Emancipovat se od "svátku práce"

2. 5. 2018 / Karel Dolejší

Od 19. století se část západní tradice drží fikce, podle níž civilizaci udržuje v provozu činitel údajně zásadní důležitosti - abstraktní "lidská práce" idealizovaná podle modelu středověké řemeslné práce cechovní. Problémem však je, že práce příslušníků druhu Homo sapiens sapiens v téměř žádné rozvinuté společnosti sama o sobě nikdy netvořila rozhodující energetický zdroj civilizačního provozu. Mytologie odcizené práce se navíc dávno stala vítaným prodejním artiklem autoritářských antiliberálních směrů na krajní pravici i levici. A konečně další problém představuje fakt, že to co nejlépe odpovídá tradičnímu zideologizovanému pojetí lidské práce - námezdní manuální námaha s vysokým podílem rutinních, repetitivních činností - zároveň spadá do oblasti, kterou již brzy nejsnadněji pokryje robotizace.

  Do doby, kdy člověk začal ve větší míře využívat fosilní zdroje energie, spoléhal především na energii získanou ze slunečního záření fotosyntetizujícími rostlinami - nikoliv na abstraktní lidskou práci. Je ovšem zřejmé, že většina antropomorfně uvažujících osob má zásadní problém představit si nějakou "práci rostlin". I takto limitovaní snad však přece jen pochopí, že tažný pes, sob, jak, vůl, buvol, kůň, mula, mezek, osel, lama, velbloud, slon a další domestikovaná zvířata skutečně pro lidi pracovala a mnohde dodnes pracují. Že je řeč o mnoha milionech zvířat, která na lidi dřela či dřou mnohem tvrději a za výrazně směšnější odměnu, než na kterou si stěžují "vykořisťovaní" příslušníci lidského druhu.

Například ještě v částečně motorizované předválečné ČSR žilo k 1.1.1921 zhruba 13,5 milionu osob, ale jen hospodářsky využitelných koní zde působilo přibližně 700 000 (v dopravě těžkých břemen byli oblíbenější a vytrvalejší voli, zjistit jejich tehdejší počet představuje však obtížný úkol). Člověk dokáže dlouhodobě vyvinout okamžitý výkon o velikosti přibližně 0,1 koňské síly. Takže čistě mechanicky přepočteno, jen samotný výkon předválečných československých koní se v podmínkách industrializace a částečné motorizace čs. ekonomiky stále ještě vyrovnal fyzickému výkonu poloviny obyvatelstva státu.

Práce prováděná lidskýma rukama se ovšem již vůbec nedá srovnávat s energií uvolňovanou fosilními palivy (původně měřenou v koňských silách). Nejběžnější benzínový motor vozu Škoda Karoq s objemem 1 500 cm3 disponuje okamžitým výkonem 150 koňských sil, tzn. jediné vozidlo se vyrovná výkonu vyvinutému 1 500 osobami. 10,6 milionu obyvatel ČR provozuje dnes zhruba 5,37 milionu osobních vozů. Je zjevné, kdo vyvine větší výkon a kdo koná větší objem práce - zda lidští pracovníci, nebo nízkokapacitní dopravní prostředky tvořící samy o sobě jen malý zlomek masivní fosilní ekonomiky.

Námezdní manuální práce sotva kdy představovala onen zásadní činitel "pokroku", ze nějž bývá zhusta vydávána. Když německý filozof Walter Benjamin tváří v tvář vítězství nacismu kritizoval fetišismus "spasitele jménem práce", velmi pohodlně se mohl odvolávat na klíčové pasáže Marxova pojednání Kritika Gotthajského programu. Odcizená práce, která lidi zotročuje a podřizuje nejen snad "kapitalistům", ale zrovna tak i vykutáleným autoritářským předákům věčně "bojujícím za zájmy dělnictva" s odměnami plně srovnatelnými s třídou kapitalistických manažerů, nepředstavuje sama o sobě žádný činitel pokroku ani emancipace.

Klasická manuální námezdní práce, při jejímž studiu angličtí političtí ekonomové objevili význam podvědomého zafixování stereotypních pohybů vůbec nevstupujících do lidského vědomí, představuje současně také prvního kandidáta na nahrazení stroji v okamžiku, kdy se objevují roboti schopní řídit silniční vozidla či dopravní plavidla a kdy jsou testovány první modely robotických pilotů dopravních letadel.

Manuální práce, která na jedné straně zřejmě zůstane v určitých sektorech navždy v omezené formě nezbytná, avšak která sama o sobě nikdy v lidských dějinách neměla status "vykupitele" postulovaný mytologiemi dělníka na krajní pravici i levici; rutinní nízko kvalifikovaná práce, která dnes více než co jiného skýtá základnu pro retrográdní politické sekty; práce ve stále větší míře ekonomicky nadbytečná a postupně eliminovaná stroji - to vše jsou atributy vyznačující například účelový projekt "společnosti práce" prosazovaný maďarským autoritářem Viktorem Orbánem.

Hodnotové měřítko lidské důstojnosti vymezující program skutečné, nikoliv účelově předstírané emancipace lidských bytostí (kde člověk navzdory koblihám vždy zůstává pouhým prostředkem a nikdy se nestane samostatným účelem), dnes mnohem více než kdykoliv jindy vyžaduje především emancipaci ode všech odstínů "prvních májů" - třeba i ve jménu oslavy mnohem primárnějších přírodních sil, jichž se dotýká keltský svátek Samhain, případně 1. máj chápaný prostě coby svátek lásky.

0
Vytisknout
4038

Diskuse

Obsah vydání | 4. 5. 2018