Zeman jako Havel?
23. 4. 2018
26. 4. 2018 / Libor Prudký
Podle Miloše Zemana nemá arcibiskup co mluvit do programu prezidenta. Otázka zní: je arcibiskup občan této země? Odpověď je jednoduchá: je. A jako občan má právo mluvit do toho, co činí občany zvolený nejvyšší představitel státu. Protože právě ten nejvyšší představitel státu je občanům zodpovědný za to, jak vykonává svou funkci. Protože tím reprezentuje i občany tohoto státu. Platí to vždycky. Ale tím spíš, když jde o záležitosti, které mají vztah přímo k obsahu toho, o co tato společnost, tito občané usilují.
Miloš Zeman
rád trpí ztrátou paměti (někdy naopak má bludy jako v případě Peroutkova
textu). Ale některé skutečnosti by si pamatovat mohl, ba dokonce měl.
Ke
komunistům mluvil také o dopadech okupace z roku 1968 a normalizačních
důsledcích. Mimochodem ve svém výkladu tehdejšího „uspořádání“ společenských
vrstev zapomněl na dvě vrstvy. Jedna z nich byly rozsáhlá - vrstva
konformní mlčící většiny. Druhá zprvu nevelká, ale rostoucí a v posledku
s rozhodujícím významem: vrstva odmítání, disentu a odporu.
Ale zapomněl hlavně na jádro faktického poučení ze srpna 1968. Totiž jasného důkazu - i pro ty, kteří si dříve mysleli opak - o tom, že komunismus není reformovatelný.
Jádro
situace před a po lednu 1968, toho procesu, kdy se v dobré vůli většiny
národa zdálo, že je možné stávající reálsocialistický systém reformovat – třeba
do socializmu s lidskou tváří, jak se tomu souhrnně a obrazně říkalo – spočívalo
právě v tom, že snad bylo i možné, aby se reálsocializmus reformoval. Okupace
na to ale jasně odpověděla: nepůjde. Nikdy.
Pokud by
chtěl Miloš Zeman prezentovat jakousi analýzu komunistické strany, teprve pak,
když by toto konstatoval, by bylo takové sdělení úplné. Protože pokud by se
komunistické strany – kdekoliv na světě – chtěly vymanit z pravidel
diktatury proletariátu, třídního boje, vedoucí úlohy strany a dalších „zlatých“
zásad komunistů, nebyly by to už komunistické strany.
Doporučovat na cestě k otevřené společnosti, na cestě stále ještě demokratické a svobodomyslné, aby se komunisté podíleli na vládě a ovliňovali svými tradicemi a postupy politiku, politickou kulturu a obecnou kulturu v této společnosti ještě výrazněji než dosud, to je rada, která jde proti svobodě a demokracii. To je rada škůdce.
Diskuse