Morální marťani a strýček lidožrout

18. 4. 2018 / Karel Dolejší

Je to opravdu zvláštní pocit - pobývat na stejné planetě s lidmi, které půl milionu mrtvých Syřanů po sedm let ponechávalo víceméně v klidu. Tíž kliďasové se však na sociálních sítích okamžitě rozpálí doběla, když oblíbeného masového vraha západní mocnosti ztrestají, neboť se již poněkolikáté dopustil použití chemických zbraní.

Valnou část hysterie nad západním vojenským zásahem proti Asadovi přitom vyvolala obava, že nálet znamená počátek rozsáhlé západní vojenské intervence s cílem dosáhnout "změny režimu" - očekávání zcela nerealistické a doslova absurdní, jako by se nepsal rok 2018, ale 2003. Neschopnost morálních marťanů ocenit zabité, které má na kontě domorodý diktátor, stejně jako jiné, jež se jim daří připisovat vrahům z volstrýtu, doplňuje naprostá neschopnost vnímat reálné možnosti a záměry západních mocností.

Morální výbava z doby kamenné, kde člověku přiznávali plnou cenu, jen když patřil k vlastnímu vybranému kmeni, žije a daří se jí skvěle. Děti zabité Asadem nemají pro "antiimperialisty" stejnou cenu a nezaslouží si stejnou pozornost jako děti zemřelé řekněme v Jemenu, protože za jemenské alespoň nepřímo můžete obvinit Západ, kdežto syrské mu připsat nelze. Tím pochopitelně ihned ztrácejí veškerou propagandistickou přitažlivost.

Tak se například morální invalidé z vedení britské Labour Party po léta neobtěžují jakkoliv protestovat proti Asadovu masovému vraždění, nicméně museli vydat prohlášení radikálně odsuzující spojenecký úder na Asadovy chemické instalace, při němž nezemřel jediný civilista. Jako by válka v Sýrii začala sobotním leteckým úderem, nikoliv v roce 2011.

Antiimperialistická ideologie regresívní levice obhajuje nebo přinejmenším relativizuje a zpochybňuje Asadovy zločiny, protože s velikou chutí konzumuje propagandistickou omáčku syrského režimu ohledně "boje proti imperialismu a sionismu".

Děje se tak se stejným zaslepením a zvráceným potěšením, o něž se svého času opírala levičácká obrana genocidního režimu Rudých Khmerů před "imperialistickými pomluvami".

A tak ti, kteří s oblibou operují tvrzením, že prý skrytý rasismus západní většinové společnosti nakonec vždy hodnotí výše "bílé" životy než ty "barevné", ukazují svou pravou tvář a priority. Koneckonců lze obětovat jakýkoliv život, jedno zda barevný či bílý, ve "správném" boji za svržení "imperialismu". Za stejným účelem jsou přirozeně povoleny také lži a konspirační teorie, promyšlené popírání či relativizace mnohokrát nezávislými institucemi doložených válečných zločinů, zuřivý vztek vůči jakémukoliv argumentačnímu odporu a "zasvěcené" žonglování konspiračními domněnkami o tom, že "zase jde o ropu" či nahrazení petrodolaru ve skomírající íránské ekonomice.

Co naděláte. Musíte ovšem žít na stejné planetě s miliony lidí, co nahlas pouštějí větry, vypěstovali si zcela nedostatečný smysl pro osobní hygienu, v pracovní době se rutinně nalévají slivovicí či se na veřejnosti rýpou v nose a zálibně pojídají "holuby". Morální a intelektuální návyky srovnatelné s tímto folklórem asi neodstranitelně patří ke světu, jenž má přes veškerý "pokrok" stále k dokonalosti nesmírně daleko.

Strýček lidožrout Bašár Asad se tedy může dál spoléhat na základnu příznivců po celém světě, vpravo stejně jako vlevo. Na ty, kdo v libobolné situaci a tváří v tvář sebevětšímu zvěrstvu obratně najdou přinejmenším naoko dobře znějící vysvětlení, proč je třeba diktátorovi a masovému vrahovi držet palce - a odsuzovat či obviňovat ze spáchaných zločinů jeho oběti.

0
Vytisknout
5217

Diskuse

Obsah vydání | 24. 4. 2018