Zeman na sjezdu KSČ(M):

Časy se mění. Lidé nikoliv

23. 4. 2018 / Karel Dolejší

Bývaly doby, kdy se Miloš Zeman prezentoval zásadně jako oběť starého režimu. Dokonce i žena Ivana se pokoušela představit otce, notorického alkoholika a sebevraha, coby statečného bojovníka s komunisty.

To se samozřejmě odehrálo dávno předtím, než Zeman zavítal na komunistický sjezd a umetal osobně cestičku k podpoře vlády trestně stíhaného premiéra hlasy archivních bolševiků.


  Nehodí se urážet řecké sofisty srovnáním s dnešními "dialektiky" dovozujícími, že podpora vlády Babišova miliardářského monopolu může být údajně výbornou levicovou politikou. Tak dlouho, jak se vůbec srp s kladivem snoubí, čeští komunisté netrpěli nikdy sebemenšími pochybnostmi, bylo-li třeba hájit spojenectví s íránským šáhem, etiopským císařem, ba ani s ruským ersatzcarem. Proč by tedy, u všech rohatých imperialistů, měli trpět nějakými skrupulemi, když jde o Bureše a jeho vládu?

Jiná očekávání se ovšem vcelku ještě nedávno pojila s prezidentským úřadem. U vědomí toho, že starý režim byl zločinný, a že archivní KSČ(M) se stále méně a méně štítí jeho tradicí veřejně prsit, by normální nadstranický český prezident sjezd třešňostrany neměl navštěvovat o nic více, než jeho rakouský kolega akce buršáckých spolků s antisemitským folklórem.

Uvedené ovšem platí čistě teoreticky, samozřejmě. Když pro Zemana osobně bylo výhodné vystupovat jako antikomunista, protože právě tím si otevřel dveře do vysoké politiky, choval se zkrátka jako antikomunista. Nyní, když je výhodné dávat najevo opak, není nic snazšího než navštívit sešlost poslední významnější nereformované komunistické strany v Evropě.

Časy se sice mění, avšak lidé nikoliv. Ti, kdo se vždy starali jen a jen o sebe, nemají nejmenší problém změnit "názor", jenž si kdysi zcela účelově osvojili.

Nikdo se nemůže zpronevěřit jakýmsi zásadám, pakliže ve skutečnosti nikdy žádné neměl. Pouze naoko přijaté teatrální postoje, které se vždy odloží, jakmile začaly být na obtíž a hodí se vystavovat na odiv jiné. Názor představuje jen dočasné mimikry. 

Tak jako u každého normalizačního komunisty.

0
Vytisknout
5060

Diskuse

Obsah vydání | 26. 4. 2018