Proč Roman Joch nenávidí našeho Formana?

20. 4. 2018 / Richard F. Vlasák



Kým byl Miloš Forman pro českou kulturu, tím je Roman Joch pro české pravicové zápecnictví. Jsou názory, které je potřeba říci, nebo si oponenti začnou myslet, že mlčení nebo letmé posměšky úkosem by mohly znamenat souhlas nebo potvrzení vyřčených „pseudomoralit“. A o soucit tu nejde.

Je Roman Joch český zápecník? Nepochybně je, protože i přes estetické kvality nelze srovnávat Ejzenštejna, Riefenstahlovou a Formana, každý z nich vypráví jiné příběhy jiným lidem a právě s jinou ideologií. Srovnávat komunismus, nacismus a levicový liberalismus také nejde, vidíme za levicovým liberalismem koncentráky, diktaturu, tisíce mrtvých, ponížených, ostnaté dráty? Ne, ale to by byla příliš jednoduchá odpověď.
 

Kým byl Miloš Forman pro českou kulturu, tím je Roman Joch pro české pravicové zápecnictví. Jsou názory, které je potřeba říci, nebo si oponenti začnou myslet, že mlčení nebo letmé posměšky úkosem by mohly znamenat souhlas nebo potvrzení vyřčených „pseudomoralit“. A o soucit tu nejde.

Je Roman Joch český zápecník? Nepochybně je, protože i přes estetické kvality nelze srovnávat Ejzenštejna, Riefenstahlovou a Formana, každý z nich vypráví jiné příběhy jiným lidem a právě s jinou ideologií. Srovnávat komunismus, nacismus a levicový liberalismus také nejde, vidíme za levicovým liberalismem koncentráky, diktaturu, tisíce mrtvých, ponížených, ostnaté dráty? Ne, ale to by byla příliš jednoduchá odpověď.

Levicový liberalismus je stejně jako pravicový součástí liberální demokracie a té se říká liberální proto, že se snaží zdůraznit hodnotu svobody individua. A právě ta se musela vybojovávat navzdory, jak říká pan Joch, civilizaci, souboru norem i zvyklostí. Jen si všimněte, jaká kvítka se dnes odvolávají na civilizaci, jsou to ti, kteří by si nejraději oblékli rudé, hnědé košile (a pro pana Jocha modrou, prosím) a kteří se nemohou dohltat pohledem na sošné hrdiny a hrdinky v černobílých bijácích od Sergeje a Leni.

Civilizace je moc dojemné slovo: má hezký význam, pokud civilizovanost požaduju po sobě (například nepíši hloupé hanopisy na někoho, kdo právě zemřel), pokud po sobě chci určité známky zdvořilosti a soucitu, pokud tedy vyznávám hodnoty, na nichž jsme se všichni – tedy v naší civilizaci, jakžtakž domluvili. Další odstín má, pokud vidím svou civilizaci jako nejlepší a ty ostatní považuji za barbarské a neotesané. S panem Jochem se shodnu, že demokracie je nejlepší forma vlády, a budu vždycky proti tomu, pokud někdo v rudých, modrých nebo hnědých košilích bude prosazovat svou partikulární představu civilizace, násilně nebo nenásilně.

Jenže ona „naše civilizace“ také není žádný výlupek ctností – začněte křížovými výpravami a skončete třeba válkou v Iráku a Sýrii; vyjmenujte země, kde byl vymýcen analfabetismus a vysoká dětská úmrtnost.

Pokud se někdo pokouší dát slovu civilizace podobu morálního závazku, právem se mu Miloš Forman ve svých filmech směje. Je přeci pokrytecké kázat o lidu, když lid je lidský, tedy chybující (Hoří, má panenko); děsivě tupé kázat o zdraví a svobodě, když základem zdraví i svobody je obnovená sebeúcta člověka (Přelet nad kukaččím hnízdem); snobsky amorální civilizovaně pořádat bankety, když kluk, kterej se má milovat s holkou ve křoví a toužit po obyčejném životě musí v jedné řadě s druhými ztratit lásku, naději a v posledku i život (Vlasy); závratně pokoušlivé skrze moc průměrných zkrotit umění (Amadeus); je civilizované zakazovat porno a vysílat obrázky ustřelenejch hlav (Lid versus Larry Flynt); a v neposlední řadě je křesťanské pronásledovat druhé, protože myslí, věří a doufají jinak než vy (Goyovy přízraky).

Ne, naše civilizace není hodnota, naše civilizace může mít možná hodnotu, až populisti (lid), ochranáři (před jinakostí), snobové, censoři a inkvizitoři, jedním slovem pokrytci přestanou mít nad námi moc.

A ještě jedna douška: Miloš Forman jaksi instinktivně pochopil i duchovní rozměr svého rodinného příběhu, ona svoboda je jenom v Pravdě. To věděl snad od své konfirmace.

Poznamenává Jan Čulík:
Vydání blábolu Romana Jocha je především důkazem neuvěřitelného úpadku Lidových novin, obdobně jako důkazem úpadku Práva je vydávání blábolů Václava Klause mladšího či Alexandra Tomského. Nemyslím, že by vůbec stálo zato tyto nesmyslné elaboráty komentovat, kromě poukazu na to, jak strašnou úroveň má dnešní český tisk.

Pozoruhodné je, jak hloupý je Roman Joch, že vůbec nechápe, že filmy jako Černý Petr, Lásky jedné plavovlásky, Hoří, má panenko, Taking Off i Amadeus jsou právě antikomunistické, v tom smyslu, že vášnivě protestují proti pompéznosti, útlaku od idiotů i autoritářství a nesmírně silně se zastávají lidského práva na svobodu a lidskost.
0
Vytisknout
6623

Diskuse

Obsah vydání | 26. 4. 2018