Lidi nejsou racionální bytosti, jednají na základě emocí

3. 5. 2018

To, co se dnes děje po celém Západě je vzpoura těch, jejichž hodnotový systém byl několik posledních desetiletí potlačován, kteří si díky sociálním sítím uvědomili, že jich je hodně (leckde i výrazná většina) , a že se tudíž nemusí podřizovat tomu, co bylo hlásáno jako oficiální ideologie a oni s tím mohli jen v duchu nesouhlasit.

Rád bych poukázal na některé aspekty problému, který se snažíte stále řešit, ale které vám stále unikají. Podotýkám, že se jedná o mou osobní analýzu, s níž pochopitelně nemusíte vůbec souhlasit.  K základním chybám intelektuálů totiž patří představa, že lidé jsou racionální bytosti a řídí se racionálními strategiemi. Člověk je ale především tvor emocionální. Tak jako jiní živočichové je to tzv. „emocionální feťák“, tvor bažící po libých pocitech a snažící se vyhnout těm nelibým. I lovec libých pocitů to může ale dělat racionálním způsobem, může znít námitka. Potíž je v tom, že sice může, ale většina lidských bytostí to tak nedělá, protože toho často není ani schopna. Emoce bývá silnější rozumu, píše Pavel Hartmann.
 

 Pokud se nevyrovnáte s faktem, že lidé nejsou a nikdy nebudou racionální bytosti, pak nikdy nedokážete predikovat ani ovlivňovat chod společnosti. Západní intelektuálové trpí již od doby osvícenství (nebo ještě dřív) bludnou představou o racionalitě člověka, či jsou aspoň přesvědčeni o tom, že je možno jej na racionální bytost převychovat. Tomuto konceptu se říká utopismus, ale v jiném slova smyslu, než mu bývá obvykle přikládán. Je to víra (obsažená právě v Morově Utopii), že je možné pomocí institucí a vzdělání změnit přirozenost člověka a udělat jej mravným, racionálním a bůh ví jakým ještě. Zkrátka, že je možné jej udělat z principu lepším, než je.

Odtud vychází i posedlost levicových liberálů vzdělávací soustavou, protože jsou bytostně přesvědčeni, že pomocí ní vytlučou lidem z hlav nevhodné myšlenky, fóbie, xenofóbie a různé předsudky, které nahradí předsudky jinými, o nichž mají pocit, že jsou mnohem lepší. A jsme u kamene úrazu. I intelektuál je jen lidská bytost, ač se mnozí z nich tváří, že racionalita je to jediné, čím žijí, jejich motivací jsou stejně emoce.

To, co se dnes děje po celém Západě je vzpoura těch, jejichž hodnotový systém byl několik posledních desetiletí potlačován, kteří si díky sociálním sítím uvědomili, že jich je hodně (leckde i výrazná většina) , a že se tudíž nemusí podřizovat tomu, co bylo hlásáno jako oficiální ideologie a oni s tím mohli jen v duchu nesouhlasit.

Veškerá snaha pochopit tyto lidi je z pohledu osvícenských intelektuálů marná, pokud nepřipustí fakt, že tihle lidé mají jiný a pohledu intelektuála často velmi odporný hodnotový žebříček, který on by chtěl obrátit naruby.

Jenže to nejde. Právě na tom kolabují všechny utopické společenské reformy. Představte si, že pro určité lidi je podvědomě utrpením soužití s cizinci, či prostě jen s nějak odlišnými lidmi. Je v oblibě jim dnes spílat do xenofobů. Ale xenofobie je přirozená lidská emoce, není na ní nic racionálního a ani nejde racionalitou odstranit. Člověk ji může jen zkusit potlačit, což jej stojí hodně úsilí. Pokud však po lidech žádáme, aby potlačovali své emoce, tak proto musí mít dobrý důvod. Musí jim být nějaká jiná silná emoce jako odměna za to, že se musí sebezapírat. Co místo toho dostávají? Moralistická kázání o tom, že je jejich svatou povinností popřít sebe sama a přijmout mezi sebe lidi, kterými z hloubi duše pohrdají (sice iracionálně, zato opravdově). A proč to všecko mají dělat? Přeci na ochranu demokracie, svobody a otevřené společnosti, což jsou prý hodnoty, které jsou nadřazené a všichni je prý vyznávají.

A zde je druhý díl skládanky. Pro velkou část lidí tohle žádné hodnoty nejsou a žádáme je o oběti ve jménu něčeho, co je jim ukradené, nebo rovnou i tímto pohrdají.

Zde se dostáváme k důvodu onoho lítého vzteku, který často diskuse obou táborů provází. Z intelektuálské strany (nebo chcete-li ze strany kavárny) je to apriorní moralizující odsudek protistrany, jež se z jejich pohledu vyžívá ve špatnosti, což protistrana kvituje nenávistným nadáváním, protože oni sami se nepovažují za ty zlé. To, čeho jsme svědky je střet dvou rozdílných hodnotových světů, které spolu sdílejí velmi málo. Pokud budete protistranu vnímat jako v zásadě stejné, jen trochu popletené soukmenovce, nikdy nepochopíte. Tihle lidé možná mluví stejným jazykem, ale kulturně jsou si navzájem cizí.

Pozn. JČ: 
Pane Hartmanne, díky, tohle je samozřejmě známo, ale nezohlednil jste podle mě důležitou věc:

Toto jednání na základě emocí povede zcela jasně pro ty lidi ke katastrofě. Fascinuje mě, že těm lidem je to jedno a na základě svých emocí, které přesně popisujete, jsou ochotni se nadšeně vrhnout do propasti.

Ona totiž stabilní společnost, kde lidi nehladoví, kde nedochází k jejich útlaku a vraždění, není vůbec samozřejmá a velmi rychle se to umí zvrtnout.

Pavel Hartmann: 

Myslím, že na vašem vyjádření budu moci demonstrovat to, co jsem měl na mysli s rozdílnými hodnotovými systémy.  Proc si totiž myslíte, že představa lidí o stabilní společnosti obsahuje " nedochází k  jejich útlaku a vraždění ".

Mnoho z nich to neřekne, mnoho z nich si to ani neuvědomuje, ale jim by v zásadě nevadilo, aby v zájmu této představy společnosti stát vraždil a utlačoval. Jde totiž o to, kdo ten vražděný bude. Všechny rozumné diktatury si dávají pozor na to, aby šlapaly na krk jen těm nekonformním. A tihle lidé si na své konformitě zakládají a tudíž se "zvrhnutí se" věcí nebojí (mnozí se na to spíš těší).

Tohle je totiž cesta do propasti jen pro lidi s vaším hodnotovým systémem. Vy se bojíte útlaku, tyranie, uzavřené společnosti, protože váš životní styl i vaše emoční potřeby jsou spjaty s otevřeným světem. Dovolím si tvrdit, že tento typ člověka je obecně minoritní. A to je důvod, proč se teď nejen u nás ve velkém "zavírají okna".

Co dělat? Liberální hodnoty se drží jen tam, kde jsou zdrojem existence lidí. Velká města celé dějiny koncentrovaly "liberály", protože jejich ekonomický systém i společenské ovzduší takové hodnoty vyžadovaly. Země, kde převažuje venkov, maloměsto či industriální město nikdy liberální nebude.

Důvod, proč v západní Evropě takové prostředí vzniklo jako většinové, je historicky unikátní. Obchod se zámořím totiž vytvořil multikulturní metropole tak velké, že svým vlivem převážily konzervativní části země a společnosti.  Hospodářské krize ale dokáží s takovým vlivem pořádně zatřást. Výsledkem byl Trump a Brexit. U nás nebylo ani čím třást. Vliv "pražské kavárny" byl vždy spíš přeceňovaný.

1
Vytisknout
3360

Diskuse

Obsah vydání | 4. 5. 2018