzy chemického útoku v Dúmě, nedaleko syrského hlavního města Damašku. Podobně jako po předchozích chemických útocích se nic nestane. Nic se nestalo, když se v roce 2015 fotografie mrtvého Alana Kurdiho utopeného tříletého uprchlíka, stala symbolem hanby, ani když podobným symbolem se stala fotografie Omrana Daqneeshe, chlapce vyhrabaného z trosek Aleppa, ani když loni došlo k útoku sárínem na Khan Sheikhun.


Nejste-li po Iráku už ochotni nikdy uvažovat o vojenské intervenci, podívejte se alespoň na důsledky nečinnosti. Je to poskvrna našeho kolektivního lidství, že zlo může pokračovat takto bez omezení:
Celé rodiny v krytech usmrceny plynem v Dúmě, ve východní Ghútě. Lidé skrývající se ve sklepích se udusili jedovatým plynem. Počet mrtvých více než 40.




Nemuselo tomu tak být, píše Matthew d'Ancona. Existovala chvíle, po masakru v Ghútě, kdy bylo možné donutit Asada, aby zasedl k vyjednávacímu stolu prostřednictvím intenzivní vojenské a diplomatické kampaně. Dlouhé příměří mohlo region stabilizovat, ovládnout soupeřící frakce a nabídnout možnost vyjednání míru, prostřednictvím úplné kantonizace basistické Sýrie.

Vyžadovalo by to mnoho tisíc mírových vojáků od OSN i znovu vybudování zničené syrské infrastruktury. Bylo by to obtížné, ale dalo se to udělat.

Tato strategie se neuskutečnila, protože tehdejší šéf britských labouristů Ed Milliband v srpnu 2013 odmítl podpořit apel Davida Camerona pro urgentní reakci na ten chemický útok.

Proč se to stalo? Zaprvé, Západ se dosud nezotavil z traumatu Iráku.

Zadruhé, nemáme realistickou doktrínu jak jednat s Ruskem. Poté, co jsme odmítli přijmout bývalé země sovětského bloku do rodiny svobodných států za pomoci moderního Marshallova plánu, zůstáváme i nadále nejistí ohledně toho, jak reagovat na to, čím se stalo Rusko.

Nevíme, co si počít s Putinovým kultem národního sebeurčení, krutého autoritářství a agresivní zahraniční politiky. V informační válce se Putinovi podařilo udělat hlupáky z té polokoule, která zahájila digitální revoluci, protože si tak rychle uvědomil, jak lze ve zbraň proměnit atraktivní digitální hračky.

Podporuju, je to nemódní, odpovědnost demokratických států chránit druhé lidi. Bylo to kodifikováno světovým summitem OSN v roce 2005. Ten poskytuje mandát pro "kolektivní užití síly" proti genocidě a proti masakrování civilistů. Silně podporuju velkomyslné mezinárodní dotace pro rozvojové země a  vášnivě věřím v povinnost bohatých států přijímat uprchlíky, píše autor.

Ale svět se od takovyých zásad odvrací, že? Západní státy budují zdi, odcházejí z Evropské unie, rozmělňují demokracii, přijímají izolacionistický populismus pravice.

Takže nečekejme, že svět proti hrůzám v Dúmě udělá proti tomu cokoliv podstatného.
0
Vytisknout
2130

Diskuse

Obsah vydání | 13. 4. 2018