Povýšili jsme peníze na morální hodnotu

3. 5. 2018

 

Opravdu doufám, že se nedočkáme Czechitu. A doufám, že se nedočkáme ani referenda o něm, protože jsme asi opravdu na nejlepší cestě si ho odhlasovat. Navzdory všem doporučením. My přece všechno víme nejlépe. My se umíme na mezinárodním poli orientovat. Jen ta zpropadená EU nás tak brzdí. Ta EU s pořád ještě nejsilnější ekonomikou světa, ale s tak slabými rozhodnutími. Až budeme sami, tak to nám jistě Trump hned dá výjimku z cel a s Ruskem konečně přestanou platit ty omezující sankce. A že na naše výrobky dá cla EU? Komu by to vadilo, 75% našeho exportu do EU vyměníme za obchody s Ruskem (který bych i před sankcemi do 5%) a s Čínou (nyní i po obrovské snaze v jednotkách %). Ale budeme svobodní. Uvidíte. Rozhodovat bude jen Praha. A ta je vlastně taky hrozná a multikulturní. Tak uděláme Pragix, ať jdou ti zpropadení Pražáci někam. Ale pak už opravdu dobře být musí.

Je to jak mít stabilní práci, u velkého zaměstnavatele, se slušným platem i benefity, byť s prací řadového zaměstnance, omezeného pravidly firmy. Dost papírování a formalit, málo pravomocí do něčeho zasahovat. Byť díky této práci mít velmi slušný život. A chtít tuto práci vyměnit za práci u souseda, který sice tak trochu krachuje, moc Vám nezaplatí (jestli vůbec), ale s kterým se tak krásně nadává na nemožnost toho vašeho současného šéfa. Problém je, že pokud zaměstnavatele vyměníte, tak ten původní si toho ani nevšimne. Byť vy ze dne na den ztratíte všechny jistoty. A když se ukáže, že se sousedem se sice hezky nadávalo, ale jako zaměstnavatel je pěkně arogantní, musíte ho bezpodmínečně poslouchat, a vůbec nedodržuje, co jste si ujednali, pak budete s lítostí vzpomínat na předchozí teplé místečko, s jasně danými pravidly. Ale cesta zpátky bude obtížná, pokud vůbec nějaká.

Já teda vidím problémy české společnosti úplně jinde a plně souhlasím s panem Kartousem, že se o nich málo mluví. V mainstreamu si myslím, že se o nich nemluví téměř vůbec.

Takže ty naše problémy dle mého jsou:

1. Podfinancované školství, které zatím nedokáže adekvátně reagovat na výzvy 21. století. Špatné finanční ohodnocení učitelů. Nedostatečné jazykové znalosti dětí i učitelů. To že pořád ještě nám ze školy vychází značný počet dětí, které se nedomluví cizím jazykem mi v dnešní globalizované společnosti přijde opravdu tristní.

2. Chybějící reforma zdravotnictví, se znovuzavedením spoluúčasti, která by vedla k udržitelnosti zdravotní péče pro budoucí generace. Naše heslo, že všichni musí mít stejnou péči ji sice pěkné, ovšem zapomíná se, že tím, že by si lidé mohli připlácet „nadstandardy“ by do zdravotnictví přineslo dost značný objem peněz, který by mohl být poté použit pro všechny. Takže vyděláme na to všichni.

3. Neřešená penzijní reforma, o jejíž potřebě se ví už 20 let a jejíž nerealizace nás bude jednou sakra mrzet.

4. Naprosté pohrdání autoritami a vzdělanými lidmi. Každý je dnes expert na všechno. Nevěří se doktorům, učitelům, vědcům. Pohrdání vzdělaností už tu v minulosti taky bylo a nikdy neskončilo dobře.

5. Málo čteme, málo známe naší historii, a tak se z ní nedokážeme poučit. Pokud bychom totiž četli, tak bychom věděli, že před válkou u nás poměrně běžně žil Čech s Němkou, Žid s Češkou a že děti běžně mluvily dvěma jazyky a všem se žilo poměrně dobře přesně až do doby, kdy tu nastoupil silný mononárodností stát se silnou rukou. A bohužel i tento vyšel původně z  voleb (i když to tedy byly volby německé). O dalším režimu, který tu vládl rukou přímo železnou ani nemluvím. Ten už vyšel z demokratických voleb u nás.

6. Povýšení peněz na morální hodnotu (celosvětový problém). Kdo je schopen vydělat peníze je prostě Někdo. Nedocenění profesí, které opravdu pomáhají nebo posouvají svět dopředu.

7. Přestali jsme se identifikovat s hodnotami, na kterých tato společnost po roce 89 vyrostla. Rovnost, nediskriminace, humanita. V čem jsou vlastně špatné ty neziskovky? Protože pomáhají lidem? Nemocným, starým, v těžké situaci, bez domova? Co na tom kdo může považovat za špatného, to mně hlava nebere.

8. Špatně (celosvětově) nakládáme s půdou, životním prostředím, odpady apod. Ale upřímně v tomto ohledu je na tom Evropa o dost dál než ostatní. A my se od té Evropy můžeme lecčemu přiučit.

Problémů je mnoho a jednou bude muset přijít vláda, které je bude muset řešit. Protože pseudoproblémy typu „Ochrana hranic před uprchlíky, kteří k nám nechtějí“, to prostě dřív nebo později přestane fungovat. A já jen doufám je, že je začneme řešit dříve, než bude opravdu pozdě.

Veronika Ječná