Antény v Ježíšově soše, zájem o britské invalidní dítě a nezájem o problémy invalidních dětí v Polsku, horentní výdaje na Kaczyńského a strašné znečištění vzduchu

30. 4. 2018 / Tomasz Oryński

Víme první! Přistáli vetřelci z cizích planet! Vypadají velmi podobně jako lidi, až na to, že jsou bílí, 33 metrů vysocí a z hlavy jim ční antény. Jeden z nich přistál v západním Polsku… Ale ne, počkejte, při bližším ohledávání se ukazuje, že je to naše dobře známá socha Ježíše, ze Świebodzinu. Lze říci, že vzhledem k tomu, že jeho oficiální titul je “Ježíš Kristus, král vesmíru”, dalo by se říci, že je to náš vesmírný vládce. Ale co ty antény?

Někteří zvědaví uživatelé dronů zjistili, že v koruně, kterou má Ježíš na sobě, je skryto několik antén. Ty antény pravděpodobně šíří bezdrátový internet místním obyvatelům. Místní kněz popírá, že by o nich cokoliv věděl, a už vůbec nic neví o tom, že by vydělával z pronajímání Ježíšova skalpu telekomunikačním společnostem.


Jedna věc je jasná: Ježíš ze Świebodzinu je dokonalý symbol dnešní polské katolické církve: beton zvnějšku, prázdná uvnitř, snaží se všechno kolem ovládat, je financována z peněz obyčejných lidí, a přestože na nich vydělává, obyčejní lidé to jaksi nevidí.

Anglie také zaznamenala příchod podivných návštěvníků. Před nemocnicí v Liverpoolu, kde odpojili od přístrojů těžce nemocné nemluvně Alfieho Evanse, se objevila skupina podivných mužů oblečených do vojenských uniforem. Seděli v automobilu BMW zaparkovaném na trávníku. Vůz byl upraven tak, aby vypadal jako policejní auto. Na jeho straně byl nápis “Rutkowského hlídka”. Krzsysztof Rutkowski, bývalý poslanec, trestanec a majitel detektivní kanceláře bez licence, je převážně znám tím, že se snaží změnit každou tragédii, o níž informují média, v další PR akci ve svůj prospěch. Údajně prý osvobodil nějaké unesené děti a teď tvrdil, že ho Alfieho rodiče požádali o pomoc. Byl to jen jeden malý mezinárodní fragment naprostého šílenství, které tato kauza vyvolala v Polsku. Protože Alfie Evans tam byl velká věc: Čelnými tvářemi tohoto festivalu pokrytectví byli, jako obvykle, politikové ze strany Právo a spravedlnost, kteří se pokusili zneužít této tragedie k tomu, aby pro sebe získali určité body.

Je neuvěřitelné a šokující, že žijícím dětem, které bojují o svůj život, je odepřeno právo na zdravotní péči,” řekla Beata Szydło, v současnosti náměstkyně ministra sociálních věcí. Szydło pak ignorovala rodiče invalidních polských dětí, kteří protestují v parlamentu, a vydala se užít si tradiční výlet na voru po řece Dunajec.  Nebyla jedinou poslankyní strany Právo a spravedlnost, která měla “příjemnější věci na práci” než řešit problémy rodičů invalidních dětí. Dorota Arciszewska-Mielewczyk například použila přesně tohoto vyjádření  k tomu, aby vysvětlila, proč namísto toho, aby vyslechla protestující, se účastnila oslav jakéhosi jubilea jednoho arcibiskupa. Prezident Duda napsal na twitteru:  “Alfie Evans musí být zachráněn! Jeho odvážné tělíčko znovu dokázalo, že zázrak života dokáže být silnější než smrt. Možná je zapotřebí jen dobré vůle od lidí, kteří rozhodují.” Beata Szydło zašla ještě dál a vysvětlila, kdo přesně musí zasáhnout: Evropská komise a Donald Tusk. Je to legrační, že? Když Evropská komise zasáhla do polských záležitostí, Beata Szydło se z toho mohla zbláznit. A nyní najednou by tatáž instituce měla zasahovat do vnitřních záležitostí jiné země, protože zjevně, když jde o invalidní dítě, je to něco jiného. Zajímalo by mě, jaká by byla reakce Beaty Szydło, kdyby se Evropská komise rozhodla začít se angažovat ve věci těch polských rodičů invalidních dětí, kteří okupují budovu polského parlamentu.

Avšak možná vláda strany Právo a spravedlnost sdílí názory některých bývalých europoslanců? Janusz Korwin-Mikke, ultrapravicový politik, který je většinou známý svými spektakulárními sebevražednými akcemi, jako když strana, jíž je Korwin-Mikke zrovna členem (často ho organizace vylučují ze svých řad, a on si pak sám zakládá nové) se přibližuje možnosti, že se dostane do parlamentu, a tak Korwin-Mikke, řekne něco blbého, například pochválí Hitlera, nebo něco takového, a jeho lidé o možnost dostat se do parlamentu přijdou. Podařilo se mu náhodou se stát europoslancem, kdy plánoval, že Evropskou unii zničí zevnitř, ale brzo ho to začalo nudit a jeho celé funkční období europoslance lze shrnout jako období pasivity, občasně přerušované náhodně nesmyslnými veřejnými výroky. Poté, co dostal pokutu za svůj urážlivý a radikální jazyk, se vzdal svého mandátu a vrátil se do Polska, kde zahájil svůj návrat do místní politiky tím, že protestující rodiče invalidních dětí obvinil z vydírání. Vzhledem k tomu, že ti rodiče dokázali až dosud přežít bez těch dotací, které požadují, podle něho je vůbec vlastně nepotřebují.

Avšak nemějte obavy, přestože se i Janusz Korwin-Mikke vrátil do Polska, a omezil tak své publikum jen na své polské spoluobčany, Evropa se tím polských absurdností nezbavila. Polská národní nadace ze sebe znovu udělala idiota, když zveřejnila dvouminutový videoklip o povstání ve varšavském ghettu. Jak se jim podařilo mluvit o tom dvě minuty a nezmínit se vůbec o vedoucích osobnostech tohoto povstání, přestože jmenovali polské vojáky, kteří pomáhali bojujícím židům, je opravdová hádanka (videoklip je k zhlédnutí ZDE). Každému, kdo má i jen základní znalosti historie, je úplně jasné, že jejich cílem nebylo informovat lidi o hrdinských židech, ale vytvořit obraz, na němž Poláci a židé bojují spolu bok po boku což se nestalo: pomoc Poláků pro povstání v ghettu byla nevýznamná a většina Poláků nevzrušeně vedla dál svůj každodenní život, aniž by věnovali příliš velkou pozornost tomu, co se děje za zdmi ghetta. Tato nadace je jen terčem posměchu a pečliví čtenáři tohoto našeho seriálu článků o Polsku znají její největší “úspěchy” - od kampaně s cílem pošpinit soudce, přes organizování reklamní cesty polské jachty do zahraničí až po tento nesmysl – a tak namísto, aby zlepšovali obraz Polska v zahraničí, ho dále likvidují. Pravděpodobně si jsou vědomi toho, jak jsou neschopní, protože se rozhodli najmout si profesionály, kteří mají vylepšit image této nadace – zjevně jde o první organizaci na světě, která má dělat   pro něco pozitivní reklamu, a nyní si musí najmout PR agenturu k tomu, aby zlepšila její vlastní image…

Avšak kdo by bránil bohatému člověku, aby dělal hlouposti? Tato nadace totiž trvale dostává množství peněz od státem ovládaných podniků a institucí. Jedna věc je jasná: Strana Právo a spravedlnost ví velmi dobře, jak se postarat o vlastní lidi. Vyšlo najevo, že obrovské prémie nedostali jen ministři: loni dostal každý řidič na ministerstvu kultury osobní odměnu ve výši 21 000 zlotých (126 000 Kč) (v průměru). Abychom to uvedli do kontextu: náměstek ministra kultury dostal prémii ve výši 30 000 zlotých (180 000 Kč). Není divu, že vláda potřebuje další peníze, a tak se dosud nevzdala Bělověžského pralesa: aktivisté zaznamenali, že polské Státní lesy protizákonně odstranily dřevo z ilegálně poražených nejstarších stromů navzdory rozhodnutí soudu, že dřevo má zůstat v pralese a má se rozložit přirozeně…

Někteří lidí doufají, že by se zdrojem dalších peněz pro státní rozpočet mohl stát Jarosław Kaczyński. Opozice požaduje, aby daňový úřad prověřil jeho finance Opozice poukazuje na to, že se Kaczyński těší ochraně tělesných strážců a náklady na tuto bezpečnost prý přesahují 1,6 milionu zlotých (9,6 milionu Kč) ročně. Je zjevné, že Kaczyński  takovéto výdaje z vlastní kapsy není schopen platit, tak je zjevné, že mu to hradí strana Právo a spravedlnost. V tom případě, podle polského zákona, se to považuje za službu poskytovanou zadarmo, s níž je nutno zacházet jako se ziskem, z něhož by měl Kaczyński platit daně. Je také pochybné, zda je to přijatelný způsob používání peněz daňových poplatníků (vzhledem k tomu, že politické strany v Polsku jsou financovány státem).

Mezitím, pokud něco potřebuje skutečnou ochranu, je to polské životní prostředí. Už jsme v tomto seriálu článků psali o problému smogu a nedávno informovala média že z padesáti měst s nejznečistěnějším ovzduším v Evropské unii je jich 33 v Polsku. To ale není jediný problém: Polsko také znečišťuje průmysl chovu zvířat v bateriích. Z nedávného výzkumu organizace Greenpeace vyplývá, že tento průmysl velmi silně ničí životní prostředí.  Takové farmy vznikly v Polsku v masovém měřítku – a jedním z důvodů pro to je, že v Polsku tento průmysl není řádně regulován, jak ukázalo to nedávné vyšetřování.  Trvale rostoucí počet baterijního chovu kuřat, krav a prasat se stává stále problematičtějším pro místní obyvatelstvo, avšak tyto firmy patří vždy v dané oblasti k největším zaměstnavatelům. A kromě toho také dostávají největší množství dotací z Evropské unie, která tím poskytuje obrovské finanční injekce polské ekonomice. Avšak stojí to za to, platit za tento průmysl obrovskou cenu?

Obyvatelé polského města Mielec se nedávno rozhodli, že už toho mají dost. Vydali se do ulic protestovat proti místní továrně na dřevotřísku a další dřevěné výrobky. Zatímco investice od britské společnosti byla v městě v roce 1990 velmi vítána, protože toto město trpělo nesmírně vysokou nezaměstnaností, dnes lidé továrnu obviňují ze znečištění vzduchu ve městě. Protest překonal veškerá očekávání. Odhaduje se, že se demonstrace účastnilo 15 000 lidí, což znamená, že tam byl každý čtvrtý obyvatel města Mielec.

Avšak zatímco místní komunální úřady jsou vůči velkým podnikům tak benevolentní, jejich očekávání vůči jednotlivým občanům jsou velmi vysoká. V městě Kudowa-Zdrój konala soutěž o nejkrásnější dům. Přihlásil se jen jediný soutěžící a ten získal … třetí místo. 

* * *

V posledních několika týdnech jsem se snažil poskytnout svým čtenářům přehled o možných politických alternativách. Zatím jsme se podívali na Občanskou platformu, bývalou vládnoucí stranu, která je, jak se zdá, neschopná najít svou vlastní cestu a snaží se opičit se po straně Právo a spravedlnost, čímž chce získat větší podporu. Zmínili jsme se také o straně SLD, postkomunistické straně, která by byla ráda, aby ji lidi považovali za levicovou, ale která se snaží přilákat nějaké voliče prezentací nových tváří. Experiment s Wojciechem Olejniczakem, politikem nové generace, který byl před deseti lety použit jako nová tvář SLD, selhal, protože Olejniczaka stará garda považovala za “příliš pokrokového”, a tak se tento muž jaksi z politické scény ztratil. Staří mazáci se dostali zpět k moci, ale nedokázali najít žádné nové stoupence, a tak hazardním způsobem představili veřejnosti Magdalenu Ogórek jako jejich prezidentskou kandidátku. Bylo to absolutní selhání, neboť ta žena se rychle od SLD distancovala a nadšeně vstoupila do orbitu strany Právo a spravedlnost, kde zůstává dodneška. Nový nápad použít dceru generála Jaruzelského zřejmě přinese obdobné výsledky, protože její názory se ani zdaleka neblíží tomu, co by očekávali levicoví voliči. 

Po rozkladu chaotického shromáždění, v jehož čele stál Janusz Palikot, zůstává jedinou reálnou levicovou opozici mladá sociálnědemokratická strana Razem. To je  na politické scéně nejnovější hráč – tato strana vznikla v roce 2015 a téhož roku se poprvé účastnila parlamentních voleb. Sice se jí nepodařilo dostat do parlamentu jediného svého poslance, avšak překonala hranici 3 procent voličské podpory, takže si tím zajistila financování od státu. Od té doby se aktivisté ze strany Razem podílejí na různých akcích řadových občanů, jsou také respektováni jako oceňovaní komentátoři současné polské politické scény, avšak z průzkumů veřejného mínění vyplývá, že se jim nedaří zvyšovat svou volební podporu. Částečně je to možná proto, že (s výjimkou Adama Zandberga, jednoho z kolektivních předáků této strany, který se stal veřejně známým jako jeden z kandidátů, který se účastnil předvolební prezidentské debaty), nemá strana Razem známé tváře. Avšak podle mého osobního názoru je pro ně největší překážkou, že dostali nálepku “radikální levice” a nedaří se jim se od ní osvobodit. Lze říci, že na politické scéně, která je tak silně pravicová, jako je polská politická scéna, je pochopitelné, že kdokoliv, kdo má levicové názory, je považován za extremistu, avšak když uděláme krok zpět a pokusíme se umístit Razem v kontextu politické scény v Evropě, absolutně to nejsou žádní extremisté. V jejich programu je zlepšení ochrany zaměstnanců, progresivní daňový systém, rovnost pro ženy a pro sexuální menšiny a odpor proti komercionalizaci zdravotnictví – a tak jejich program je například velmi podobný programu vládnoucí Skotské nacionalistické strany. Mnoho mladých polských voličů vidí Razem jako jedinou alternativu k unavené současné polské politické scéně, kromě těch, kteří hlasují pro radikální pravici. Budou ale mladí polští sociální demokraté schopni prorazit skleněný strop a vstoupit do první ligy polské politiky? Nadcházející místní volby, pro něž se strana Razem spojila s mladými městskými aktivisty a jejich organizacemi, budou skutečnou zkouškou jejich schopností.

0
Vytisknout
5097

Diskuse

Obsah vydání | 3. 5. 2018