3. 5. 2018 / Daniel Veselý
Spojené státy 12. května pravděpodobně odstoupí od jaderné dohody s Íránem (JCPOA), již v roce 2015 ratifikovali také političtí představitelé Ruska, Číny, Francie, Velké Británie a Německa. Ačkoli hovoříme o přelomové dohodě, díky níž se světu podařilo předejít dalšímu blízkovýchodnímu konfliktu, Trumpova administrativa patrně cíleně směřuje ke konfrontaci s íránským režimem. A na své straně má vlivné spojence.
Zhruba 75 expertů a organizací zabývajících se jadernou proliferací ve společném prohlášení v srpnu 2015 označilo přelomovou dohodu s Íránem za milník v mezinárodním úsilí o jaderné odzbrojení. Přestože někteří pozorovatelé mají vůči této dohodě jisté výhrady, mezi odborníky na jadernou proliferaci panuje shoda, že JCPOA je stále lepší než konfrontace. Jedno je však jisté: odpůrci JCPOA nemají po ruce žádný racionální argument, neřku-li účinný recept, jak přinutit Teherán, aby neusiloval o atomovou zbraň.
Donald Trump se nikdy netajil svou nevolí vůči dohodě, kterou s Íránem uzavřel jeho předchůdce Barack Obama. A třebaže není stoprocentně jisté, zda USA od JCPOA 12. května odstoupí, pesimismus převažuje. Přitom režim ajatolláhů ve snaze získat si důvěru mezinárodního společenství striktně dohodu dodržoval, jak ostatně dokládá deset po sobě jdoucích zpráv Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA). Bylo by však pošetilé jakkoliv si íránskou vládu idealizovat, neboť plnění závazků daných JCPOA představuje jedinou možnost, jak se vymanit z mezinárodní izolace a zlepšit zoufalou ekonomickou situaci. Olivová ratolest, s níž svět nyní ohromuje severokorejský vůdce Kim Čong-un, názorně ilustruje, že i diktátorským a autoritářským režimům jde v první řadě o přežití.
Třebaže Spojené státy Teherán obviňují, že jadernou dohodu nedodržuje, je to právě Trumpův kabinet, který JCPOA patrně porušil, aniž by čelil výtkám ze strany svých evropských partnerů. Dokonce ani Rúháního vláda Bílý dům nikterak nekritizuje, protože JCPOA pro ni představuje bezpečnostní záruku. Pokud však Washington anuluje svůj podpis JCPOA a obnoví drastické sankce, Teheránu nezbude nic jiného, než obnovit svůj jaderný program, a získat tak odstrašující potenciál. Írán totiž bedlivě sleduje pozoruhodné diplomatické rozhovory mezi Severní a Jižní Koreou, jež mohou být příslibem ukončení dlouhodobé a nebezpečné tenze na Korejském poloostrově. Severní Korea ve svém atomovém arzenálu získala velký argumentační klacek, aby ji svět mohl brát vážně.
Tento scénář však až příliš zavání možnou vojenskou konfrontací, neboť Trumpův bezpečnostní poradce John Bolton a ministr zahraničí Mike Pompeo chtějí vládu ajatolláhů pokořit třeba i vojenskou silou. Pompeo během své první návštěvy Blízkého východu ve funkci šéfa americké diplomacie obvinil Írán z destabilizace regionu. Můžeme sáhodlouze přemítat o tom, do jaké míry se šíitský režim podílí na rozvratu Iráku a Sýrie, kde působí na pozvání tamních vlád, a do jaké míry klíčoví arabští spojenci Spojených států destabilizují kupříkladu Jemen.
Mezitím izraelský premiér Benjamin Netanjahu přichází s obviněním, podle kterého Írán JCPOA porušuje. Izraelská vláda chce nyní poznatky shromážděné Mosadem předložit inspektorům z IAEA. Nicméně byl to právě Netanjahu, který se v OSN před šesti lety lživě snažil svět přesvědčit o tom, že Írán je jen několik krůčků od vyrobení jaderné zbraně. Rovněž zpravodajští experti a diplomaté aktuální Netanjahuovo nařčení považují za blamáž, přičemž jediným cílem izraelského premiéra je posílení skepse vůči JCPOA v amerických politických kruzích. Izraelská vláda patří k zásadním kritikům jaderné dohody a dělá vše proto, aby od ní USA odstoupily. Nicméně JCPOA íránskou hrozbu neutralizovala a je záhadou, proč Izrael tak horečně touží po tom, aby Teherán svůj jaderný program obnovil a akceleroval.
Vrátíme-li se zpět na Dálný východ, zjistíme, že historická schůzka Kim Čong-una a Mun Če-ina je názorným příkladem toho, že i na život a na smrt znesvářené země mohou najít společnou řeč, jde-li o deeskalaci neúnosného napětí v tom kterém regionu. A třebaže existuje řada rozdílů mezi situací na Korejském poloostrově a děním na Blízkém východě, rozumná, byť vyčerpávající diplomacie má vždy univerzální platnost.
Diskuse