Bodláky Václava Duška

Másloví rváči

19. 4. 2018 / Václav Dušek

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Prebendy se těžko opouštějí, kecalové se jich drží jako veš košile. Máme svědectví o žvástech nehodných člověka, vídáme polo herecké postavy k podpírání, i líné hovnivály, profi lháře – co mohou řídit svět, a přitom města jimi řízená připomínají architektonická odpadiště. Poslanecké a senátorské posty přitahují osoby s ploutví chorobou, nevymáchanou mordou, dutou lebkou, bachratým vzhledem, říká se jim vyzubíny; partajní skály se mohou drolit, velmoži lži jsou chráněni bezectným zákonem. Toho křiku, když si rozšlapou bábovičky, jak tklivě naříkají, pokud jim hrozí odhalení z nekompetentnosti, běsní; drze vyhrožují, prskají jedovaté šlemy, zapáchají zlem. Obzvláštní drzouni se rádi prsí na nezávislých televizních obrazovkách. Hle, sežrali všechnu moudrost beze zbytku, ale za humny o nich beztak nevědí. Mnozí nedokážou žblebtnout jiným jazykem, anebo hovoří na úrovni předškoláka. 

Kdo nekrade nežije, kdo krade přežije k datu konce určeného tetkou Kosovou.

Zahraniční mlčkové užívají funkcí, ambasády pracovně přetíženy, zvolení poslanci do EU braní do krve kukaččí hnízda, kam byli uloženi, či snad odloženi, odpověz si sám, kverulante. Trapné miliardy z EU jsou slušnou náplastí zemím doufajícím v brzkou nápravu toho, aby byla zachována rovná práva i povinnosti.  Hospodáři na polích a lánech plevele udržují v naději miliony věřících. Naparují se, jak v bojové kleci rváčů, šašouři k pláči, prostodušší dacani, přemnožení hnilkové, rarita nebohých; aleje politického zahnívání páchnou potem smrti, sady zaplaveny červivým ovocem k nedohlédnutí. Táhnou do zapomnění, takže nakrást, šikovně nalhat, lahodně užít, nakonec zemřít – hesla zlodějů povalečů a hnus... maskování nebohosti silnými slovy – spoutaní bankéři, pohřební služba připravena, náhrobky z leštěného mramoru z lomu Carrara, muzika fidli fidli, bohaté slávověnce, vázané kytice od pozůstalých, pěstovaná zloba, hrubá neláska; vyvrhelové a party nemravů, prachy záhadného původu. Elita k pláči, na prodej i výprodej. U nás v Podřipsku mají bytosti málo peněz a nejméně ti, co vzděláním přetékají a ničemností vynikají nad ostatní raby. Skromnost zdechla cestou k úspěšnosti. Úspěšnosti jakéhokoli druhu a myslitelnosti.

Vyparáděné politické nuly, vyšlé ze stranických domácích i zahraničních školek, v nahotě nedomyšleností podrývají věrohodnost země, ze škamen vycházejí otročtí packalové, připálení troubové, nedopečení držkobijci, i zločinci. Zvolené hnidy se štětí, potřebují vyvolat nové volby. Blíží se konečně naděje, jak se zbavit darmojedů?! Budeme-li volit rozumem, nemáme co ztratit. Ztráty a nálezy máme přece trvale k dispozicí.

Návrhy předkládejte do redakcí novin, rozhlasu i televize. V podvečerním sudetském klidu, v podkrušnohorské nálevně, pravil hospodský nádeník: so gott vill, budeme volit odpovědně, ti co prohrají a neproniknou ani štěrbinou do placených lavic budu muset zaplatit tu kolotočovou atrakci z partajních nakřečkovaných peněz a ne-li, máme krvežíznivé exekutory… a když už se budou vybírat stranické dluhy, pak všechny naráz, aby se zavřely chlebárny levým i pravým, i středním a ostatním pobudům, kteří měli našlápnuto ke žlabu sinekury. Víme dobře, že partajní chráněné dílny, kde vznikají nedodělky netrpí obavou o zánik. Partajnictví je choroba, tak trochu podobná zákožce svrabové – drbeš se, ošíváš, škrabeš, mažeš, nakonec selháváš pro nedostatek vlastního úsudku o nevyvratitelné diagnóze. 

Budeme-li stále mlčeti, budeme náležitě potrestáni.

Másloví rváči se ochotně utkávají v řečnických jalových bitkách, kde nerozhodují váhové kategorie. Veřejně a neochvějně se napadají – slovní průjmy neberou po léta konce, dozvíš se mnohé, pravdivé i lživé, slyšíš, kdo krade, bude krást, kdo lže a bude lhát, kdo chlastá a chlastat bude, kdo má v hlavě piliny a drtiny, kam směřují kroky divých pravicových pávů, levicových, anarchistických a šedivě středových vřískalů, i nerudných křesťanských pluků s hořícími meči v umazaných rukou závislostmi neopozičních zbloudilců.

Klidu nedojdeme, prý si neumíme vládnout. A kdy jsme si vládli, hrome?! 

0
Vytisknout
2206

Diskuse

Obsah vydání | 24. 4. 2018