Západ nese přímou vinu za katastrofální vraždění Syřanů po dobu sedmi let

15. 4. 2018

Intervencionisté nesou plnou odpovědnost za to, co se děsivým způsobem zhatilo v Iráku. Neintervencionisté nesou plnou zodpovědnost za hrůzy v Sýrii.

Nikdo si nemyslí, že raketové údery proti Asadovu režimu jakkoliv ovlivní výsledek katastrofy v Sýrii, píše Andrew Rawnsley. Jsme jen svědky tanečků, kdy aktéři zaujímají pózy, aby o sobě mohli mít lepší pocit. Ty pózy nemohou nikdy přepsat krví prosáknutou historii sedmiletého konfliktu, který proměnil Sýrii v márnici a zničil mezinárodní normy o tom, jak se mají vést války.

(Pozn. red.: Možná, že máme, vážení čeští spoluobčané, pocit samolibé bezpečnosti, že se nám ve střední Evropě nemůže nic takového stát. Mýlíme se. Kdyby došlo nedej bože k mezinárodnímu konfliktu ve střední Evropě, vývoj v Sýrii signalizuje, že by nás Západ odepsal stejně rychle a stejně bezohledně, jak odepsal Sýrii. Co proti tomu dělat?)


Bezprostřední příčinou této krize je chemický útok na Dúmu o minulém víkendu. Prý nesmí být Asadovi dovoleno, aby byly útoky chemickými zbraněmi normalizovány. Jenže normalizace chemických útoků v Sýrii je právě to, co se tam už dávno stalo. Asadův režim opakovaně vraždí své vlastní lidi chemickými zbraněmi a používá také děsivých "konvenčních" zbraní, jako je shazování barelových bomb na civilní oblasti, jimiž působí masové vraždění.

Během sedmi let neúprosného divošství v Sýrii měli vedoucí politikové západních mocností ruce pod zadkem. Nynější útoky nebudou mít žádný význam. Ani nezabrání Asadovi vyrábět další chemické zbraně. Rakety byly odpáleny jen proto, aby se zakrylo, že Západ dříve odmítl jednat.

Všechny diktatury na této planetě dostávají opakovaně signál, že neexistuje žádný trest za vyrábění a používání chemických zbraní, zakázaných od první světové války. Má to děsivé dopady pro budoucí konflikty.


Zatímco lidé, především na levici,  požadují nečinnost v syrském konfliktu, vraždění pokračuje. Odmítači intervence požadují "vyjednávání". Musejí si být vědomi toho, že Rusko opakovaně používá v OSN své veto, čímž chrání Asada před jakoukoliv účinnou akcí od OSN. Nejnověji Rusko zablokovalo nezávislé vyšetřování chemického útoku v Dúmě. Zatímco odmítači intervence hovoří o vyjednávání, Asadův režim a jeho podporovatelé, Rusko a Írán, dál zabíjejí.

Západ učinil své nejvážnější rozhodnutí, když odmítl jednat hned na začátku, když Asad reagoval brutálním útlakem na původní povstání proti jeho diktatuře r. 2011. Namísto toho, aby Západ nabídl podporu světským demokratům, kteří povstali proti režimu, stál v nečinnosti, zatímco Asad uvěznil, mučil, popravoval a rozdrtil ty, kteří usilovali o svobodu.

Všechny frakce v Sýrii dostávaly zdroje a zbraně s výjimkou liberální opozice.

Bylo možno prosadit humanitární rešení, jako vytvoření bezpečných zón pro civilisty a vynucení bezletovch zón, aby Asad nemohl vraždit své vlastní lidi. Nikdo se o to ani nepokusil. Nebyl na Asada vytvořen žádný nátlak, aby byl donucen zasednout k vyjednávacímu stolu. Opozici ovládli džihádisté. Do vakua, které vytvořily západní mocnosti, vstoupilo Rusko a regionální síly.

OSN odhaduje, že v Sýrii bylo zavražděno asi půl milionu lidí. Více než 5 milionů Syřanů je vnitřními uprchlíky. Asad zničil města a rozdrtil všechna mezinárodní tabu o tom, jak se má vést válka. Syrský konflikt se rozšířil a nyní ohrožuje celý region, protože se Sýrie stala bojištěm pro zástupné konflikty mezi regionálními mocnostmi. Válkychtivost Ruska byla povzbuzena. Západ vypadá bezmocně. Diktátoři po celém světě byli povzbuzeni ve svém vědomí, že mohou rozdrtit opozici nejbarbarštějšími metodami a svět proti nim vůbec nezasáhne. Mezinárodní právo bylo oslabeno.

Zásahy mají důsledky a nejsou vždycky tím, v co se doufalo a co se očekávalo. To bylo deprimující poučení z Iráku. Nečinnost má také důsledky. Nedělat nic může mít stejně vysokou cenu. V případě Sýrie byla nečinnost děsivou volbou.

Intervencionisté nesou plnou odpovědnost za to, co se děsivým způsobem zhatilo v Iráku. Neintervencionisté nesou plnou zodpovědnost za hrůzy v Sýrii.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 
1
Vytisknout
8116

Diskuse

Obsah vydání | 19. 4. 2018