Jak Asadovy válečné zločiny spojily krajní levici s krajní pravicí

18. 4. 2018

čas čtení 6 minut
"Antiimperialistická" levice nyní kope za tyrany v Damašku a Moskvě, píše Alexander Reid Ross. A konspirační teorie jsou jedovatým lepidlem spojujícím ji s Asadovými a Putinovými apology na "alternativní pravici".


  "Prohráli jsme. Válečný stroj bombarduje Sýrii. Žádné důkazy, že to udělal Asad. Je smutné, že se váleční štváči zmocnili našeho státu." - "Gratulujeme všem jestřábům a učencům a propagandistům změny režimu, kteří podněcovali [Trumpa]. Stále neexistují důkazy, že údajný útok minulý týden spáchala [syrská] vláda."

  Obsahově se tyto dva tweety příliš neliší. Avšak první pochází od konzervativního rozhlasového komentátora Michaela Savageho, zatímco druhý od pravidelné přispěvatelky RT a poasadovské levičačky Ranii Khalekové.

  V posledních měsících se stalo stále zřejmější křížení mezi levičáky a pravičáky, pokud jde o obranu syrského tyrana a ruské geopolitiky. Implikace pro mezinárodní levici a politickou společnost obecně jsou potenciálně katastrofální.

  Většina článků v médiích, které přinášejí dohady o tom, že útoky syrského režimu na civilisty jsou "falešnými zprávami", pochází od konspirátora a zakladatele serveru InfoWars Alexe Jonese a z londýnského oddělení Breitbartu, stejně jako od konspiračních synkretiků, ultrapravici nakloněných autorů Veterans Today.

  Ale levičáci se k trendu připojili a nalezli společnou půdu s ultrapravicí. V mediích Ruperta Murdocha nalezli útočiště, odkud mohou podporovat ruské narativy. V březnu je Glenn Greenwald připojil k Tuckeru Carlsonovi na FOX News. Stephen F. Cohen z The Nation odmítl důkazy v případě Skripal na programu Sky News Australia založeném ultrapravičákem Markem Lathamem.

  Max Blumenthal o týden později vystoupil na australském televizním kanále vlastněném Murdochem, aby naznačil, že nejpravděpodobnějšími pachateli útoku v Dúmě byli syrští povstalci.

  Zpravodajství MSNBC zve neokonzervativce, s nimiž se shodne na tom, že Trump je špatný, ale málokterý má odvahu tak jako Tucker Carlson a Laura Ingrahamová

  Kontroverzní vyjádření lídra britských labouristů Jeremyho Corbyna ke kauze Skripal vyvolala četná odsouzení, podivná reakce na útok v Dúmě a Corbynovo odmítnutí jakýchkoliv humanitárních důvodů vojenské akce vedlo dlouholetého faašistu Nicka Griffina, aby vyjádřil úmysl volit Labour Party.

  Organizace pro zákaz chemických zbraní potvrdila britský nález ohledně látky použité v kauze Skripal. Podle organizace Syrian Observatory for Human Rights Asadův režim a jeho spojenci zabili zhruba 85 % z více než 500 000 lidí usmrcených během občanské války. Režim nepochybně používá chemické zbraně - což je jen jedna z mnoha technik, jíž páchá zločiny proti lidskosti. Světová zdravotnická organizace a Francie předložily přesvědčivé důkazy ohledně chemického útoku v Dúmě.

  Nicméně Kreml často ve věci dalekosáhlého popření válečných zločinů spoléhá na temné a nespolehlivé zdroje spojené s "antiintervencionistickým" hnutím. Pomáhá jim armáda trolů.

  Takové dalekosáhlé a politicky promiskuitní pokusy popírat realitu genocidy a zločinů proti lidskosti jsou stejně mystifikující jako znepokojivé.

  Krátce po útoku v Dúmě extrémně pravicový aktivista Lyndon LaRouche obvinil Británii ze zinscenování chemického útoku. O čtyři dny později mluvčí ruského ministerstva zahraničí podivně zopakovala jeho obvinění. Nehledě na to, zda LaRouche, který je známý tím, že má řadu prominentních ruských příznivců, narativ Kremlu ovlivnil nebo zopakoval, na krajní levici mají takové konspirační teorie historickou tradici.

  Po mnoho dekád "preferovaným terčem takových teorií byli Židé", podotýká Chip Berlet, veterán výzkumu krajní pravice. "Obviňování Anglie a Židů sahá k předválečným konspiračním teoriím ohledně Rothschildů."

  Pomohlo by, kdyby současní spineři na levici disponovali alespoň nějakou historickou perspektivou ohledně katastrofálních důsledků konspiračního uvažování a spojování se s krajní pravicí, v neposledním případě ve věci moderního antisemitismu.

  Někteří levičáci dosud tvrdí, že Bašár Asad je šampiónem socialismu a "národně osvobozeneckého boje". Zdá se, že starostlivě zapomněli na Gamala Násira a Muammara Kaddáfího, kdysi arabské hrdiny krajní levice, jež využívali antisemitských hoaxů, a na Asadova otce Háfíze - nemluvě o sovětských antisemitských kampaních a politice.

  Pokud tyto hororové příběhy spojování krajní levice s pravicí dnes působí příliš odtažitě, některé ze skupin spojených s Asadem a Putinem si patrně vzpomenou na vlastní obranu Slobodana Miloševiče, dávno před tím, než ruská média poskytla levicovým skupinám platformu, z níž mohou spolu s ultrapravičáky podporovat Putinovo Rusko.

  Nejde ale jen o zprávy ohledně spojování "alternativní pravice" s nominálně levicovými antiintervencionisty.

  Vysoce postavení členové antiintervencionistického hnutí zahrnují slavnou konspirační teoretičku Vanessu Beeleyovou, která v roce 2016 v Damašku během setkání s Bašárem Asadem hovořila o "okamžiku nejvyšší hrdosti", a Navida Nasra, který využívá alternativní pravice k identifikaci Židů a vychvaluje své "eurasianistické" sympatie k ultrapravicovým aktivistům.

  Jak ultralevice a ultrapravice dospěly k tomuto jednohlasu? Podívejte se na historii fašismu.

  Podle izraelského učence Zeeva Sternhella spočívá fašismus v synkretické shodě mezi revoluční levicí a ultranacionalistickou ultrapravicí, jejichž společným cílem je zničit liberální centrum.

  Konspirační teorie stojící v centru úsilí ultralevicových i ultrapravicových apologů Asada a Kremlu, mohou posloužit k mystifikaci protikladů a usnadnit takovou dohodu.

  Ať už se Sternhellovou tezí souhlasíte nebo ne, je nemožné popřít, že syntéza konspiračního úsilí mezi pravicí a levicí byla v posledních měsících velmi často k vidění.

  Levice ve stále větší míře vypadá jako propagandistický nástroj cynické geopolitické hry "Východ versus Západ", jejímž prostřednictvím se dospívá k ignorování nebo zamlžování nejdůležitějších ekonomických, politických a sociálních protikladů. Problémy, kterým většina lidí čelí, jsou složitější a princip rovnosti univerzálnější, než si představují autoritářské sekty nebo kréda.

  Spojení ultralevicových autoritářů se zbytky alternativní pravice ohledně Sýrie a koneckonců také ruské geopolitiky odráží širší obrat západní politické kultury k toxickému ustrnutí, které brání skutečné solidaritě, jejímž je levice údajným šampiónem.

  Jediná naděje pokroku leží v organizovaném úsilí upozorňovat na konspirační teorie a vyvracet je, současně s prosazováním individuální svobody a záchranou etiky před oportunistickými klamy, jimiž se vyznačuje "antiimperialismus idiotů", jak jej nazývá syrská spisovatelka a aktivistka Leila al-Shamiová.

 

Celý text v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
7967

Diskuse

Obsah vydání | 20. 4. 2018